Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
08-2008
07-2008
06-2008
05-2008
04-2008
03-2008
02-2008
01-2008
12-2007
11-2007
10-2007
09-2007
08-2007
07-2007
06-2007
05-2007
04-2007
03-2007
02-2007
01-2007
12-2006
11-2006
10-2006
09-2006
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
10-2008

Kronika 09-2008

30. 9. 2008

Rockmag byl i v Rakovníku

Reportáž ze křtu CD na Tyršově koupališti v Rakovníku.

22. 9. 2008

Tečka za letošní Velkou loukou

Ve webovém magazínu Rockmag.cz vyšel článek-fejeton o Brutusu na Velké louce v Plasích. V Plasích je stará tradice v masově navštěvovaných pouťovkách, to místo má určitě nějaké kouzlo. K článku bych doplnil, že každoročním neúnavným pořadatelem jsou sportovci tělem i duší z místního Sokola.

Gypsová múza nad podiem

V pátek jsme byli v Kralovicích. Gypsová múza nad podiem ani tentokrát nespadla, i když k tomu neměla daleko. Zvuk byl chrámově hnusný od samého začátku. Nepovedlo se nastavit snad vůbec nic, všechno se topilo v nekontrolovatelném dunění. Udělali jsme přestávku a alespoň jsme se občerstvili. Vnímání zvuku se tím trochu upravilo. Na konci jsme postáli u barového a nálevního pultu. Asi dost dlouho, protože zábavka byla do půl druhé, a do blízkého Rakovníka jsme přijeli v pět.

Jestli budou potřebovat rock and roll

V sobotu jsem se probudil v půl jedenácté ráno a ještě se mi točila hlava. Večer při odjezdu do Dobroměřic jsem v autobusu zjistil, že ostatní jsou na tom stejně. Dobroměřice byly údajně založeny kolem r. 936. Sál, kde hráváme, je mnohem mladší, byl postaven v sedmdesátých letech minulého století v akci Z. Až tam bude skupina Brutus hrát za dva, či tři tisíce let - tedy jestli příští generace budou stále potřebovat rock and roll - nebude se rozdíl mezi stářím obce a sálu vnímat jako podstatný. Návštěva byla oproti jiným večerům slabá početně, zato silná odhodláním. Krásné dívky prováděly taneční pohyby chvílemi akrobatické. Zvuk byl velmi libový, přidávali jsme songy, které jinde by snad ani nešly, Studující psychiatričko a Chains.

18. 9. 2008

S vyšpulenou řití

V pátek jsme byli v Nezvěsticích na koupališti pod přístřeškem u koupalištní občerstvovny. Zábavička byla příjemná, byl teplý večer, jen s ojedinělými poryvy chladnějšího vzduchu. Transparenty, na které svítíme sodíkovou lampou, visely na autobusu vedle podia, tak jsme hráli skoro ve tmě. Končilo se v jednu, kvůli nočnímu klidu v obci. Žlutey rozbalil ve stánku první krabici s novým albem To samozřejmě můžeš. Vydavatel EMI náš další skromný příspěvek do archivu české kultury vzal tak, jak jsme to dali, včetně obalu. Na rozdíl od předešlého alba Dík za číslo, které jsme natáčeli ve velkém a slavném studiu v Praze Ve Smečkách, toto jsme dělali v „holostudiu“ ve Stodůlkách s vlastním přineseným vybavením. Nemusí se tam moc počítat čas, ani není určená pracovní doba, což je právě to, co kapela orientovaná na živé hraní potřebuje. Další stříbrný disk s vyšpulenou řití je na světě.

Pustit desku

První desky, které jsem na začátku padesátých let minulého století poslouchal, byly lisované z černé šelakové hmoty. Plstí potažený talíř s deskou se podržel rukou, druhou rukou se klikou natočilo péro, talíř se pustil (odtud asi ten termín pouštět desky), na vnější okraj roztočené desky, tak aby sjela do drážky, se nasadila membrána s ocelovou jehlou, a hrálo se. Bez elektriky. Ozvučná roura u našeho modernějšího gramofonu byla stočená uvnitř, napojená na membránu přes bajonetovou trubici. Klasický pes, který na deskách EMI poslouchal hlas svého pána z vnější roury, musel by v tomto případě strčit hlavu dovnitř kufříku a stroj by ho určitě zachytil za uši. Při průměru dvacet pět centimetrů se na jednu stranu desky vešly tak tři minuty, podle rozkmitu a zhuštění drážek. Jednotné obaly z hnědého papíru připomínaly pytlík na svačinu s kulatou dírou na střed po obou stranách. Desky byly velmi křehké, první označení u vinylové desky, se kterým jsem se setkal, bylo nerozbitná deska, a až následně pak dlouhohrající.

Upír na koupáku

V sobotu jsme byli v Rakovníce na Tyršově koupališti. Den i večer byl chladný. Nejprve zahrála skupina The Followers s nasazením, jaké se jen tak nevidí, pár rockových standardů. Pak jsme hráli my. Sešel se četný dav, pan pořadatel vypadal spokojeně. Krásné dívky se smály a dělaly ladné pohyby, v reji u podia se zvedalo mračno prachu. Novou desku pokřtil Václav Upír Krejčí. Když skoro před čtyřiceti lety přešel k nám ze skupiny Upíři, říkalo se mu Upírek, byl to náš nejmladší člen. Ten Upír mu pak zůstal. Tento večer se poprvé dění na podiu a na parketu snímalo na několik kamer s promítáním na plátno. Někteří amazonští Indiáni, když zjistí, že je cestovatel vyfotil, zastřelí ho otráveným šípem, protože věří, že je připravil o identitu. Něco na tom asi bude, obrázky, navíc pohyblivé, jsou dnes často respektovány víc než identická skutečnost, která se degraduje na pouhý námět. Ale nepochybně je to působivé a podle možností to zopakujeme. Na podiu posypaném lesklými konfetami - neustále se mi postranním viděním zdálo, že se mi rozlilo víno - jsme dohráli do povolené půlnoci. Kalhotky z obrázku na desce existují i ve skutečnosti, jsou k dostání u suvenýrového stánku, a hned první večer šly na dračku. Blíží se podzim, textilní suvenýry potěší i zahřejí. Soptík odpálil ohňostroj do výšky skoro protiletadlové. Další Brutus na Tyršově koupališti bude na jaře příští rok.

Pokračování křtu v Praze

Oslava nové desky pokračovala v úterý 16. 9. večer v Lucerna Music Baru v Praze. Desku pokřtil hudební publicista Petr Korál, na podiu se objevil i Vladimír Kočandrle, ředitel české pobočky EMI. V tradicemi opředeném sále v pasáži u Václavského náměstí se sešla slušná společnost zblízka i z dálky, krásné dívky ladně tančily, prodalo se mnoho kalhotek To samozřejmě můžeš. Vystoupil Michal Cerman a Milan Fiala, přišla se podívat i televize Nova.

7. 9. 2008

Na zdar!

V pátek jsme byli v Břasích. Na dvoře pěkné zrekonstruované sokolovny jsou staré lavice a taneční parket. Taneční parket je obehnaný zábradlím, to aby snad rozjaření tanečníci nepadali do trávy kolem. Večer byl teplý. Ve vzduchu po celodenním dešti bylo cítit hříbky. Občerstvovací okénko bylo v obležení. Potřeba lidových obveselujících nápojů u lavic, na parketu i na podiu byla trvale vysoká. Zásoby, zpočátku vyhlížející hrozivě, bohužel - nebo naštěstí - došly. V první polovině byl parket hodně volný. Po přestávce se zaplnil a zůstal plný až do konce, který jsme udělali skoro v půl třetí. Dost hustá zábava. Do blízkého Rakovníka jsme přijeli v pět.

Foto: Nšo-Či

Březnice na novém

Probudil jsem se v devět a hlava se mi točila jak vrtule. Už jsem neusnul, v Rakovníce se slavilo posvícení, na dvoře divadla, padesát metrů od okna, vyhrával místní taneční orchestr světové hity, mezi nimi Dřív než zaplatíš a Hospody, hospody. V jednu jsme už seděli v autobusu, abychom byli včas v Březnici na krátkém letním festivalu. Odpoledne bylo horké a pohodové, festival byl bezproblémově organizovaný, poprvé v nově upraveném areálu. Kapely se střídaly na jednom podiu. Před námi hrála Zvlášný škola, po nás E!E. To už jsme seděli v autobusu, nachystaní na další štaci.

Docela krásný sál

Toto léto je málo vody, Tálínský rybník byl ale naplněný po okraj. Na koupání, ba ani na smočení, jsme neměli čas, jeli jsme s půlhodinovým zpožděním. Jen jsme zahlédli koupající se. „Nahoře bez,“ komentoval Prcínek. My, kteří jsme se nemuseli věnovat řízení, jsme viděli, že i „dole bez“. Podium u asfaltového letního parketu za kulturním domem v Albrechticích vypadalo nepřipraveně. Po chvíli tápání se zjistilo, že páni pořadatelé chtějí akci na sále. Ani neměli od starosty povolení na venkovní parket. A to byla za celé léto první šance na opravdovou letní zábavu za horkého večera po horkém dni! V takovém počasí přece nikdo nepůjde do vašeho jinak docela krásného sálu, to si raději otevře lahváč na zahrádce. A tak se i stalo. Odehráli jsme všechno, před asi tak sedmdesáti odhodlanými a oddanými návštěvníky. Kdybychom věděli, jak to tady máte, mohli jsme sem přijet v zimě, a ten letní večer využít pro jiné místo, kde to funguje. Noční déšť nás zastihl až ve Zdicích, za půlkou cesty do Rakovníka.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska