Kronika Brutusu

home
Návrat na domovskou stránku skupiny BRUTUS
Cestovní plán | Přehled vydaných desek | Texty a akordy | Básničky a říkanky | Fotogalerie | Kronika | Historie skupiny | Návštěvní kniha | Kontakty |

Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Kronika: 04-2002

Předchozí: 03-2002 02-2002 01-2002 12-2001 11-2001 10-2001 09-2001 08-2001 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000

Následující: 05-2002

29. 4. 2002

Kardašova Řečice, Kropáčova Vrutice, Defurovy Lažany. Tak v těch posledních dvou jsme v sobotu nebyli. K Lékařskému domu v Praze na Pavláku, kde jsme se Zbyňkem čekali, přijel brutobus z Rakovníka s tříčtvrtěhodinovým zpožděním. V sobotu v těchto dobách - tohle se stane kronikou, a za pár let to třeba už nebude pravda - nebývá přes Prahu dopravní zácpa. Když za námi vyběhli do legionářské restaurace, bylo všechno jasné, Pavlík hlásil, že už má šest panáků. Nevím, kde v počítání panáků položil pomyslný předěl, technická sekce ozvučovala den předtím punkový koncert v Rakovníku, do rána bílého, a samozřejmě už nešli spát. Cesta utěšeně ubíhala, poslouchali jsme včerejší nahrávku ska skupiny Tleskač, hned nad Krčí a pak ještě mnohokrát na levé straně rozeklenula se sytá duha, vzduch voněl syrovou jarní vláhou, do předního skla narazila hrdlička, zbyl tam po ní průsvitný otisk rozpjatých křídel. Mastný flek.

Na místo jsme přijeli před půl osmou, a asi po desetiminutovém čekání jsme byli vpuštěni. Postavil jsem piáno, vybalil harmoniky, uvařil kávičku, (láhev s vínem už byla otevřená v autobusu), napsal a vytisknul set-list, za pět minut devět, jako obvykle, jsem chtěl nastavit paralelní hlasitost u odposlechového monitoru, kroutím knoflíkem, a ono nic. V Kardašově Řečici je sál s vynikající akustikou, ale že by se monitor nerozhoukal při Volume a Master Volume na desítku, tak dobrá ta akustika zas nikdy nebyla.

Krátká vsuvka
Odposlechové monitory na podiu u drahého řešení ovládají z podiového mixážního pultu podioví zvukaři. Pomíjím nejdražší řešení, kdy všechno ovládá počítač a kapela "hraje" z playbacku. Ve stavu, v jakém se nacházíme na podiu my, je mnohem jednodušší to zahrát doopravdy, než se chytat na playbacky. U levného řešení ovládá odposlechové monitory zvukař od pultu v auditoriu. U skupiny Brutus máme vlastní zpěvovou aparaturu, někdy nesprávně nazývanou péáčko, podle její výkonové části, Power Amplifieru. Zapojení odposlechových monitorů je kompromisem mezi drahým a levným řešením: monitor má dva vstupy včetně korekcí, od mixážního pultu v sále se přivádí do monitoru smíchaná linková část a nezávisle se monitoruje mikrofon zpěváka nebo nástroje. Samozřejmě vstupy i výstup jsou symetrické přes oddělovací transformátory. Každý je si tak sám podiovým zvukařem. Takové řešení vyžaduje zkušenost od hráčů na podiu, proto by bylo nepraktické v případě, že zvukař je "nájemný vrah", který pokaždé zvučí někoho jiného. Skoro nikdo ho nepoužívá, protože, kdo má na vlastní PA, má obvykle i na podiový mixpult. Kdo nemá na vlastní PA, najímá nájemního zvukaře. Za ta léta, co hrajem, jsme mohli mít už několik podiových mixpultů, ale na co jsme ty peníze použili, nu ovšem, jak už jsem jednou psal, játra trpí nejvíc.
Konec krátké vsuvky

Zaškrábu na mřížku na mikrofonu, žádná odezva. Zlá předtucha se vkrádá, monitor jsem měl čtrnáct dní před tím doma, vyměňoval jsem potenciometr na Master Volume u linkového vstupu, že bych něco zapomněl uvnitř, třeba kombinačky, nebo šroubovák? Jdu se znovu podívat, nu ano, vždyť tam nedali do mikrofonního vstupu žádnou šňůru, to jistě ten punkový koncert ze včerejška ... ale ona tam není ani výstupní šňůra do linky, je tam jen vstup z linky, ale v mikrofonu šňůra je, ale ne obvyklá modrá, nýbrž červená - a vede do kolektoru na párák. Asi chtějí budit odposlechy přes odbočky v mixážním pultu. Nu, tak to jsem tedy zvědav, jak chtějí tímto způsobem zapojit Michalův monitor, kde potenciometr u linkového vstupu je ulomený už pět let, jestli ho samostatně spravili, tak to by byl chvályhodný čin, snad šli do sebe, že by je vyprovokovala moje nedávná opravovací iniciativa? Nic takového, ale snažili se půl hodiny hodiny pochopit, proč ten monitor nemůže hrát přes linkový vstup, který má ulomený potenciometr v poloze nula. Michala zapojili nakonec starým způsobem, ostatní monitory zvolna a velmi rozvážně nastavovali, tak se začalo se zpožděním 45 minut. Skoro jako kdybychom nebyli rock and rollová kapela, ale jeden z uměleckých souborů, které v poslední době v tom místě pořádají.

Účast publika na sále byla poměrně chabá počtem, o to víc byla silnější tancem a pohledy krásných dívek. Kvůli zpoždění jsme vynechali přestávku, abychom stihli plánovaný set-list. Velmi jsme se pobavili a nakonec i obveselili. Žlutey o prodejní stánek opřel zarámovanou fotografii z plzeňského divadla Pod lampou, na které spočívá hlavou na stole vedle láhve (od) božkovského rumu, a této předloze se nakonec přizpůsobil, doobveseliv se, pohroužil se do posilujícího spánku. Dům kultury jsme však opustili vcelku uspořádaně a samostatně, což znamená, že nás nemuseli vyhodit. Do Rakovníka jsme přijeli v osm ráno a od dvou jsme si ještě v hospodě na Zátiší udělali zkoušku. Michalův monitor si vzal domů na opravu Václav, za což budiž připsán technické sekci další černý puntík.

Tento týden nebudeme vystupovat jako Brutus, Václav bude asi v sobotu se skupinou Dr Feelgood Revival a dalšími kapelami v Kralovicích v sokolovně. Přeju slastné vychutnání vzpomínek všem, které by při pohledu na prvomájový průvod přepadla náhlá nostalgie.

21. 4. 2002

Jsme nejlepší kapela na okrese!
Jak se to stalo? Rakovnické noviny Raport uspořádaly už třetí ročník čtenářské ankety o nejlepší soubor na okrese. Náklad novin je 7500, nezkrácený název zní Rakovnický porevoluční týdeník. Revolucí už bylo mnoho, namátkově si vzpomínám na revoluci sexuální.... Ale rychle zpátky k anketě: zájem čtenářů má stoupající tendenci. Vrácené neprodané výtisky, remitendu, nechávají vydavatelé ležet před redakcí, aby místní pobudové mohli odnést papír do sběru a měli na pivo. Tentokrát měli pobudové smůlu. Pilný čtenář je o sběr připravil a dal si práci s vyplněním šesti set anketních lístků. Páni redaktoři neváhali ani chvíli a všechny lístky zařadili, vždyť taky ten pilný čtenář k nim dodal i soupisku. A tak se stalo, že jsme první... A pak, že volby jsou podvod! Příští rok samozřejmě nenecháme nic náhodě a lístky si rovnou objednáme v tiskárně. Tam nám je i nařežou, abychom nemuseli stříhat.

Vyhlášení vítězů byla nakonec podařená akcička v rakovnickém Kulturním centru. Když jsem tam přišel, všechno už probíhalo. Všichni se na sebe empaticky tvářili a mile usmívali. Ve vstupní hale stály dva mercedesy. Mercedesy mohou být i nákladní, i kukabusy na popel, ale tohle byly parádní, osobní. Přivezla je tam firma, která akci podpořila. My jsme je opovržlivě přehlíželi, naše značka je totiž Ferrari. Zatímco kapely z podřadných druhých a třetích míst hrály na podiu, my jsme nalili do nádrže tygra, jak to doporučuje jedna benzínová firma. Na takové regionální přehlídce se hrajou na jednom podiu všechny žánry od folku po dechovku. Před půlnocí to správně natřela rakovnická skupina tradičního jazzu. S tygrem stále v nádrži jsme pak hráli my. Večer uzavírala mimookresní kapela Sto zvířat.
 
 
 
 
 
 
  
 
 
 
 
 
  
 
 
 
 
 
  
 
 
 
 
 
  
 
 
 
 
 
  
 
 
 
 
 
  
 
 
 
 
 
 

Cestou do Dolní Branné v sobotu jsme u stejné pumpy jako minulý týden nakoupili a u některých druhů i kompletně vykoupili feferonkové a česnekové kompoty. Sál v Dolní Branné je útulný, ale zvukově dost drsný. Od půlky si skoro nic nepamatuju, podepisovali jsme pak nějaká břicha, to je opravdu škoda, že si to nepamatuju. Večirek byl šílený, vymysleli jsme nejškodlivější nápoj na světě, to je známý vaječný koňak, který škodí alkoholem, cukrem a cholesterolem. Přidali jsme škodlivosti další rozměr, kvantitu: Vaječný koňak z pštrosího vejce! Ještě jsme vymysleli, že samice od triplokoka je triplokočka. V souvislosti s dvojhlavou ještěrkou, o které se v poslední době mluví, jsme diskutovali otázku, která hlava bude zvracet, až přijde potřeba, zda obě najednou, nebo si funkce rozdělí, že jedna hlava bude na žraní a druhá na zvracení. Taková ještěrka by byla trojcestná, započte-li se i opačný konec zažívacího traktu. Zvracení je činnost jako každá jiná, jen pilným cvičením se dá dosáhnout opravdového mistrovství. První stupeň profesionality je vdechnutí zvratků, to je ovšem stupeň fatální. Druhý stupeň je poblití si vlastních bot nebo částí oděvu, třetí stupeň je poblití kamarádů - zvláštní podstupeň je poblití manželky, čtvrtý stupeň je normální blití, kdy nic není znát, a pátý stupeň profesionality, to je tzv. selektivní blití na způsob "Maso nepustim", kdy se zvrací proti drátěnému plotu.

Blíží se máj, čas lásky, a nabízí se vysvětlení, proč zrovna toto období. Zelenina nadýmá a nadmutí snižuje sexuální apetenci. V jarních měsících, kdy zeleniny je nedostatek, je nadýmání nižší, a proto chuť stoupá. Všechny základní zákonitosti světa jsou jednoduché a nikdo jim tak dokonale nerozumí, jak jim nerozumí skupina Brutus.

Brutus v Dolní Branné

V pátek 26. dubna bude technická sekce skupiny Brutus podporovat (převážně) punkový koncert v rakovnickém Maxu, na kterém vystoupí Crazy Candydates (BRD), Konflikt (SK), N.V.Ú. (HK), Fast Food (AB), Tleskač (PM), a Exekuce (AB)....

18.4.2002

Ve Futuru v Praze na Smíchově minulou středu byl na podiu čistý a plný zvuk. Kromě obvyklých obveselujících nápojů, jediným, a je třeba říci, že i postačujícím psychotropním prostředkem tohoto večera byl jindřichohradecký absint z místního baru. U saxofonové strany tančili členové blues - rock and rollové skupiny Caktus. Pokud se tam taky obveselovali, tak nejspíš došlo k porušení zákona, protože jim je 15-16 let! Byli jsme domluvení se skupinou Visací Zámek, že jim předám nahrávku ze společného koncertu z roku 1983. Hráli tam den před tím, ale když jsem je vyvolával, neozvali se, že by punk byl dead?

Ve čtvrtek jsem v Rakovníku opravoval odposlechový monitor, na kterém se ulomila hřídelka potenciometru. Jak jsem tak hledal, kde bych ho koupil, ve všední den ve městě poprvé asi tak po deseti letech, potkal jsem na náměstí zpěvačku z tanečního orchestru, ve kterém jsme spolu byli v roce 1969. Od té doby se dost změnilo, povídám: "To jsme se dlouho neviděli, to město teď jen kvete, to je západ, východ, všechno najednou, tady to opravdu žije". "Pché, žije...", vyprskla. Ona totiž dělá v pohřebním ústavu. Nevím, jestli je to ten, kde nahánějí mrtvoly přímo v nemocnici.

V pátek cestou do Smidar jsme stavěli u pumpy ÖMV před tyčovým mostem u Poděbrad a nakoupili sklenice se zdravou zeleninou - feferonkami, které jsme neprodleně skousli bez chleba. Ve Smidarech se hraje pravidelně, konkurenční kapely jsou tam Řemen, Katapult a Tři sestry, a další, které si nepamatuju, mají to tam na tištěném plakátě. Večer záhy začal nabývat euforický ráz, na podiu se objevily nápoje v krabicovém balení. O půl jedné v hospodě došlo pivo, když zábava kolem druhé hodiny končila, byla již prázdná i většina lahví s lacinými kořalkami. Michal se držel trochu zpátky, protože ho chytla alergická rýma. Balili jsme, nakládali a doobveselovali se do rána. Spali jsme v penzionu Orion v Chlumci. Majitel byl léta ve Spojených státech, penzion má skvěle vybavený a zavedený, mnohem lépe, než je hotel na náměstí. Ostatně, do hotelu na náměstí po zábavné noci v loňském létě stejně už nesmíme.

V sobotu jsme byli v Kovářově. Začali jsme s půlhodinovým zpožděním, kvůli brumu v aparátu. Brum se odstranit nepodařilo, zvuk se srovnal až po přestávce. V sále bylo velmi husto. Při pomalých písních jsme vykřikovali "Skupina Brutus žužlá vaše uši!" Nevím, o kolik se zvýšil rosný bod, ale určitě se zvýšil prudce a náhle, protože láhev mosteckého modrého rulandského, kterou jsem měl připravenou v tašce pro případ nejvyššího ohrožení, byla na konci orosená velkými kapkami.

7.4.2002

V pondělí 8.dubna v 10:30 na radiu Český Rozhlas Plzeň byl půlhodinový vstup skupiny Brutus v pořadu Hudební piknik Standy Juříka.

Byli jsme na Moravě, ve čtvrtek v Brně v klubu Edison Garden. Dříve tam byla Edisonova továrna na vakuové žárovky z bambusových vláken. Dnes je tam klub dobře zásobený občerstvovacími prostředky. Společně s četnými návštěvníky jsme se jimi rychle obveselili. Ve stavu, kdy na otázku co pijeme, bylo možno odpovědět, že teď už je to jedno, jsme na zvláštní přání provedli sovětskou válečnou píseň Kaťuša a navrhli definici pravěku jako doby, kdy mamutů bylo dost. Program na podiu jsme ukončili o půl dvanácté, uvědomělá většina odjela z klubu do nedalekého hotelu brutobusem před čtvrtou ranní. Nezodpovědná menšina kalila v klubu ještě asi hodinu a po vyhození se do hotelu pokusila jet taxíkem. Když hoši pomocí mobilního telefonování zjistili název hotelu a že v sedm se podává snídaně v ceně ubytování, nechali se přes dvě hodiny vozit po městě, aby neusnuli a snídani nezmeškali. Předběžně je dohodnuto, že další podobnou zábavičku nebo dokonce dvě tam uděláme už letos na podzim.

V Olomouci mají studenti u kolejí dva kluby: klub "U" a klub "S". Původně jsme měli být v klubu "U", nakonec jsme v pátek byli v klubu "S". Je to slušně vybavený, dobře vedený podnik. Na diskotéky přes týden tam chodí několik set lidí. Na nás přišlo lidí mnohem méně, ale snad nebyli zklamáni. Druhý den jsme obhlédli architektonické zvláštnosti města z radniční věže. Mají tam orloj vyzdobený unikátní mozaikou ve stylu socialistického realismu. Arcibiskupovi natruc Marie Terezie nechala postavit zbrojnici přímo před okny paláce. V sedmdesátých letech minulého století tam postavili obchodní dům PRIOR tak, aby zastiňoval historický kostel.

V sobotu jsme byli v Hranicích. Lidí tam přišlo asi tak stejně jako do studentského klubu den před tím, ale ve dvoutisícovém sále místní sokolovny to vypadalo, jako kdyby tam nebyl vůbec nikdo. Pořadatelé dokázali být nad věcí. Cestou zpátky do Rakovníka jsme na Vysočině vjeli do sněhové vánice, teplota vzduchu byla -5°C, výška sněhu 10 cm.

Nikoli bezprostředně v místě a čase, ale zato do celého světa několik hlášení z lístků, které jsme nestačili na tanečních zábavách vyhlásit:

Prosím, zahrajte písničku Tunel pro Miloše, že ho miluju, od Petry. / Pro moji milovanou Alenku od Simonky Tequilu. / Pro Jíťu z Pole Šel pes do lesa a potkal Běhavýho. / Pro Řepu, ať se popřádně opije, moc dík. / Long Tall Sally pro Lucku z gymplu Žatec, dík moc. / Zahrajte První polibek pro Vojtu ze Třtěna. Že ho moc miluju a už nevím, jak mu to dokázat.

Dostali jsme tento e-mail :
Ahoj

Napíšu Ti příběh, který se skutečně stal (ač je to
vypadá neskutečně). Mám kapelu, pokoušel jsem se ho,
ale nejde asi zhudebnit:

Bylo to někdy v devadesátym prvnim, nebo druhym -
byl jsem Barče na Strašnický na skupině Brutus. Tam
jsem Vás slýchával, ještě jako mladý ucho, každých
14 dní. Jedna zábavka mi tam ale zůstala zafixovaná:

Bylo asi půl druhý ráno a hráli jste poslední
písničku - sál už byl naprosto celý na odchodu a já
jsem tancoval jako poslední s jednou holkou na
parketě a Ty jsi hrál na piáno a celou dobu jsi se
na nás usmíval jak měsíček. Možná se teď zasměješ,
ale bylo to poprvý v životě co jsem se pořádně líbal
(oproti tobě jsem byl hodně mladej -tenkrát mi bylo
16). 

Ač to vypadá neuvěřitelně, s tou holkou jsem pak
zůstal (shodou okolností byla ze stejné oblasti jako
já). Trvalo to rok, dva, tři, čtyři, pět, šest - pak
jsem šel i na vojnu - trvalo to osm let (to už jsem
si řikal že asi není možný)... zkrátka trvalo to až
do 20.2.2002 (sem k nám ku Kolínu moc často
nezavítáte, tak musíme, i když málo kdy, my za
Vámi). Dobře tušíš - 20.2.2002 jsme byli v Lucerně. 

Abych to uzavřel - tenhle příběh se mi sice
nepovedlo zhudebnit, ale plyne z toho toto:

Kdo Brutusem vzejde, ten Brutusem sejde ...

Dík za Váš big beat

Robert

2.4.2002

V pondělí 8.dubna v 10:30 na radiu Český Rozhlas Plzeň bude půlhodinový vstup skupiny Brutus v pořadu Hudební piknik Standy Juříka.

V pátek ráno jsem nešel do továrny na umělou hmotu, jel jsem vlakem do Roudnice na zámek pro víno. Z Kralup je to tam jedna rychlíková zastávka. Po mnoha dnech chladných a zachmuřených to ráno svítilo slunce. Zámek je hned naproti nádraží, vlastně nádraží je hned u zámku. Vchod do skladu vína je hned u hlavní brány. Zásoby jsou značné, a při známé vysoké jejich kvalitě notorika může zachránit jedině nedostatek peněz, nebo pud sebezáchovy, pokud ještě mu ho trochu zbývá. Zákonem kontrastu, vybavila se mi pasáž z Orwellova 1984 - 'To je víno,' řekl O'Brien s lehkým úsměvem. 'Určitě jste o něm četli v knihách....' Koupil jsem dvě basy modrého portugalu, jednu jsem hned odpoledne převezl do brutobusu. Dvanáct lahví by mělo vydržet na dvanáct vystoupení.

Večer jsme byli v Chlumčanech. Majitel kulturáku pořádá bigbíty a jiné radostě na střídačku se svým hotelem v Přešticích. Program je tištěný, hrajou u něj na půl kapely z Plzeňska, na půl z celé republiky. Postupně jsme dospěli do stadia, kdy se nám zdálo, že by nás měl někdo nezúčastněný vyvléct ze sálu, ale nikdo takový tam nebyl. Z publika přistála láhev velikonočně vaječného koňaku. Po dlouhém balení a nakládání jsme se ocitli v hotelu Přešticích, kde jsme v baru ještě povečeřeli. Šel jsem spát v půl sedmé, Vladěna, Kouťák a Pepa pokračovali s panem majitelem do půl osmé ráno. Pan majitel spát už nešel, v jednu po poledni seděl ještě ve své restauraci obklopen mnohými panáky a silným a jistým hlasem zpíval, čta text z papíru. Na tom papíře bylo rukou napsáno: Zpívám ptákům a vzlášť holubům... Jestli to tak půjde dál, tak se pan majitel stane obětí povolání.

V sobotu večer v Žatci Čenda zjistil, že kvůli chřipce nemůže ani zpívat, dokonce ani mluvit. Rychlá léčba standardními a osvědčenými prostředky se ukázala být neúčinnou, nechal se odvézt domů, kde ulehl v horečkách. Zábavka se nicméně velmi vydařila, Kouťák, jako už tradičně, usnul u mixážního pultu a tentokrát se pod něj i zřítil. Ještě předtím stačil uvést cuky do té polohy, že nepotřebovaly jeho zásahů. Bylo to dost maso. Do Rakovníka jsme se dostali až za světla.

V neděli, cestou do Dolních Kralovic, jsme na dálnici u Jesenice stavěli u McDonaldů. I když jsem nikterak neměl hlad, dal jsem si tam Big Mac a jako pravidelný zákazník s kartičkou dostal prémiovou skleničku z opravdového skla s vylisovaným nápisem Coca Cola. Stane se čestným exponátem mého McDonaldova koutku.

Zábavka v sále kulturního domu se vydařila. Do sálu, který je koncipován na pojmutí obyvatelstva celé obce, by se asi vešlo i víc lidí, nicméně na rock and rollovou tancovačku v dnešní době nebyla návštěva zas až tak sporá. Publikum, jak je obvyklé na Východě, svážejí zábavové autobusy. Výhoda je, že se všichni mohou plně věnovat zábavě, když neřídí, nevýhoda je, že autobusy, zejména ráno, nečekají. Přestože jsme chtěli přehrát program bez průtahů, začali jsme se sedmiminutovým zpožděním, a během přestávky se pak naše plány úplně zhatily. Páni pořadatelé však byli spokojeni, a když všechno dobře půjde, na podzim to tam zopakujem. Z dvanácti láhví roudnického, nakoupeného v pátek, v base zbyly dvě.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska

Předchozí: 03-2002 02-2002 01-2002 12-2001 11-2001 10-2001 09-2001 08-2001 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000

Následující: 05-2002

home
Návrat na domovskou stránku skupiny BRUTUS
Cestovní plán | Přehled vydaných desek | Texty a akordy | Básničky a říkanky | Fotogalerie | Kronika | Historie skupiny | Návštěvní kniha | Kontakty |