Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
07-2003

Kronika: 06-2003

29.6.2003

Minulý týden jsme hráli ve třech malých západočeských městech. V pátek jsme byli v Toužimi na hřišti na pouti. Kolotoče se točily, labutě se vznášely, barevné žárovky blikaly. Kapela, která byla na podiu před námi, hrála metal. Během našeho stavění kolotočáři ze svých reproduktorů pouštěli ručně vybrané staré garage rockové kusy. Kouťákovi hned po zapnutí něco shořelo v racku s výkonovými zesilovači, dým nebyl moc hustý, ale chvilku vidět byl. Celou dobu byl cítit kouř z opékaných buřtů a klobás. Začali jsme s dvacetiminutovým zpožděním a vynechali přestávku. Od publika přišlo první plato panáků asi po deseti minutách a kadence dalších byla tak rychlá, že kdyby se nemuselo na příkaz starosty končit ještě před jednou hodinou, asi by nás to sestřelilo. Obvyklou večeřo-snídani v baru Marocco jsme vypustili a rychle ujížděli do Rakovníka, kam jsme se dostali ve čtyři.

Když jsme v sobotu po poledni přijeli na pouť na náměstí v Kralovicích, právě hrála skupina Noční motýl. Bavr Lokajíček nás od bubnů pozdravil, přinesl jsem mu kelímek s pivem. Sešpulil rty do nenapodobitelné kapří grimasy, kterou on vždycky dělá, když se pivo blíží. Hráli jsme na kamionovém přívěsu, ze špinavé podlahy jsem si zadřel do prstu třísku, která bolela jako žihadlo. Smrad po kuřecím trusu z přívěsu přebíjel kouř z uzenin opékaných hned vedle. Po nás vystoupila Heidi. Zpívala half playback do připraveného doprovodu, skoro stejně jako před nějakými dvaceti lety, kdy jsem ji viděl poprvé. Program si sama uváděla, dokázala chytnout i publikum ve věku a váhové kategorii, kdy se disco, ve kterém byly stylizovány její písně, pravděpodobně neposlouchá. V radničním průjezdu, kde bylo zázemí pro kapely, mají kralovičtí praktický instalační předmět - zemní výlevku. Vypadá jako klozetová mísa přiklopená řídkou mříží, nad níž je kohoutek se studenou vodou. Odvod do kanalizace je Js100 a jdou tak do ní vykonat úplně všechny potřeby a ještě je možné si pustit studenou vodu na hlavu.

První prázdninovou sobotu jsme byli v Plasích. Kromě Vládi, Čendy, Ivana a Michala zpíval taky Milan Štelcl První polibek v CD verzi. Na basovou kytaru hrál stejně jako minulý týden Petr Bradáč, Tomáš jel na výlet po Itálii. Silová část aparatury byla zdvojena bednami od firmy Mištěra. Během čtyř hodin jsme stihli šedesát osm písniček. Průvodní slovo jsem skoro vynechal, ani jsem nepřečetl některé vzkazy. Vyhlašuju je až teď, sice pozdě, ale do celého světa:

Vše nejlepší Petrovi a Pavlovi přeje parta ze Štichovic. P.S. Třikrát denně akt.
Pro tatínka k svátku od Honzíka a Elišky Gorilu
Zahrajte pro Pepu z Kozí něco moc rychlého, Díky Pepa z Kozí. Čau Brutus.
Ahoj můj milej Sášo zahraj pro Kozí pořádnou vypalovačku: Anarchy in the U.K.
My chcem Oh Darling od Elvise
Pro Martina Reinvarta ve jménu Brutusu pro prvorozenýho syna Daniela (jakoukoliv) písničku - Verča Reinhartová
Ztratil jsem brýle Lennon, pomóc!
Michal Marušinec ať přijde k bílému autobusu u podia. Dík.
Pro dajenku Moniku k narozeninám Tequila. Holky.
Chtěli bysme vyhlásit „Joudu“, ať přijde do skleníku.
Františkovi zvanému „Kolouch“ k jeho 18 narozeninám píseň Opijem se od Šanováků ...
Pro Dana, Libora, Libora a Evu z Jižních Čech
Pro Vroutek básničku Já jsem chlapec ... Díky Olda
Zahrajte prosím pro Mufinku a Moničku z Těchlovic a pro Míšu Cermánka. Dík Monča
Čerčany-Říčany pro Moniku Noskovou od Tondy Jáska

Oslavný ohňostroj k začátku prázdnin vychrlila firma Soptík. Dříve se tomu říkalo čepobití. G-cisterna tentokrát nepřijela, čepovalo se ze sudů. Ptali jsme se hned po ní pana pořadatele, ten vysvětlil, že v pivovaru neměli pivo ve formě vhodné pro plnění do cisterny, ale že „můžete bejt klidní, v sudech je piva dost“. Pohyboval se tam taky Míra Blažek - Plazík z Peruce s fotoaparátem, udělal stovky obrázků. Tento víkend s námi jel i Martin Weedon, který doprovází na cestách skupinu Vibrators. Naše anglická stránka už dávno pořebuje aktualizaci, až ji uděláme, tak by nám ji mohl skouknout. Na zpáteční cestě jsme stavěli v Kralovicích, ve tři ráno na náměstí bylo pořád plno. Ještě jsme se trochu doobčerstvili u stánků a Kouťákovi se tam tak zalíbilo, že si vzal svůj oblíbený hubertus a rozhodl se tam zůstat. Do Rakovníka se vrátil až dopoledne v jedenáct.

22.6.2003

V pátek jsme byli v lesoparku v Újezdě u Hořovic. O letní parket se pořadatelé pravidelně starají, natírají, opravují, zvelebují. Do Evropy už vstoupili, na záchodech nechyběl toaletní papír ani mýdlo. Stále tam ještě mají slabý proud, kolísavé napětí vyvolávalo ve zvuku nečekané efekty. Ten večer nebylo tak teplo jako večery předešlé, foukal slabý vítr. Dostavil se slušně velký chumel příznivců bigbítu v rozpětí tří generací. Přišel se podívat Petr Průcha, který s námi hrál na saxofon v osmdesátých letech. Zástupkyně berounského pivovaru Medvěd přinesly několik lahví s dobře vychlazenými vzorky. V jednu byl parket stále plný, krásné dívky neúnavně tančily, nikomu se nechtělo domů, tak jsme zábavu protáhli do dvou.

Skončilo jaro....
Začalo léto!

V sobotu jsme byli na letním parketu v Lesné. Ani tam od loňska nezaháleli, přistavěli rozsáhlé zastřešení. Všechno mají ve dřevě a velmi pěkné. Bar je bohatě zásoben. Proud však je slabý, kapely, u kterých se svítí, se tam bez generátoru neobejdou. Hraje se tam pravidelně. Do nejkratší první letní noci jsme hluboce zakrojili, končili jsme ve dvě. U několika stolů se veselá společnost rozešla až po rozbřesku. V městech a zemích, kde na to jsou peníze, utrácejí je kulturní instituce 21. června na uspořádání Evropského svátku hudby.

Jak zpívat blues. Soupis pravidel lze na webu nalézt v různých verzích. Vždy to končí takto: „Ať byl váš život jakkoli tragický, pokud vlastníte alespoň jeden počítač, nemůžete zpívat blues.“

15.6.2003

V pátek jsme byli na fotbalovém hřišti v Kačici. Večer byl tropicky teplý. Čas vyzýval k lásce, navrhli jsme, že by se měl začít slavit Svátek svobodných matek. Průtok piva ve výčepních stolicích nestačil pokrýt potřeby našeho vyspělého publika. Začali jsme s malým zpožděním, na mělkém podiu lemovaném zábradlím celou dobu něco houkalo, přestávka se protáhla, ale technická sekce nenašla příčinu. Překročili jsme časový limit o půl hodiny, objevila se policie a vybrala mnohatisícovou pokutu. Státní kasa tímto bude mít víc prostředků na podporu opravdové kultury.

V sobotu jsme byli ve sportovně rekreačním areálu v Mochtíně. Šumava nás přivítala olověnými mračny, ze kterých se na místě vylil dvouhodinový déšť. Trávník pod stanem se zvukovým pultem a suvenýrovým stánkem se změnil z poloviny v bažinu, z poloviny v tůň. Dostavil se četný dav lidí odhodlaných tančit i pod vodou. V blízkých Klatovech zuřila divoká průtrž. Začali jsme s půlhodinovým zpožděním, s přestávkou jsme se nezdržovali, ale několik písniček z play listu jsme už nestihli, protože v Mochtíně musíme končit přesně o půlnoci. Sbalil jsem piáno a odjel s pražskou sekcí autem, právě když s blížícím se ránem začínala být noc kouzelná. Co se dělo pak, jak se povedlo v bahně naložit autobus a vyjet s ním, jsem už neviděl. Do Kralup jsem se dostal rychlíkem v pět.

9.6.2003

Máme nový cestovní plán do konce roku 2003. Jsou v něm místa, kde hráváme pravidelně, několik míst, kde budeme poprvé, a několik míst, kam se vracíme po delší přestávce. V Plasích, na které se nejvíc lidí ptá, jsme už letos byli a budeme tam ještě třikrát. Parket v Roztokách u Křivoklátu ještě po loňské povodni není provozuschopný, zato budem dvakrát na koupališti v Rakovníku. Dvakrát taky budeme v Mochtíně, na pláži Máchova jezera a ve Strážově, jednou na fotbalovém hřišti, jednou v sokolovně. Od srpna budeme každý měsíc v Lucerna Baru v Praze. V Poděvousech jsme hráli jednou, v roce 1987. V Horní Lukavici jsme byli naposled v roce 1990. Dlouho jsme nebyli v sále v Pačejově, jeden čas za komuny to byl jediný sál, kam se nebáli nás pozvat, oáza bigbítu, na vývěskách kulturního domu měli obrázky z mateřské školky s námětem tanečních zábav, pak jednou v roce 1991 se v novinách objevilo cosi o nadměrném opilství, a od té doby jsme tam nebyli. Tolik nostalgie. Poprvé budeme v Šumperku, Nejdku, Bratislavě a Želivě.

Do Rakovníka máme pozvanou skupinu Dhepo, do Plasů Bradavici, do Mochtína Bad Preachers z Belgie a do druhého Rakovníka Mefisto, českou legendu ještě asi o pět let starší než Brutus. V letošním létě také figurujeme jako jedna z položek na band listu na festivalu Rock for People v Českém Brodě, na festivalu Gambrinus-Budvar-Krušovice ve Velkém Boru, na festivalu v Oettersdorfu a na Benátské noci v Malé Skále. Často dlouhé čekání na krátký štěk ve zmatku festivalu je pro skupinu Brutus nebezpečné, jednou jeden náš hudebník se naznak zřítil z třímetrového podia. Nu, ani si neublížil, byl už v stavu, kdy ho chránil pánbůh. O technické sekci, která na podium nemusí, ani nemluvím.

back stage pass

Pohlednice s cestovním plánem vytiskla ofsetem tiskárna Hugo v Praze, opatřené adresami ze zasílacího seznamu jsme je podali na poštu toto pondělí.

Nejdůležitější součásti radia jsou vlny a éter. Radio může být i bez posluchačů, třeba při řízení autíčka. Rozhlas naproti tomu může fungovat i na počítači přes jedničky a nuly, bez éteru a vln, ale ne bez posluchačů. V sobotu jsme se stavěli v Radiu Šumava v Plzni, vyžádali si všechny naše CD, že je jako bigbítová stanice chtějí pouštět. Snad je posluchači nenechají zaprášit někde ve skříni.

    Vytiskli jsme plakáty
    Že budeme bohatý
    Vyšlo tisíc lepičů
    Je to všechno na nich

Na plakáty filmových studentů v Praze na otevření neexistujícího hypermarketu s názvem Český sen přijelo městskou dopravou pár set lidí. Je z toho poprask, a to je změna k lepšímu. Není to tak dávno, kdy tisíce plakátů denně hlásaly naši slavnou budoucnost a padělaly přítomnost. Pamatuju doby, kdy na bigbíty se sjely stovky lidí z docela větší dálky než dosáhne pražská tramvaj, ale zbytečně, protože byl zákaz. A to celé bohužel nebyl film za nicotný milion.

Je neobvyklé vedro už celý týden, kolem 30 °C. Na začátku června rozkvetly lípy, před čtyřiceti lety stejné stromy na stejných místech rozkvétaly teprve začátkem července. V pátek jsme byli pod rozkvetlými lipami ve Stromovce v Lounech. Jak to tam vypadalo, popisuje slovy i obrázky Plazík v iPeruc.cz. Ten ví, kdy zmáčknout spoušť! Technickou sekci skolila letní malátnost, nakládal kdo mohl, do sousedního Rakovníka jsme přijeli po páté ráno. Pivo z pivovaru nad Ohří účinkuje jako Šaratica, s tím rozdílem, že podstatně lépe chutná. To tvrdím podle vlastní zkušenosti.

Lípy kvetly i v sobotu ve Staňkově, kde se tančilo na dvoře sokolovny. Dvůr byl ze dvou třetin prázdný, bigbít je mrtvý, napsaly by přední i zadní české hudební časopisy. Na ten dvůr se vejde tři tisíce lidí. Zábavka za třpytu hvězd se protáhla do dvou. Teplo plodí neřest - v temných koutech rozlehlého dvora vzplálo a bylo neprodleně ukojeno mnoho náhlých vášní.

Pár obrázků z minulých Plasů poslal Michal ze SportNews. Obrázky do fotogalerie Brutus by měly mít zobrazitelnou velikost pro dnes nejrozšířenější monitory, šířku max 960 px, výšku max 640 px, měly by být ořezané, správně převrácené, barevně vyvážené. Neměly by zobrazovat žalovatelné kompromitující situace.

2.6.2003

Ve středu jsme byli v Praze na Smíchově v klubu Futurum. Na parketu rejdila skupina Caktus. Kyslík tam nebyl, ani ve stavu zrodu, ani ve stavu zániku. Klub má stejné zázemí jako Lucerna Music Bar, někdo dokonce tvrdí, že se ve Futuru hraje lépe. Tak to asi bude, že zvuk na podiu je tam čistší. Futurum je ale jen jeden z dobrých sálů, zatímco Lucerna Bar je svého druhu jediný a navrhuju ho chránit UNESCO.

V pátek jsme byli v Berouně v pivovaru Medvěd. Z Prahy je to tam 40 minut vlakem a pak od nádraží 300 metrů. Autem není vhodné tam jezdit, policie by měla snadnou kořist. Pivovar je v průmyslovém komplexu kovošrotu, majitel ho postavil sobě a berounským pro radost. Vaří se světlá jedenáctka a tmavá třináctka, nefiltruje se, pije se jako kvasničák. Pivo svůdně voní a má výbornou chuť. Asi se nehodí pro notorické proplachovače potrubí, kteří potřebujou každý večer svých osm a víc kousků standardní desítky. I když podmínky pivovar rozhodně má, přilehlá hospoda má dostatečnou kapacitu, výbornou kuchyň a čisté pisoáry. Skoro všechno se vypije v jedné hospodě, podobně jako v Praze u Fleků, kdo chce pivo domů, stáčí se do 1,5 litrových PET lahví. Pivovar jede v úkolovém režimu, nic se nepasterizuje, co se uvaří, to se vypije, jinak by se to zkazilo! Vzor pro ostatní města.

Tohle jsem tam zaslechl od jednoho latentního pyromana: „To je ta výhoda dřevěnejch kostelů, který byly postavený bez jedinýho hřebíku, že když vyhoří, že po nich nezbude ani hřebík!“

Zábava byla na hranici euforie. Technická sekce přijela s několikahodinovým předstihem kvůli průzkumu výrobního programu pivovaru, ale začalo se hrát s dvacetiminutovým zpožděním. Že se mělo končit o půlnoci, nikoho nezajímalo, skončili jsme po jedné. Na ty, kteří si k večeři vybrali obrovské pečené prasečí koleno, jsme pak museli čekat ještě hodinu. Kolena kolena Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Samozřejmě jsme nakoupili hromadu těch PETek, samozřejmě jsme je v kombinaci se vším možným i nemožným druhý den v Plasích vyžrali, samozřejmě jsme se zmastili, že jsem nepoznal po cestě domů kudy jedem, a bylo mi zle od žaludku.

Podle mručení poznáš Medvěda!
Mrů mrů mrůůůů
Dělají se různé územně správní reformy, my navrhujem reformu hydrologickou, která má ovšem reálný základ v přírodních poměrech. Je známo, že u soutoku v Mělníce je Vltava mohutnější než Labe a tudíž by Ústí mělo být nad Vltavou. Dřív, když se ještě vymýšlela jména řek a měst, to tak nebylo: Berounka tekla u Křivoklátu nahoru do Rakovníka, odtud kolem koupaliště do Lišan a Mutějovic a tam tunelem pod Džbánem se vlévala rovnou do Ohře. Proto v té době Vltava byla slabší řeka a odtud ty názvy měst. V dnešní době, když už Berounka teče Berounem do Vltavy, aby se to napravilo, aby to bylo po stránce průtoků v pořádku, a aby Ústí mohlo zůstat nad Labem a taky z mezinárodních ohledů, nemůžem to přece bez náhrady přejmenovat Němcům, by řešením bylo přejmenovat Vltavu na Labe a Labe na Vltavu. Důležité je, že Praha by rozdíl nepocítila, ta názvově není nad ničím. Pouze několik malých měst v Čechách by změnilo název, Kralupy by byly nad Labem a Brandýs na Vltavou, ale zabránilo by se mezinárodnímu skandálu. Stejně po vstupu do Evropy se bude muset přidat řeka pod Kolín, aby se vědělo, že to není Kolín nad Rýnem, tak by se rovnou mohla už přidat nad Vltavou. Pošta by situaci hravě zvládla reorganizací PSČ. Akorát u Kamýků by přejmenování vedlo ke zmatkům v adresách, ty by se ovšem daly, i když ne zcela bezbolestně, odstranit povinným přestěhováním obyvatelstva.

První, co mě v sobotu napadlo, když jsem se ve tři odpoledne v Rakovníku probudil, a na okna bubnoval prudký liják a bylo slyšet, jak auta na ulici rozrážejí kaluže, bylo: V Plasích neprší!

Když přiletí mračno kobylek, a v Plasích nás mračno bylo, je to pro poustevníka, který se jimi sušenými živí, požehnání, pro pěstitele chmele nebo révy pohroma. Jak je to s plasskými mnichy, to jsem na rozpacích. Jeden z pořadatelů ode mne chtěl e-mailové adresy, jistě prý mám spoustu adres fanoušků, kterým by on chtěl poslat speciální pozvání. Nedal jsem mu je, vždyť kdo chce hodně lidí, může si dnes snadno přes web pronajmout dav! Asi to udělal, protože dav byl opravdu hustý. G-cisterna, kojná vlčice, se nemusela vracet do Plzně pro další náplň jen díky výkonné konkurenci dalších stánků. Zvuk byl posílený firmou Elza. Další Plasy jsou zas za měsíc 28. 6., před nimi nás čeká ještě náročný pouťový den v sousedních Kralovicích.

V neděli večer jsme se Zbyňkem se šli podívat do klubu Roxy v Praze na jednoho z lidí, kteří na Jamajce vymysleli reggae, na Lee Scratch Perry. Z 60 let si pamatuju Desmonda Dekkera, pak jsem si přečetl, že mu aranžoval desky. Dunění basů znělo přirozeně, každý tón byl identifikovatelný. Měli mimořádného zvukaře. To se jim to hraje, když to umějí!

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska