Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
05-2008
04-2008
03-2008
02-2008
01-2008
12-2007
11-2007
10-2007
09-2007
08-2007
07-2007
06-2007
05-2007
04-2007
03-2007
02-2007
01-2007
12-2006
11-2006
10-2006
09-2006
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
07-2008

Kronika 06-2008

29. 6. 2008

Začátek prázdnin v Roztokách

V pátek jsme byli v Roztokách u Křivoklátu. Lukáš přivezl bedny na posílení zvuku a vzal i lepší mixážní pult, se kterým běžně dělá v práci. Chvíli trvalo, než se ho povedlo spojit s počítačem, na kterém se produkce natáčejí. Večer zahajovala skupina Vlasatý žárovky. Chvíli trvalo, než se povedlo ozvučit jejich méně obvyklé nástroje. Když dohráli, chvíli trvalo, než se povedlo přepojit všechno na nás. Na parketu se zatím sešel četný dav. Stánky s rakovnickou medovinou a rakovnickým pivem Bakalář přelévaly svůj obsah do žíznivých hrdel. Chvíli potom, co jsme se zpožděním začali, fanynka, která přinášela na podium tác s panáky (Beefeeter gin), zavadila o klávesnici počítače tak nešťastně, že klávesnice spadla. Nahrávací program se vrátil o kus zpátky a do toho, co jsme právě zpívali, začal přehrávat, co se natočilo před chvilkou. Do konce zábavy se pak už neudálo nic neobvyklého. Po druhé a naposled v tomto roce budeme v Roztokách za měsíc společně s britskou skupinou The Vibrators.

Kytky a bonboniéry

Soptík pak vystřelil ohňostroj na začátek prázdnin. On sám je občanským povoláním učitel, tak oslavoval dvojnásob. Je zvykem na konci roku dávat učitelkám kytky. „Kdybych já byl učitelem, tak bych si na kabinetu vyvěsil nápis Kytky a bonboniéry nepiju“, komentoval situaci ve školství Franta.

Vždycky stejně nebo pokaždé jinak

Jsou kapely, u kterých nejlepší verze songů jsou ty ze studiového alba. Takové album se pak propaguje na koncertech, kde se hraje vždycky stejně. (Kapely typu revival vpodstatě dělají totéž, ale propagují cizí alba.) Když je to pokaždé stejné, nemá smysl to natáčet, ba naopak někdy je to taková votrava a námaha, že by se to klidně mohlo pustit z playbacku. Nicméně žádnou kapelu, která by to tak dělala, neznám. I když vlastně znám, ale to je úplně jiný segment, barovky a svadbo-pohřbové soubory vítající každé pozvání na podnikový mejdan. Pak jsou kapely, u kterých nejlepší verze songů budou vždycky ty z příštího živého vystoupení. Nikdy nehrajou stejně, a i kdyby to uměly, byla by to taková votrava, že by pak raději nehrály vůbec. Každé vystoupení je neopakovatelné a nahrávka by měla být jeho nedílná součást. Skupina Brutus patří k této druhé kategorii, s tím rozdílem, že by stále stejně ani hrát neuměla a vlastně ani nemohla, protože se málokdy sejde ve stejném složení, podobně jako čistě jamové kapely.

Koláčky z pouti

Z Roztok jsme přijeli do Rakovníka v sobotu ráno v pět, když jsem v půl deváté vstával, abych připravil program na dvě další vystoupení, byl jsem ještě dost poničen medovinou, četnými panáky a vínem. Odpoledne jsme byli v Kralovicích na pouti. Pouť se slaví tak, že se na náměstí postaví stoly a lavice. Na stoly se dá pivo a na lavice zasednou slavitelé pouti a hrajou u toho kapely a tančí mládež, nejprv uspořádaně, ta z tanečních kroužků, a pak později neuspořádaně všichni. Před námi hrála strejcovská dechovka, po nás byla Bára Basiková, ale to jsem už neviděl. Dostali jsme pouťové slavnostní koláčky a litrovou láhev vodky.

Začátek prázdnin v Plasích

V sobotu večer jsme byli v Plasích na Velké louce. Lukáš přivezl ještě víc beden, než bylo večer předtím v Roztokách. Všechno se povedlo zapojit včas. I když byla aparatura třikrát silnější, na podiu bylo slyšet o dost lépe než obvykle. Sešel se četný dav. Udělali jsme přestávku, pár fotek do rodinných alb. Vypilo se dost nezdravých nápojů, když jsme skončili, litrovka s vodkou byla už prázdná. Když jsme odjížděli, parkoviště a louka kolem vypadaly jako kemp po letním festivalu. Příště budeme v Plasích za měsíc, podobně jako v Roztokách, společně s britskou skupinou The Vibrators.

Našel se šroub!

Hardcopy cestovního plánu

U suvenýrového stánku se už prodávalo tričko s novým cestovním plánem. Papírový cestovní plán na druhou půlku roku jsme ještě neměli vytištěný. Obrázek je od Tondy Orose, z obalu chystaného nového CD To samozřejmě můžeš. Sešit s novými adresami a aktualizacemi do zasílacího seznamu od začátku roku 2008 do 7. 5. 2008 je asi ztracený. Po koncertě v Týništi ho odvezli The Tongues do Vídně, kde ho svěřili svému známému, aby nám ho poslal poštou zpět. Taky se mohlo stát, že všemi možnými vůněmi nasáklý sešit zabavili příliš horliví celníci, ale to by nám už asi dali znát. Teď se chystám na přepisování adres z nového sešitu, a až přijde cestovní plán z tiskárny, k oadresování a podání na poštu.

23. 6. 2008

Bratroňský džbán oblepený plástvemi

Minulou sobotu večer jsme byli na minifestivalu v Bratronicích. Ještě než na nás přišla řada na podiu, navštívili jsme stánek s teplou rakovnickou medovinou. Na podium pak začala medovina přicházet v celých lahvích. Hráli jsme do půl jedné. Velmi jsme se obveselili. Zůstali jsme pak na místě nějakou chvíli, do nedalekého Rakovníka jsme přijeli ve čtyři.

Nerozehnalo nás to

Minulou sobotu odpoledne jsme byli na městské slavnosti v Podbořanech. Jeli jsme tam autem, chvílemi jsme slyšeli pískání. „Jestli ona to není ta píšťalka na rozhánění zvěře, co jsem minulý týden nalepil pod nárazník, kterou normálně lidi neslyší, ale my ji slyšíme, protože patříme mezi zvěř?“ Inu, nerozehnalo nás to. Na podiu se vystřídalo několik kapel jako na festivalu, s tím rozdílem, že se nevybíralo vstupné. Vlasy krásných dívek před podiem byly rozzářené v protislunci, ve vzduchu se vznášela vůně klobás, pečeně a piva. Ochutnal jsem přírodní produkty ve stánku ovocného lihovaru.

Děkujem hasičům

Minulý pátek jsme byli v Rejšicích. Zábavku ve stánku u hřiště pořádali hasiči: „Děkujem hasičům, že rozvinuli svoje hadice a na hřišti to tak překrásně uspořádali. To právě není všude na světě, že by byli takhle aktivní hasiči. V dnešní době už všude na světě se dodržujou ty normy, jako ISO 9001 a podobně, takže tam vůbec nehoří - a hasiči nejsou potřeba. A my právě vyhledáváme ty místa, kde se ještě žádný normy nedodržujou, a kde hoří pořád. A tím pádem hasiči se svejma hadicema jsou potřeba pořád. Akorát oni se musejí dobře starat o to, aby, když ta hadice je namočená, aby si ji zase vysušili, aby jim neshnila. A to my právě přejem všem hasičům, aby jim neshnily hadice!“

Udírna byla plná klobás a kuřat. Přes okénka tekly nezdravé obveselující kapaliny proudem až do chvíle, kdy zásoby byly žíznivými obveselenci údajně zcela vyčerpány. Večer zahajovala místní skupina S.O.S. s širokým repertoárem převzatých skladeb. Trochu se to všechno protáhlo, hráli jsme bez přestávky, na podium přicházelo mnoho pozdravných kalíšků, končilo se ve čtvrt na tři.

Dost místa pro ladné pohyby

Minulý čtvrtek jsme byli v Plzni v kulturním domě Jas. Návštěva byla početně dost slabá. Na parketu bylo dost místa pro ladné pohyby tanečnic. Poprvé jsme zkoušeli ovládat počítač na podiu od počítače u mixáku přes windowsovský program Vzdálená pomoc. Je to trochu rychlejší než ovládání přes program VNC.

16. 6. 2008

1° C

Minulý pátek jsme byli v Příchovicích na ostrově. Lukáš zapojil kousek nového železa, 8 kW zesilovač. Deset kompresorů v mixáku nikdy nenahradí deset kilowattů v koncáku. Tenké dřevěné podium se třáslo, že se na něm skoro nedalo sedět, natož hrát nebo dokonce zpívat. Poprvé jsme měli monitory na podiu připojené přímo přes počítač. Večer byl chladný, k tomu, aby do trávy místo rosy padla jinovatka, chyběl jen jediný stupeň na teploměru. Spotřebovalo se velké množství české bramborovice, udělali jsme i občerstvovací přestávku. Hrálo se do půl třetí, do Rakovníka jsme přijeli v šest.

Lítat nad zemí je celkem jednoduchý

Minulou sobotu odpoledne jsme byli na letišti v Dlouhé Lhotě u Dobříše na festivalu Na plný pecky. Festival byl letos poprvé. Pozdravili jsme se se skupinou Keks, která právě dobalila na podiu, vzpomněli jsme, jak jsme v roce 1983 společně byli na nějaké jarní přehlídce v Praze ve Fučíkárně (Výstaviště). Podium bylo natočené přímo proti rozjezdové dráze, pár metrů nad námi nabíraly výšku dunící stroje, začínali jsme tématicky songem Zdá se mi.

Pravý bigbít v Bítovanech

Minulou sobotu večer jsme byli v Bítovanech. Lukáš přinesl další zesilovače, monitory nastavil z podia s notebookem v ruce. I tento večer byl chladný. Nejvíc tančilo spojené družstvo cyklistů. Hrálo se bez přestávky do jedné hodiny. Za celý víkend, od pátku od rána do noci z neděle na pondělí, kdy tohle píšu, jsem spal celkem 8 hodin, snědl pár fastfoodů, vypil tři láhve vína a asi deset panáků. Příští víkend bude ještě míň času na jídlo a spánek, nejen proto, že noci budou nejkratší v roce, ale hrajem od čtvrtka do soboty celkem čtyřikrát.

8. 6. 2008

Razítkování

V pátek jsme byli v Srbské Kamenici. Počasí se vyvedlo, louka před Zelenou hospodou byla suchá. Začali jsme o půl desáté a bez přestávky hráli do dvou. Plocha na louce byla ohraničená červenobílou páskou. V jednom místě byl metr široký a deset metrů dlouhý kolmý výběžek, o jehož určení a smyslu se nám nepodařilo nic zjistit ani vydedukovat. Sešla se pěkná společnost, přišli i rodiče s dětmi, zábavka byla milá a příjemná. Dostali jsme CD od skupiny Saky paky. Přenocovali jsme v místním penzionu. Když jsem šel v sobotu v poledne vyhledat jednu ze dvou hospod, kde jsme obědvali, z jednoho domu se ozývalo silné bušení. Byla to pošta, právě razítkovali dopisy. Krátce po druhé hodině jsme vyrazili do Staňkova. Vzali jsme to přes jesenickou křižovatku, kde jsme u pumpy doplnili zásoby vína.

Foto: Petr Jonáš

Staňkovskému Sokolu zdar!

Nazdar! V autobusu jsme poslouchali čerstvě vydaný disk skupiny Plus naši. Všude, kde jsme projížděli, bylo po dešti, silnice dosychala, kromě Žatce, kde nepršelo asi vůbec. Pět hodin jsme honili déšť, až jsme ho dostihli právě ve Staňkově. Trochu nás to zdrželo při vybalování. Hráli jsme v altánku vedle sokolovny jako na začátku devadesátých let. Někteří z návštěvníků to pamatovali, někteří v té době ještě nebyli na světě. Déšť se během večera pak ještě vrátil, přestávku jsme nedělali, hrálo se do půl druhé. Zábava byla družná, občerstvující a obveselující nápoje tekly proudem. Když jsme projížděli ranní Plzní, zdálo se mi, že chodci v ulicích se vzájemně podpírají. Posnídali jsme u lochotínské pumpy a do Rakovníka jsme přijeli v půl šesté.

1. 6. 2008

Pěna bez piva horší než pivo bez pěny

V pátek jsme byli v Rakovníku na koupališti. Večer byl vlahý, jak má na konci května být. Dvanáctka Bakalář z rakovnického pivovaru chutnala medově, blažená rozkoš se rozlévala po celém těle s každým dalším douškem. Lukáš přivezl zesilovače a bedny na zdvojení těch, které běžně máme pro menší místa, a taky - úplně poprvé - několik reflektorů, aby na temném podiu bylo na kapelu vidět. Bylo toho všeho tolik, že jsme to stavěli a zapojovali skoro tři hodiny a začali jsme s půlhodinovým zpožděním. Hlasitost byla ale nějak slabší, než by se čekalo.

Slavily se maturity, byli tam ti, co je dělali letos, i ti, co je dělali před čtyřiceti lety, i ti, co je budou dělat za čtrnáct let. Bohužel kvantita piva, jež v historických dobách vždy bylo chloubou města Rakovníka, silně pokulhávala za kvalitou, u stánku se záhy vytvořila nekonečná fronta. Nebýt tohoto nedostatku, splynutí duší by bylo úplné. Pro splynutí těl ovšem parková úprava na koupališti skýtala mnohá diskrétní zákoutí.

foto: Josef Seibert

Všechno je nebezpečné

V sobotu jsme byli v Plasích. Poučeni stavěcí krizí z předchozího večera jsme vyrazili autobusem z Rakovníka už ve dvě. Když jsme v půl čtvrté přijížděli na Velkou louku, byli návštěvníci z Německa už utábořeni. V klidu jsme postavili zdvojené bedny, poprvé jsme použili dálkově ovládané výhybky. Záhy po zapnutí se vysvětlilo, proč byla hlasitost předešlý večer tak chabá. Reproduktory v jedné ze čtyř beden, u té, co se po půlroce vrátila z krutě drahé opravy, byly vyhořelé. Naštěstí Lukáš měl v zásobě ještě dvě menší, které zavěsil jako náhradu. Místo deseti reproduktorů jsme tak měli alespoň osm. Než se všechno vyměnilo a znovu zapojilo, vyšlo to právě do sedmi. Včasný příjezd se vyplatil.

Postupně se sjel četný dav z blízka i z daleka. Zábavka postupně houstla, plzeňská cisterna lila do žíznivých hrdel svůj obveselující obsah. Nakonec ohněstrůjce odpálil oslavný ohňostroj k maturitám. Maturita, to je první zkouška, přijdou další, větší, s většími ohňostroji a možná i bez nich. Dlouho se balilo a stěhovalo, ještě pohled na Velkou louku: Před chvilkou nespoutaná pohanská slavnost, teď jen prázdné kelímky a tu a tam nějaký zapomenutý opilec. Co teď budeme dělat? Was ist nun zu tun? „Alles ist gefährlich,“ odpověděl zkušeně Mathias z klubu Kuhstall Tanna.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska