Kronika Brutusu
Domů | Cestovní plán | CD | Texty | Poezie | Fotogalerie | Kronika | Historie | Návštěvní kniha | Kontakty

Předchozí
2015
2014
2013
2012
2011
06-12-2010
05-2010
04-2010
03-2010
02-2010
01-2010
12-2009
11-2009
10-2009
09-2009
08-2009
07-2009
06-2009
05-2009
04-2009
03-2009
02-2009
01-2009
12-2008
11-2008
10-2008
09-2008
08-2008
07-2008
06-2008
05-2008
04-2008
03-2008
02-2008
01-2008
12-2007
11-2007
10-2007
09-2007
08-2007
07-2007
06-2007
05-2007
04-2007
03-2007
02-2007
01-2007
12-2006
11-2006
10-2006
09-2006
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

15. 11. 2016

Brutus, Chanovice a Dlažební kostka aneb „bejválo, je a bude“

Tak v pátek zase po nějakém čase přijede kapela Brutus do Chanovic. Zase bude sálem znít bigbít a lidi si budou moc zakřepčit, zazpívat a vyblbnout se. Slavné skladby: Gorila, Mám horečku, Indickej čaj, Hej kámo, Loudám se trávou, Dej se políbit, Dřív než zaplatíš, Alko alkohol, Zdá se mi, Ještě kousek, Půjdeme spolu do nebe a celá kupa dalších songů potěší pamětníky „mladší dorostence“, kteří na zábavky začali chodit již před půl stoletím. Ale zcela jistě i dnešní dorostenky a dorostence.

Pro mě je to i řada vzpomínek nejen na hudební akce, ale především na různé přátele, ale i na absurdní situace za minulého režimu: zákazy vystoupení, nahánění účastníků ze strany VB, šikanu za vlasy přes límec, zabavování džísek a kecek, atd.

Původní název Mandragora se změnil na Brutus, ale popularita textů a rokenrolu a k tomu velké sešlosti fanoušků vadily kolem roku 1980 komunistickým funkcionářům. Tak přišel krycí název Kyklop. Návštěvnost se nezměnila. A od konce roku 1989 je tu zase Brutus. A tehdy začal jezdit i do KD v Chanovicích. Veselé a hojně navštěvované akce, byly vždy setkáváním mnoha stovek tančících dívek mísících se se skupinami vesele se bavících a pivko popíjejících pohupujících se hochů. Tehdy jsem Kulturák provozoval se dvěma kamarády, protože Jednota provoz ukončila a my jsme chtěli mít v Chanovicích hospodu. Protože lidé jsou zde společenští, hraví, přátelští a hudbymilovní. Jak říkali naši předci, „je to zde veselá bída“. Po ukončení hudebních produkcí nastával druhý koncert ve výčepu. Členové kapely spolu s Brutusáky vytrvalci z širokého Pošumaví zasedli k pozdní večeři a k pohodovému „vyhodnocení“ koncertu. Kapela spávala na ubytovně na hřišti, takže času bylo dost a dost. Jednou se hodnotilo plynule do druhého dne až do 20.oo hodin, než se podařilo řidiči autobusu přesvědčit tehdejších skoro dvacet hudebníků a deset bedňáků, že od 21.oo hodiny se hraje v Přešticích a tudíž se musí jet. Tam se na rakovnickou skupinu též těšili. Znám lidičky, kteří vyjížděli na víkendovou brutusáckou šňůru, a tak absolvovali Brutus v pátek, sobotu i neděli.

Jindy zase někteří hudebníci prvně viděli, jak se topí do většího kotle a tak mi na ubytovně spálili do rána zásobu dřeva na celý měsíc. To bylo radosti, jak je ten kotel celý červený. Druhý den jsem jim na účtenky v hospodě psal potvrzení, že jsou přezkoušenými topiči. Určitě jim toto potvrzení s razítkem zdejšího hostince otevřelo cestu k topičskému řemeslu. Jednou jsme plánovitě druhý den po akci s Brutusem u nás bílili několik místností. Tehdy početný hudební soubor, tuším šestnáct vynikajících umělců, přišel dopoledne na svačinku a byl z toho tak nadšený: „Ty jo, to byla zábavka, že musí v chanovickém kulturáku po našem vystoupení vymalovat. To je masakr.“ Tak někteří hudebníci začali pomáhat s natíráním stěn a někteří k tomu hrát a zpívat. Zkrátka pohoda. Brutus v našem pošumavském koutě zanechal velkou stopu a šlape stopy dál. V jeden čas, zvláště za vlády komančů, si lidé na zábavách vytvořili jakési krásné soudržné (nezaměňovat se slovem soudružské) uskupení. A tak se chodilo na tancovačky do Pačejova, Svéradic, Malého i Velkého Boru či Soběšic, a někteří vyráželi až třeba do Příchovic a i vzdálenějších míst. Tehdy samozřejmě pěšky v kombinaci s vlakem. Prostě bigbítový turismus a poznávání kraje. No, a nesmím zapomenout na to, jak ve výčepu chanovického kulturáku, zvaného Pivovar, vznikala mimořádná skladba „Dlažební kostka“ – „Šel pes do lesa a potkal dlažební kostku, dlažební kostko kam jdeš, já jdu do lesa ….“. My laičtí odborníci jsme hodnotili vznikající verše a hlavně, byli jsme u toho! Kráčela zde historie.

Jó, a víte, že tato kapela letos slaví padesát roků od zahájení hudební činnosti? Minulý týden jsem se byl naposledy rozloučit s jedním vrstevníkem, kamarádem z Plánice, s kterým jsme na podobné bigbíty chodili od sedmdesátých let. Už se na zábavě bohužel nepotkáme. Ale co vím určitě, že bavit se na dobré muzice s dalšími kámoši musíme dál. Jak společně složili Saša Pleska a Vladěna Hasal: „Skákej, tancuj, dováděj, ….“. Tak čau.
Petr Klásek Černický

4. 9. 2016

Nerušeně

Jiřičky se mi teď míhají přes lodžii, chystají se na odlet do teplých krajů. Mají tu i hnízdo, na jaře se do něj, tak jako každý rok, vrátily, ale jak jsme uklidili pod nimi několikaletou vrstvu trusu, hnízdo opustily. Chtějí dělat všechno nerušeně.

3. 8. 2016

Ať svítí navždy

V sobotu v Buděticích jsem vynechal ... (Venuše) ... ať těm, kdo si ji dnes v noci vyberou, nikdy nevyhasne ... ať svítí navždy! Začínalo pršet. Tak to alespoň píšu sem.

Pozdrav od muzimax.cz

Brutus 50 let v šoubyznysu od Ivana Rösslera z agentury muzimax.cz.

13. 6. 2016

Tři vibrantní večery

Společně se skupinou Vibrators z Londýna jsme ve čtvrtek byli v Praze v klubu Vagon, v pátek na pouti na Šumavě ve Frymburce a v sobotu na statku Petra Cvrčka na Buči u Svárkova. Vibrátoři, průkopníci punku - rock and rollu s obsahem. Hrají od roku 1976, čtyřicet let. Knox, autor songů, kytarista a zpěvák i tentokrát dodržel zákaz od doktorů, zůstal doma. Byl s námi duchem. Musíme mu reportovat skvělý průběh. Jsou z toho fotky.

6. 6. 2016

Všechno se vypije a ještě nestačí

Ve čtvrtek jsme byli na podnikovém mejdanu firmy Linde, která dělá manipulační vozíky. Jako místo konání si strojaři vybrali vinařský závod ve Velkých Bílovicích. Velké nerezové zásobníky, celá úroda se vypije, a ještě nestačí. A takových jsou v této bohem požehnané oblasti desítky, možná stovky. Obveselení nastalo dle očekávání. Část souboru zůstala v dobré pohodě na jižní Moravě ještě do následujícího dne.

Rovnou z místa

V pátek jsme byli v Záluží u Třemošné. V obveselování se pokračovalo. Nakládání na konci se protáhlo do rozbřesku, do Rakovníka jsme přijeli v pět. Jsou z toho fotky. Trochu jsme se prospali a spěchali na další štaci, což byla svatba v hospodě U lípy ve Velichově. Část souboru se tam vydala rovnou z místa. Ženil se dlouholetý fanoušek bigbítu a skupiny Brutus Mirek Svoboda. Program byl celodenní, před námi hrál Karel Kahovec s George and Beatovens.

29. 5. 2016

Na Paloučku

V pátek 27. 5. jsme byli na Paloučku v Kralupech nad Vltavou. Palouček byl připravený pro slavnost Majáles. Zábavka se vydařila. Zprávu přináší Mělnický deník.

Žlutýho narozeniny

V sobotu 28. 5. jsme byli v Neznašovech. V Žebráce jsme projížděli krupobitím. V Neznašovech zapadalo slunce v červáncích na nebi bez mráčku. Zábavka byla šumavská s tancem od začátku do konce. Na luxferech je nalepený černobílý plakátek, který zve na oslavu Žlutýho narozenin v Kounově v roce 1994. Z obou zábavek jsou fotky.

Yellowbirthday94

25. 5. 2016

Přinášet radost a motat hlavu

V pátek dopoledne se mi zastavil počítač, který mám na e-mail, web a nahrávání z radií. Všiml jsem si už před tím, že se netočí větrák na procesoru, ale teplota byla v pořádku, tak jsem si pochvaloval, jak fajnovou regulaci mají Asus základní desky. V pátek jsem na něm výjimečně pustil mp-trojkování záznamu z taneční zábavky, přehřál se a zastavil. Byl jsem z toho zmatený, ve snaze zachránit, co se dá, jsem vytáhl přídavné karty, na druhém počítači jsem nechal opravit chyby na disku, atd. Přece jen chvilku trvalo, než jsem si uvědomil, že by to mohl být jen vadný větrák. Raději jsem to po vychladnutí odzkoušel na novém. Zabralo mi to celé dopoledne.

V podvečer jsme byli v pivovarském domě Medvěd v Berouně. Vše se vyvíjelo dle očekávání. Na to pivovary - a rock and rollové skupiny - jsou, aby přinášely radost a motaly hlavu. V Medvědu budeme slavit Žlutýho padesátiny 2. 7. 2016, už od odpoledne. Technická sekce tam bude už od rána.

Noc s úplňkem

V sobotu jsem se probudil v půl jedenácté a svět se stále zdál krásný. Vyměnit větrák na procesoru počítače mi trvalo skoro hodinu, než se mi podařilo zaostřit zrak. Večer jsme byli ve Vyžicích. Úplněk shlížel shůry na tanečky na dvoře hospody. Zábavka byla příjemná, obveselení všeobecné. Z obou zábavek jsou fotky.

21. 5. 2016

Ke hvězdám

Měsíc je skoro v úplňku. Naposled se na něj letělo 1972, zapíchnuté Stars and Stripes vlajou slunečním větrem.... Proč hlavním cílem je hrabání natištěných papírových peněz? Proč není hlavním cílem dostat se blíž ke hvězdám?

17. 5. 2016

Bublání

Podle vzpomínek jednoho novináře, v Horní Lukavici skoro před sto lety v předvolebním projevu řečník z Prahy sliboval nový most. Když ho upozornili, že v této části obce řeka neteče, slíbil pohotově a s nadhledem, že tedy řeku zavedou. Řeka v Horní Lukavici neteče dodnes, most není potřeba. Co je potřeba, jsou taneční zábavky na koupališti. Letošní proběhla v pozdním večeru. Z houští pronikal slavičí tlukot, z hříšného okénka se valila obveselující záplava. Zaplavilo nás to skoro až k bublání ode dna.

Vyprodal mikiny i kulichy

V sobotu jsme byli na Tyršově koupališti v Rakovníce. Před sto lety ho s nadhledem pojmenovali po zakladateli Sokola, který se utopil při koupání. Rovnou na place jsou nově umístěny občerstvovací stánky zásobené ze vzdálenějšího ze dvou průmyslových pivovarů na okrese. Žíznivci tak mohou být stále v kontaktu s děním. Letošní večer byl velmi chladný, hlavním nápojem byl grog. Žlutey stánek vyprodal všechny mikiny i kulichy. Vystoupila spřátelená skupina Yamrtaal, v níž Vláďa Štástka ze skupiny Visací Zámek realizuje záměry, které do Visáčů tak úplně nepasují. Pořadatel Hulman zve na další spřátelené skupiny, tento i příští týden. Z obou zábavek jsou fotky.

Není v kontaktu s děním

Slovník v LibreOffice a v e-mailovém správci Thunderbird v kontaktu s děním není, nezná slovo Žíznivec.

11. 5. 2016

Širák v Dolní Bělé

V sobotu jsme byli na zřícenině v Dolní Bělé. Každý rok tam zahajujeme letní sezónu zábavek pod širým nebem. Tentokrát hostoval spolužák z gymnasia Vítek Široký, rodem po otci právě z Dolní Bělé. Založil bigbítovou skupinu, ve které jsme spolu hráli v Rakovníce před vznikem Mandragory. Hrál pak několik let na Slovensku, v Německu a Holandsku. Dnes bydlí ve Spojených Státech, má firmu na prodej a servis malých letadel. Kromě standardů dal taky tři vlastní songy s nefalšovanou atmosférou šedesátých let. Jsou z toho fotky.

Tři nálevní pulty

Předminulý pátek jsme byli na Kladně v Divadélku. Divadélko má dva nálevní pulty. Další pult je v přilehlé restauraci, dělají tam slušné espreso. Všechny pulty proměňovaly oběživo za obveselující nápoje. Ručička na barometru nálady se vytočila k vysokým hodnotám a obveselení bylo všeobecné. Jsou z toho fotky.

22. 4. 2016

Začalo jaro

Byli jsme v Ústí, kde se klub Doma výborně vzpamatoval po rekonstrukci. Byli jsme ve Volduchách, kde mě ještě před začátkem pozvali sousedé ze statku na prasečí hody. V Deštné jsme dostali 10:1 zvětšený model dlažební kostky. Kvůli nám postavili na jevišti kulisy lesa od loňska. Po čtyřech, se štěkotem, vrčením a vytím jsme je pak oběhli. Už to máme nacvičené. V Horažďovicích za jevištěm - to už ne kvůli nám - vybudovali další zadní trakt. V dávných dobách jsme za horizontem měli stůl s občerstvením. Dnes otevíráme láhve rovnou na podiu, jako součást scénického projevu, jaký se od nás čeká.

Slavíci zase zpívají v křoví kolem chemické továrny v Kralupech. Začalo jaro.

12. 4. 2016

Mentální působení

Před chvilkou jsem se vrátil z blázince, kde jsme hráli na jarním festivalu. V blázinci se léčí nenormalita, až se z ní stane normalita. Co je normální? Kdo je moc hubenej, kdo zas moc tlustej? Kde se bere ta jistota, že hubenost nebo tloušťka je nemoc, kterou je třeba léčit? Kdo je závislej a kdo ještě ne? Kdo je mentál a kdo ještě ne?

No, v sedmdesáti už mě nikdo na závislost léčit nebude. Nanejvýš mi vyrvou zuby moudrosti.

Podle článku Mental health: there's an app for that v časopisu Nature na dotaz deprese nabídne server pro smartfonové aplikace přes stovku hitů léčivého software. Referuju, aniž bych to ověřil. Snad ani nepotřebuju. Když se snažím na tabletu přihlásit do e-mailu, upadnu do deprese. Když pak na dotykové „klávesnici“ se snažím napsat zprávu, dostanu záchvat agrese. Když zprávu nakonec odešlu, dostanu záchvat paranoje. Smartfon působí mentálně i bez speciálního software.


Tříska uštípnutá z podia při stěhování, 15x1,8 cm (Psychiatrická nemocnice Horní Beřkovice)

4. 4. 2016

Byl to redaktor?

V pátek 1. dubna jsme byli ve Vagoně v Praze. V bb jsem si předtím dal výbornou chřestovou polévku, šel jsem pak dole ji zapít trochou fernetu. U baru se mě typický dědek ptal, co tam dělám, jestli už jsem v penzi, a podobně. Jestli to byl redaktor z nějakého českého bigbítového časopisu, tak to jsem mu pěkně naběhl na apríla!

Paní pořadatelka ze Mšena má zamluvené historické koupaliště na další zábavku Indiánského léta, pátek 12. srpna 2016.

Kulturní zábavka

V sobotu jsme byli poprvé v kulturním domě Máj v Pelhřimově. V různých místech na jih od dálnice D1 jsme v devadesátých letech hrávali často. V Košeticích jsme se jednou včetně řidiče autobusu dostali do takového rozjaření, že jsme jezdili až do rána Vysočinou křížem krážem. Třikrát jsme projížděli Hořepníkem. Nemohli jsme najít nejen hotel, ale ani samotné město. (Satelitní navigace tehdy ještě nefungovala.) Zábavka tuto sobotu byla ve srovnání s tím slušná a kulturní. Dostavili se i pamětníci těch herojských dob. Po skvělém pohoštění a značném obveselení u dobře zásobeného barového pultu jsme na zpáteční cestě minuli Melikanu bez nostalgické zastávky. Z obou zábavek jsou fotky.

28. 3. 2016

Zelený čtvrtek

Ve čtvrtek jsme byli v Nejdku, po 13 letech. Zábavka byla příjemná. Míhání tanečnic, nezdravé nápoje, dunění na podiu, hlava se točí.

Velký pátek

V pátek jsme byli v Vroutku. Z původní zkušebny v kulturáku je teď vybudován malý klub s kompletní aparaturou. My jsme hráli na sále. Podepisoval jsem fotku z roku 1979.

Bílá sobota

V sobotu jsme byli v Horní Bříze. V restauraci tam dělají výbornou pizzu. Sál je vybaven jako velký discoklub. Pěkně jsme se pobavili. Na konci jsme pustili zvonění zvonů.

Velikonoční neděle

V neděli jsme byli na Šumavě ve Strážově v sokolovně. Zábavka byla klasická. Nové parkety byly na konci polité pivem. Ještě se nevyduly jako ty staré, ale určitě to jednou nastane. Žádný specificky velikonoční zvyk jsem nepozoroval.

20. 3. 2016

Neměnná hybnost

V pátek jsme byli v Tymákově u Rokycan. Cestoval jsem do Rokycan přes Prahu rychlíkem Albert Einstein. Naproti sedící spolucestující se zdálo, že vlak jede příliš pomalu. Nečekaně - úplně jako Malý princ - se zeptala, proč je pod raketou oheň, co tu raketu pohání. Inu, oheň by být nemusel, stačí, aby tam funělo cokoli. Celková hybnost soustavy je neměnná, a to raketu pohání. PROČ je celková hybnost soustavy neměnná, nevím. Možná, že ani na Oslu to nevědí.

Pamatuju si v Tymákově šatnu, tělocvičné nářadí a pianino. Pianino je zaprášené určitě od roku 2000, kdy jsme tam byli naposled. Rozprostřeli jsme kobercovou krytinu přes celé podium a pobavili se jak na zámku.

Kraloup

V sobotu jsme byli v Kralupech nad Vltavou. Cestou jsme v Penáči v Novém Strašecí doplnili zásoby vína tempranillem ze Španělska. Řetězcový obchod má dobrého nákupce. Stavěli jsme ještě v pivovaru Továrna Slaný pro pár PETek zlatého moku. V kulturně zábavném komplexu Vltava v Lobečku jsme už hráli ve velkém sále, v divadelním klubu, i v klubu Ponorka. Tentokrát jsme poprvé byli v podzemním klubu Kraloup. Vedou odtud schody na náměstí J. Seiferta a na třídu Legií do TipSport baru. Klub je vybaven jemně, pro diskotéky. Hraje se tam stále častěji i živě. Při stěhování jsem na podiu zvedl štokrdle - hned upadla noha. Před námi tam hráli Plexis. Nic dalšího jsme snad neponičili. Dlouhý bar se škodlivými nápoji návštěvníci vzali ztečí. Z obou zábavek jsou fotky.

13. 3. 2016

Promítání

V pátek jsme byli v Černošicích v Clubu Kino. Barový pult hýřil barvami. Interiér klubu je navržen jako ulice s dlažebními kostkami, obrubníky i secesními štíty obchodů. Pořád ještě neuplynulo dost času na to, aby sentiment, který vnímáme u secese, působil i u designu padesátých let dvacátého století. Možná, za padesát let, možná nikdy. Zábavka byla dynamická. Když kino, banner promítnutý na plátno. Ve spěchu jsem v IrfanView napsal špatně datum v anonci na následující pyžamák.

Pyžamák

V sobotu jsme byli v kulturním domě v Pavlíkově. Jásalo se na pyžamovém plese. Uspořádaly ho členky svazu žen, ty samé, které nás za hluboké komuny do roku 1982 zastřešovaly jako zřizovatelky. Bez zřizovatele žádná kapela nesměla hrát. Zřizovatelem mohla být jen socialistická organizace, svaz žen měl ten status. Odmítly nás tenkrát na přání kulturního úřadu vypovědět, až jim z ústředí museli pohrozit rozpuštěním základní organizace. Dnes už to naštěstí zajímá jen historiky. Hostili jsme příbramskou kapelu Nástroj snahy. Přišla zatančit Charlotta, její chlap Zdeněk slavil narozky, upekla na to tři dorty, jeden přinesla.

6. 3. 2016

Vířivé proudy

V pátek jsme byli v sokolovně Slaný-Kvíček. Doběla rozpálená kamna a dehtový zápach kouře na sále patří již jen vzpomínkám. Dostali jsme k ochutnání dvě dvoulitrové PETky dvanáctky Krutáku - velmi výtečné - z právě spuštěného malého pivovaru Továrna Slaný. Brzy po začátku v sokolské hospodě došel rum. Inu, nemělo by se, ale někdy se to stává, že hospoda neodhadne potřeby lidu. Dostavil se Kladenský deník a udělal fotoreportáž.

Do Kvíčku jsem jel „ode dveří ke dveřím“ veřejnou dopravou. Z Kaučuku v Kralupech městským autobusem na nádraží, vlakem na Cikánku do Kladna a dalším autobusem přes Vinařice a Třebichovice podél dnes už zrušené dráhy, kde cestovní rychlost byla 10km/h, až na místo. Na protější sedačce cestující prohlížel knížku, podle níž vířivé proudy v Pendolinu při trakci 3kV šokem zabijou polovinu cestujících a personálu, při trakci 25kV spolehlivě všechny. Po zábavce jsme do sousedního Rakovníka dorazili až ráno. Na stole ležela pohlednice od iniciátora posílání cestovních plánů, Václava Timkoviče. Pozdrav pro kapelu z psychiatrické léčebny Dobřany.

Zábavka na Šumavě

V sobotu jsme byli v bigbítové hospodě v Dlažově. Atmosféra byla šumavská. Kapely z NewYorku měly svůj CBGB, zanikl, kapely z Londýna měly svůj Marquee, zanikl, české kapely mají Šumavu, a ta nikdy nezanikne. Nevíme, co bývalo k večeří v historických klubech. Na Šumavě jsme dostali čerstvě ubitého vepře. Příště budeme na Šumavě ve Strážově na Velikonoční neděli, už 27. 3. Z obou zábavek jsou fotky.

29. 2. 2016

Obveselení ve Vagoně

V pátek jsme byli v Praze ve Vagoně. Přes webkamerku se to vysílalo do celého světa. Jako obvykle, hned od začátku přicházely na podium pozdravné kalíšky. Obveselení bylo značné. Jsou z toho fotky. Příště budeme ve Vagoně v pátek 1. 4. 2016.

Pamětní desky na nesprávných místech

V sobotu jsme byli v Litomyšli v klubu Kotelna. Vývěsní štít hned u silnice Praha-Olomouc už je tam dlouho, my jsme tam hráli poprvé. Zbyněk jel vlakem, ubytoval se, zůstal přes víkend prozkoumat město s tisíciletou historií a kulturní tradicí. Klub má bohatý program tištěný na plakátech se dvěma designy. Barový pult je zásoben širokým výběrem škodlivých nápojů. Postáli jsme u něj před začátkem, o přestávce i na konci. Obveselili jsme se velice. Jsou z toho fotky.

Šatnářka mi prozradila, že Smetana se ve skutečnosti narodil v několik kilometrů vzdálené vesnici, poté, co jeho matka ve velmi požehnaném stavu si nenechala ujít vesnický bál.

Pamětní deska na domě v Nelahozevsi je asi taky na nesprávném místě. Antonín Dvořák se prý narodil v domku, který stával na místě dnešní sokolovny, vedle hospody U Janáče. Jednou v devadesátých jsme v té sokolovně hráli.

21. 2. 2016

U Vodvárků

V pátek jsme byli v Kolíně v hospodě U Vodvárků. V tomto vyhlášeném bigbítovém klubu už hrály snad všechny kapely. Vypadá to hodně zajetě, jako kdyby tu hrával už Kmoch. My jsme tam byli poprvé. Zvuk je výborný, nálevní pult nabízí kromě piva obvyklé lidové nápoje. Hráli jsme bez přestávky. Sál nebyl tak plný, jak jsme zvyklí, ale zábavka byla příjemná. Lukášovi se to tak zalíbilo, že tam zůstal do soboty.

I ve Velkém Boru poprvé

V sobotu jsme byli ve Velkém Boru. Pěkný sál za hospodou má dobrý zvuk. Šumavská zábavka se vším všudy. Přišli se obveselit fotbalisti ze sousedních Svéradic, bývalí i současní hráči. Přišlo taky dost pamětníků hustých bigbítů z osmdesátých a devadesátých let. Na další šumavské zábavce, v Dlažově, na druhém konci klatovského okresu, budeme už za čtrnáct dní v sobotu 5. 3. Z obou večerů jsou fotky.

16. 2. 2016

Alzheimer

Já mám asi Alzheimera, už jsem dva dny za sebou zapomněl přihlašovací jméno do podnikové sítě. „Tak to musíš někam napsat“, na to kolegyně z podniku. Tak jsem to napsal sem.

15. 2. 2016

Čeká se na obnovení slávy

V pátek jsme byli v Mariánských Lázních v Clubu Na Rampě. Před začátkem jsem hledal sámošku kvůli nákupu vína a škodlivých nápojů na oslavu narozenin. Po hlavní ulici jezdily autobusy a trolejbusy, ale teprve po víc než půlhodině chůze směrem do centra se objevil taxík, který mě dopravil do svatostánku řetězcového obchodu. Podle taxikáře, který, jak si žádá povolání, ovšem nepije, noční a večerní podniky teprve čekají na obnovení dřívější slávy. Jako obvykle v sousedním sále burácela diskotéka, jako obvykle jsme se pobavili a obveselili, možná i trochu víc.

Několikaleté ležení ladem

V sobotu jsme byli v Žatci v Lidovém domě. Na začátku horkých devadesátých jsme tam hrávali pravidelně, natáčel se tam videoklip. Teď, po několikaletém ležení ladem se pěkného kulturáku ujali noví pořadatelé. Sobotní zábavka se pěkně vydařila, snad nebyla poslední. Z Durynska se přijel podívat Matthias, majitel klubu Kuhstall Tanna i členové dvojskupiny Hayden/BackDoors. Jeden z návštěvníků si pamatoval, jak jsme se bavili o bigbítě při náhodném setkání v tramvaji č. 5 na lince Halle - Merseburg v roce 1984. Byl jsem tenkrát pracovně v chemické továrně BUNA-Werke Schkopau. . . Z obou zábavek jsou fotky.

2. 2. 2016

Historie

Ve čtvrtek jsme byli v Praze v Lucerna Music Baru. Poprvé jsme tam hráli před dvaceti lety, 24. ledna 1996. Je o tom deset let stará vzpomínka v naší kronice. Dnes už jsou přestavěné bary, i dole kolem hydraulického „špuntu“ šatny pro účinkující. Šatny, kde mimo jiných visívaly kabáty R. A. Dvorského, Karla Vacka i Jiřího Traxlera, o němž zrovna dávají v Národním divadle úspěšnou hru od Ondřeje Havelky. Nejnovější přestavba je hodně vidět, ale i slyšet: zrcátkové obložení galerie, podle něhož šel poznat sál z každé fotky, je pryč. Je nahrazeno perforovanými deskami vycpanými vatou. Na zvuk to ovšem má, spolu s novým umístěním subwooferů, velice blahodárný účinek.

Nejvyšší hodnota

Po sbalení nástrojů jsme se dali do řeči o hodnotách s filosofkou, která vypadala, že to studuje, ale ona to přednáší. Nejvyšší hodnota je svoboda, pro staré Řeky to byla harmonie. Podle knihy Sobecký gen (Richard Dawkins, 1976) nejvyšší hodnota jsou děti.

Kravata

V pátek jsme byli v Horní Bělé. Zábavka postupně zhoustla, škodlivé nápoje luxusní i lidové kategorie se přemisťovaly z lahví do hlav. Bašťa, Zbyňkův spolubydlící z matfyzácké koleje, slavil padesátiny. Jednou jsem u nich přespal, to už byli na doktorandském studiu, měli tam hrozný smrad, Bašťa se několik let nemyl. Teď je všechno jinak, dostal od nás jako dárek zánovní kravatu. Všechno nejlepší!

Za hluboké komuny

Ještě starší vzpomínku než na Lucerna Bar máme na Pchery. Poprvé a naposled jsme tam hráli za hluboké komuny, před třiceti lety, v malé útulné hospodě. Tentokrát jsme byli společně se skupinou ostrého punku S.n.a.D. v Dělnickém domě. Pankáči to ostře rozjeli, zábavka byla hustá. Ze všech tří zábavek jsou fotky.


Cestovní plán z roku 1985 je vytisknutý doma sítotiskem rovnou na korespondenční lístek. Do parádní grafiky od profíka jsem na pauzák tuší připsal neumělé písmo.

27. 1. 2016

Dle textu songů

V pátek jsme byli v Chyňavě. Zatahali jsme za měchy a naplnili hrůzou celý sál. Zábavka byla milá, na parketu vířily krásné tanečnice. Lukáš rozestavěl bedny proti dunění. V sále s holými stěnami to pomohlo jen částečně. Nezdravé okénko proměňovalo oběživo za radost.

Dle obrázku

V sobotu jsme byli U Košile v Klatovech dle obrázku z cestovního plánu. Šumavská zábavka jela náležitě od začátku do konce. Jsou z toho fotky. Na okrese Klatovy, ve Velkém Boru na horažďovické straně, budeme opět v sobotu 20. 2., místo PDA v Sušici.

Pomníky

Podal jsem elektronické daňové přiznání k DPH. Po tomto kromobyčejném IT zážitku jsem pak šel na městský úřad v Kralupech přispět na pomník Švejka, který bude sedět před Vaňkovou drogerií.

Cestovní plán do zahraničí

Trochu jsem bojoval s tiskem adres. Chtěl jsem lepší tisk než ze zavedené jehličkovky z FoxPro/DOS. Pustil jsem mailmerge z LibreOffice do LED tiskárny OKI. Při myšování sestavy z fieldů JMENO PRIJMENI ADRESA POSTA ZEME se mi namísto jména dostala pošta. Než jsem si toho všiml, byly adresy hotové, a zásoba prázdných cestovních plánů skoro vyčerpaná. Tiskárna pracuje docela rychle. Teprv po dvou týdnech jsem se dostal k dalším lístkům. Už je to podané.


Cestovní plány, foto: Jarka Panušková

17. 1. 2016

Na Střelnici

V sobotu jsme byli v Rokycanech Na Střelnici. Nevelký sál se rychle zaplnil. Docela jsme se obveselili. Přišli i pamětníci herojských let sedmdesátých, kteří nemusí řídit domů, můžou zavolat dětem, aby je odvezly. Je z toho pár fotek.

7. 1. 2016

Fitbit

Cnet.com, novinkový web na konzumní technologické průlomy, přinesl novoroční předsevzetí. Možná s nadhledem, možná vážně navrhuje vytáhnout fitbit ze šuplíku a nosit ho. Musel jsem vyhledat, co je fitbit. Náramek, který sleduje tep, dech, kroky, spánek, tuk, jízdu na kole, polohu, všecko: a sdílí to do applu, androidu a windows a možná i linuxu. Náramek je ve vývoji, jeho schopnosti přibývají. Ještě chybí, aby sledoval počet vypitých lahví. Kdyby se lahví nedostávalo, nařídil by mi objednat plné a vynést prázdné. A v dalším stadiu vývoje by mi je vypil.

9. 1. 2016

Stroj na naději

Teď jsem se na tu stránku cnet.com vrátil. Původních 33 bodů předsevzetí sepsal 1943 folkáč Woody Guthrie. První i poslední bod - Budu víc a lépe pracovat a Probudím se a budu bojovat - se za pouhých sedmdesát let nějak vytratily. Bod prostřední, č. 19, píše: Budu udržovat Stroj na naději v chodu. Musel jsem vyhledat, co je Stroj na naději. Slova na song Hoping mashine Woody sepsal, ale nikdy nezhudebnil. Do příštího roku náramek se strojkem na naději už od Kč 150!

home
Cestovní plán | CD | Texty | Poezie | Fotogalerie | Kronika | Historie | Návštěvní kniha | Kontakty