Kronika Brutusu

home
Návrat na domovskou stránku skupiny BRUTUS
Cestovní plán | Přehled vydaných desek | Texty a akordy | Básničky a říkanky | Fotogalerie | Kronika | Historie skupiny | Návštěvní kniha | Kontakty |

Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Kronika: 07-2002

Předchozí: 06-2002 05-2002 04-2002 03-2002 02-2002 01-2002 12-2001 11-2001 10-2001 09-2001 08-2001 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000

Následující: 08-2002

29. 7. 2002

V pátek jsme byli v Roztokách u Křivoklátu. Večer zahájila plzeňská skupina Bradavice. Naposled jsem je slyšel někdy před deseti lety. Škoda, že se nepodařilo pustit aparaturu tak, aby bylo rozumět, co zpívají, texty jsou u jejich songů důležité. Vystoupil s nimi Emča známý ze skupiny Požár mlýna, což posílilo vizuální dojem. Velmi se mi líbil song Holky z bordelu. Začali jsme se občerstvovat. K 35. narozeninám kapely Soptík upekl velký červený dort ve tvaru Brutusu, vypadal jako ze Semtexu, ale byl z obvyklého dortového materiálu. K tomu, jak jsme se občerstvili při Bradavici, se přidružily hodnotné dary z publika obsahující další dávky státem schválené kapalné drogy. Zavzpomínali jsme na staré časy, zpíval Milan Křížanovský. Soptík nasadil rakety v násobných zesilujících vlnách podobně jako Stalin kaťuše. Nebývalá podívaná. Ohňostroj skončil v jednu, bojiště jsme opustili, někteří už téměř na štítě, po páté hodině.

V Plasích přišla na pomoc s PA částí aparatury firma Mištěra. Bedny umístili mimo betonové podium, zvuk na podiu byl díky tomu čistý a bez obvyklého hukotu. Pro návštěvníky, kteří by váhali nad rozhodnutím dát přednost Velké louce před současně probíhající megapárty czektechno, jsme chvílemi dělali techno manuálně. Dostali jsme zasklenou koláž z Německa s motivem „Do nebíčka nebo do peklíčka?“ z našeho cestovního plánu 2000/3, slunéčko je německy mariánský brouk, Marienkäfer, velmi děkujem. Na zadní louce někdo uspořádal miniaturní ohňostroj. G-cisterna plnila své poslání a vyprazdňovala svoje obveselující útroby od pěti do půlnoci. Velmi jsme se pobavili. Pořadatelům z místního sportovního klubu přejem mnoho sportovních úspěchů. Ani moc vody v divoké Střele neuteče, a další Plasy, v tomto létě poslední, nás čekají v sobotu 27. srpna. Na ten večer přijede i ohněstrůjný Soptík.

V pátek budeme na Moravě v Drnholci, nedaleko míst, kde tábořili už Lovci mamutů Eduarda Štorcha. Je to kraj vinných sklepů, chystají tam na nás půl stovky litrů. Kvantita je tedy známá, kvalitu bude třeba ještě vyhodnotit, už se na to těšíme. V sobotu budeme se skupinou Vibrators v Příčovech u Sedlčan. Žlutey bude celý víkend poslouchat punk na festivalu Antifest ve Svojšicích u Přelouče, kde vystoupí i další slavné kapely z roku 1977. Michal Cerman je na zájezdu mániček, který organizuje dobrodruh a cestovatel Kilián, objeví se buď v sobotu 3. srpna v Příčovech nebo až 8. srpna v Plzni.

22. 7. 2002

V pátek jsme hráli v Holkově - Velešíně na letním parketu U koňské dráhy. Podnik v soukromém držení je dokonale zařízen na pořádání tanečních zábav a koncertů. Jel jsem tam rychlíkem z Prahy, staví pár set metrů odtud. Z dálky je vidět velký nápis Budvar, akce byla ale zaměřena na podporu piva Gambrinus. Jmenuje se to Rock made in Gambrinus.
Velké G.
Ale není to o tom, že půlka písní se musí hrát v G-dur a půlka v G-moll, je to organizováno jako soutěž mladých kapel o ceny. Ze soutěžních kapel jsem slyšel Pangea a ještě jednu kapelu, jejíž název jsem zapomněl. Při soutěži v celoplaybackovém zpěvu na písničku od skupiny AC/DC, kde šlo o výhru vstupenky na rockový festival v Německu, jsem fandil klukovi, který sice nedělal tak ladné pohyby jako jeho protihráčka, ale „zpíval“ tam, kde se podle nahrávky skutečně zpívá. Festivalové kapely tam byly Škwor, Harlej, Doga a my. V publiku bylo mnoho dívek a byly velmi krásné. I přesto, že se v noci ochladilo, probíhaly na přilehlých pozemcích neodkladné akty lásky.

Na písečné pláži u Máchova jezera jsme tuto sobotu hráli letos poprvé, ale nikoli naposledy, budeme tam ještě jednou 17. srpna. Večer byl kouzelný, publikum se sjelo ze všech koutů Čech a Moravy, Evropy a možná i Asie, mluvilo se tam i rusky. Po zábavě je možné zůstat na místě, dle hesla „Kde piju, tam i spím“, což mnoho návštěvníků i návštěvnic taky udělalo. Pozdravili jsme parník plující na obzoru a požádali o výstřel z lodního děla na znamení, že nás slyší. Protože už bylo dost pozdě večer, kapitán nařídil odpovědět světelnými signály. Na konci vystoupila Romana Sekáčová se dvěma písničkami. Ten večer a zejména závěr byl jako ve snu, nejen, že Romana úžasně hrála a zpívala, ale na Can't help falling in love z pozdního repertoáru Elvise Presleyho, kluk ve žlutém tričku, co tam tančil celý večer hned u podia, znal anglická slova. Nebo se mi to opravdu celé jen zdálo?

15. 7. 2002

V pátek jsme byli v Letinách na plácku u lesa v areálu koupaliště. Když jsme před půl osmou přijeli, bylo už naraženo na dvou výčepních stolicích. Plakáty jsme viděli jen v nejbližším okolí, v publiku převažovali ti, co přišli podle cestovního plánu. Bylo mezi nimi dost starých psů, kteří věděli, co mohou vypít. Zpili se návštěvníci, pořadatelé a nakonec i my. Plzeň byla blízko, Plzeň byla všude! Západočeská zábava. Zvuk na podiu byl čistý. Vymysleli jsme 48-členný washboard band, který na 48 valch hraje 48 valchíků. Vystoupení jsme přetáhli do dvou, naložit autobus se podařilo až po páté hodině.

V sobotu odpoledne jsme projížděli krajem jihozápadně od Plzně, všude se hraje, všude visely plakáty, na skupiny místní i celostátní, Anča Band, Vejce, Znouzectnost, Doga, Katapult. Postupně jsme se přesunuli k Jindřichovu Hradci do Deštné. Podle toho, co jsme tam zažili minule, by se dalo očekávat, že tam bude pršet. Nepršelo, pršelo jen v blízkém okolí. Příště všichni z Hradce do Deštné, neprší tam, i když název sugeruje opak! Zábava byla slušná, ve srovnání s dnem před tím, velmi libová. Zvuk na podiu byl chvílemi zkreslený odrazem od střechy z vlnitého azbestu. Protože nás čekalo další vystoupení, ani jsme moc neochutnali škodlivé nápoje z hradecké výrobny a úplně jsme zapomněli na místní sodovku Deštěnku. Rychle jsme naložili autobus a pospíchali do Rakovníka.

Oettersdorf Open Air

Pořadatelé byli velmi srdeční
Další vystoupení bylo v neděli odpoledne v Duryňsku. V Rakovníku jsme přeložili nástroje do jiného autobusu - náš brutobus, tak jak je vybaven, do Evropy nesmí - a bez odpočinku vyrazili na sever. Na hranicích nechtěli vidět pasy a ani neprohlíželi tabatěrky. Kousek jsme projeli Bavorskem po normální silnici, pak nás drncání upozornilo, že jsme zase na Východě. Když jsme přijeli do Oettersdorfu, v nepoužívaném seníku o velikosti tak pro 1000 lidí právě hrála bluesová skupina (obrázek), jejíž název jsem zapomněl. Pak jsme hráli my (obrázek). Byli jsme poslední z asi 20 kapel, končilo se, a mnozí z hustě navštíveného festivalu už byli na cestě domů. Na rozdíl od nervozitou a zmatkem poznamenaných megafestivalů, kde se čas počítá na minuty, zde časový rozvrh dovoloval každému zahrát až tříhodinové vystoupení. Přijeli naši stálí příznivci z Německa, z Chlumce a z Karlových Varů. Zvuk zněl vyrovnaně a příjemně, jak je v těchto krajích obvyklé, a v Čechách téměř neznámé. Pořadatelé byli srdeční, atmosféra bigbítová. Na všech třech akcích hrál na saxofon a flétnu Franta Matějovský, jako za starých časů.

V pátek budeme společně se skupinou Doga a Harlej a semifinalisty soutěže „Rock in Gambrinus“ v Holkově nedaleko Velešína. V sobotu budeme na pláži Máchova jezera. Michal Cerman v sobotu ráno odjíždí na rekreaci, vrátí se za čtrnáct dní.

8. 7. 2002

Ve středu jsme měli hrát před festivalem v Českém Brodě. Když jsem po osmé vystoupil z pantografu příměstské dopravy, kterým jsem tam přijel z Kralup, byl vzduch hustý jako v prádelně, schylovalo se k bouřce. Stačil jsem právě dojít na stadion k velkému podiu, na němž pobíhalo několik bedňáků, když první poryvy větru zvedly zadní stěnu připevněnou ke střeše podia. Podium se začalo naklánět dopředu, při dalším poryvu se celé podium se světly i reprobednami pomalu převrhlo, nosníky se zkroutily. Tři kamiony materiálu a aparatury ležely v troskách. Z podia všichni stačili včas seskákat. Televize, která tam v předstihu, ještě před zahájením, s komparsisty přivezenými z Německa natáčela záběry, jak se na festivalu opravdicky paří, sbalila fidlátka. Pád podia asi nenatočili, to by měli sólokapra, tvářili by se veseleji. Začalo hustě pršet, schovali jsme se v našem autobusu, který stál vedle. Část kapely z velkého stanu na druhém konci areálu, kde jsme měli hrát, hlásila postupně zaplavení všeho, včetně mixážního pultu. Po několika marných pokusech o zapnutí musela elektrocentrála být definitivně odstavena. Pořadatelé nám řekli, že bohužel nevidí možnost, jak bychom na festivalu vystoupili. Škoda, festival byl tentokráte opravdu veliký a pozoruhodný a my jsme snad byli jediní z ohlášených, kdo nehrál. Odjeli jsme přenocovat do Poděbrad.

Ve čtvrtek večer jsme hráli ve Výravě. Celý den pršelo jen s krátkými přestávkami. Lavice pro sezení jsou pod střechou. Návštěva přesto nebyla nikterak závratná. Hraje se tam pravidelně, den po nás byla na programu skupina Alkehol. Sbalit a naložit do autobusu se nám podařilo až za svítání, ke spánku jsme se uložili v Libřicích v penzionu San Tropé. V pátek na Cyrila a Metoděje jsme byli v Lesné. Letní parket je na dvoře obecního úřadu, akce se konají pod dohledem pana starosty. Zařízení z dřevěných kulatin je rok co rok zdokonalováno a rozšiřováno. Po přestávce se mi zdál zvuk na podiu křišťálově čistý, a taky se mi chvílemi zdálo, že gorila stojí nejen za mnou, ale i pode mnou. Člověk má pro ovládání každé ruky jednu hemisféru, gorila se svýma čtyřma rukama potřebuje hemisféry čtyři! Zábavka se velmi vydařila, noc byla prosycena vůněmi léta, láska všude v prostoru, „Chytím si tvůj chitin“, bzučel komár komářici do ucha. V sobotu na Mistra Jana Husa jsme byli v Neznašovech. Nad podiem tam visí zbytky našich plakátů tištěných v roce 1991. Pršelo, stejně jako minule. Bez ohledu na déšť přišlo mnoho lidí. Na konci jsme přidali několik klasických rock and rollových opusů, končilo se v půl jedenácté.

Bez Zbyňka Šlajchrta, který jede na rekreaci, budeme v pátek v Letinách na koupališti, poprvé na tomto místě, tak jsme velmi zvědaví. V sobotu budeme v Deštné u Jindřichova Hradce, v neděli jedeme na festival do Oettersdorfu v Duryňsku.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska

Předchozí: 06-2002 05-2002 04-2002 03-2002 02-2002 01-2002 12-2001 11-2001 10-2001 09-2001 08-2001 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000

Následující: 08-2002

home
Návrat na domovskou stránku skupiny BRUTUS
Cestovní plán | Přehled vydaných desek | Texty a akordy | Básničky a říkanky | Fotogalerie | Kronika | Historie skupiny | Návštěvní kniha | Kontakty |