Domů
Cestovní plán | CD | Texty | Poezie | Fotogalerie | Kronika | Historie | Návštěvní kniha | Kontakty
|
Předchozí: 01-2009 12-2008 11-2008 10-2008 09-2008 08-2008 07-2008 06-2008 05-2008 04-2008 03-2008 02-2008 01-2008 12-2007 11-2007 10-2007 09-2007 08-2007 07-2007 06-2007 05-2007 04-2007 03-2007 02-2007 01-2007 12-2006 11-2006 10-2006 09-2006 08-2006 07-2006 06-2006 05-2006 04-2006 03-2006 02-2006 01-2006 12-2005 11-2005 10-2005 09-2005 08-2005 07-2005 06-2005 05-2005 04-2005 03-2005 02-2005 01-2005 12-2004 11-2004 10-2004 09-2004 08-2004 07-2004 06-2004 05-2004 04-2004 03-2004 02-2004 01-2004 12-2003 11-2003 10-2003 09-2003 08-2003 07-2003 06-2003 05-2003 04-2003 03-2003 02-2003 01-2003 12-2002 11-2002 10-2002 09-2002 08-2002 07-2002 06-2002 05-2002 04-2002 03-2002 02-2002 01-2002 12-2001 11-2001 10-2001 09-2001 08-2001 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000 Následující: 03-2009 |
23. 2. 2009Kladívko a mouchyV sobotu jsme byli ve Švihově na okrese Klatovy. Přijeli jsme odpoledne, chtěli jsme ještě trochu zkoušet. Venku byl sníh a na sále zima. Postavili jsme aparaturu, na sále byla pořád ještě zima, nasadili jsme záhřevné nápoje, a ke zkoušení jsme se už nedostali. Zábavka byla náležitá. Na podium přicházela spousta přání s pozdravy, skoro všechno jsem přečetl. Kolegům z kapely se nejvíc líbilo toto: Nic není bez chyby, každé hovno má své mouchy. Velice jsme se obveselili. V brutobusu se pak zpívalo:Chtěl bych si ťuknout Chtěl bych si ťuknout Chtěl bych si ťuknout Chtěl bych si ťuknout má dívko Koukni už mám v ruce kladívko 16. 2. 2009Svátek zamilovanýchV pátek jsme byli v Praze v klubu Vagon. Byl předvečer svatého Valentýna, přišlo mnoho zamilovaných nebo k zamilování se chystajících. Před půlnocí se na podiu objevil Michal Cerman. Končilo se ve všeobecné euforii standardy garážového rock and rollu. Ve Vagoně budeme příště opět v pátek, 20. 3. 2009.Až zítra vstanuV sobotu jsme byli v sokolovně ve Zvoleněvsi. Zrenovovaný sál je příjemný, zvuk byl čistý a bez odrazů. Na podiu byly rekvizity divadelního spolku a elektrická šňůra od chlazení piva, která se nesmí odpojit. Přijeli jsme už odpoledne, postavili jsme na večerní produkci a udělali jsme si zkoušku. Premiérově jsme pak zařadili další nový song Až zítra vstanu.V osm jsem se pustil do seřazování a vytisknutí playlistu na počítačové inkjet tiskárně. Ta vzdorovala a vzdorovala, až pět minut po deváté bylo zřejmé, že dnes tisknout nebude. Žlutey nastartoval svoje rychlé auto a zajeli jsme do 11km vzdálených Kralup vytisknout to na laserovce. Tato akce si vyžádala skoro padesát minut cestování po téměř neprůjezdné silnici přes obce podél Knovízského potoka. Začínali jsme ve 21:56, z šedesáti čtyř pozic na playlistu jsme nepřeskočili žádnou, dva standardy jsme přidali, celá produkce trvala bez přestávky 4:01:37. To vím podle nahrávky, od půlky si průběh večera pamatuju jen jako z horečnatého snu, obveselení bylo značné. Směle vpřed!Kam je to nahoru nebo dolů, to ví každý. Kam je to vpřed, to taky ví každý, ale protože každý může být v danou chvíli natočený někam jinam, tak vpřed znamená pro každého jiný směr. Tak směle vpřed!9. 2. 2009Nějaký chvíleV sobotu jsme byli v kulturním domě v Kralovicích. Atmosféra byla domácká. Postavili jsme aparaturu už odpoledne kvůli zkoušce. V devět, když zábavka začínala, jsme už byli obveseleni skoro jako po cestě do Brna. Dostal jsem od fanynek k narozeninám láhev škodlivého vaječňáku: škodlivý alkohol, škodlivý cukr, škodlivý cholesterol. Udělali jsme přestávku, přiťukávání u bohatě zásobeného barového pultu se protáhlo skoro na půl hodiny. S několika přídavky žánrové klasiky zábavka skončila pár minut po druhé hodině. Poprvé jsme hráli další nový song. Hudbu i slova napsal Václav a jmenuje se to Nějaký chvíle.2. 2. 2009Ztráta ve sklepěV úterý jsme byli v Lucerna Music Baru v Praze. Poprvé jsme hráli přes nový klubový digitální pult. Zvuk na podiu byl čistý, odposlechy zněly ještě líp než naše, které jsme zavedli loni, díky lepším monitorům. Na parketu dělalo ladné pohyby mnoho krásných dívek. Na konci se přidávaly klasické songy žánru, na podiu se objevil jamový bubeník, vystřihnul sólo do I want Candy.Tento půlrok máme hodně plakátů s cestovním plánem, v tiskárně se přehlídli a udělali nám vánoční dárek, vytiskli jich o dva tisíce víc. Připravil jsem si jich malý štůsek do archívu a nakonec je tam zapomněl, když jsem byl ukázat zvědavcům, jak vypadá šatna, kde se připravují na vystoupení hvězdy světového jazzu. Skvrňanům NazdarV sobotu jsme byli ve skvrňanské sokolovně v Plzni. Zábavka byla milá, místo je velmi příjemné, i když zvuk na sále ve větší vzdálenosti od podia se tříští. Sokolská restaurace je - až na Starou mysliveckou - zásobena vším potřebným. Podle webových stránek sokolovny: Návrh na výstavbu sokolovny byl schválen 20.11.1920. Základní kámen sokolovny byl položen 12.6.1921 ... Budova sokolovny byla slavnostně otevřena 25.12.1921 v 10 hodin. Když jsme přišli do sálu, byla před podiem postavená dvojitá řada stolů, jak je zvykem při zábavách s tanečňákem. Páni pořadatelé pak stoly uklidili a židle thonetky naskládali do 4m vysoké pyramidy. „Na jiný typ židlí máme jiný způsob skládání,“ prozradili mi. Všechno chce svoje, a kdo umí, umí i detaily. Na konci jsme pouštěli mp3 až do odpojení beden, které se balí jako poslední. Když jsme podnik skoro ve čtyři opouštěli, hospoda byla ještě plná.Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika Sáša Pleska |