Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
12-2003

Kronika: 11-2003

24. 11. 2003

Palcátem do hlavy

Ve čtvrtek jsme byli v Táboře v Klubu Milenium v kulturním domě na okraji města u nemocnice. Klub je vybaven zvukovou aparaturou i světly, zvuk byl příjemný, svítič často pouštěl dým, aby svícení bylo vidět. S rockovými čtvrtky klub teprve začíná. V domě taky běžela diskotéka, na tu jsme se po vystoupení vypravili. „Dám discjockeyovi kilo, aby řekl pětkrát za sebou takže a pustil něco pořádnýho.“ „Nic mu nedávej, řekne to stejně a stejně nic pořádnýho nepustí.“ Část souboru se na diskošce zdržela, pak taxíkem - Tábor je dost rozlehlý - se pokoušela vyhledat další podnik, až nešťastníci skončili v nádražní restauraci. Tam si někteří dali snídani, zatímco jiní usnuli ve věncové výzdobě pod pomníkem historického vojevůdce. V tom městě se po historických vojevůdcích a hrdlořezech jmenuje kdeco, podobně jako v Praze celý Žižkov. Objevil se pan redaktor z místního tisku a udělal snímek ležení. Zbývá čekat, zda ho otiskne, a jak ho okomentuje.

Jak z Vokounovy knihy

V pátek jsme se přesunuli do Myštic, část souboru se ještě zajela obveselit u známého punkera v nedalekých Mirovicich. Klub Labuť v Myšticích je na břehu stejnojmenného velkého rybníka a je zařízený hlavně na diskotéku. Všechno tam má patinu z pravidelného používání, jakoby úmyslně ponechávanou. Ve vstupní hale topili v krbu kamarádi hostinského, kteří se přijeli jen tak podívat. Pálili bedničky od chlastu, přikládali pilně, krb hučel jako výheň, trámy, které od toho chytly, se podařilo včas uhasit. To bylo dobré, protože stavba je z velké části dřevěná. Kouťák zapojil mixážní pult a pak vedle něj celý večer klečel. Ráno si stěžoval na bolest v kolenou. Prcínek navrhnul, že bychom mu koupili jako vánoční dar dlaždičské chrániče. Večer byl dost rozjuchaný, i když klubové pohovky sváděly k odpočivnému spánku. Barový pult udělal velký obrat v laciných nápojích, peprmintovém likéru a rumu, který nakonec došel. Zábava na Blatensku jak vystřižená z Vokounovy knihy. Spali jsme v pokojích v místě, hostinský nás místo oběda počastoval pivem a nějakým 60%ním likérem. Podnik se chystal na sobotní diskotéku.

Zakouřený sever

Dobroměřice jsou pokračováním Loun za mostem přes Ohři. Po infernu minulý večer nám tamní sál připadal jako sanatorium. Zábava se rozjela, hrálo se asi o hodinu déle a taky jinak, než se původně dalo předpokládat. Bigbít jako z konce sedmdesátých... Takové akce většinou Kouťák zapomene natáčet. „Zopakujeme to, kdykoli se nám zlíbí.“ To ano, ale nikdy to nebude stejné! Do nedalekého Rakovníka jsme přijeli v pět.

Aktivisté proti komerci

Čas vánoc se blíží a my ještě nevíme, jaký obrázek dát na další cestovní plán. Snad Tondu Orose něco napadne. Proti předčasné komerční exploataci vánoční symboliky se zorganizovali bojovníci v Polsku. Podle vystoupení v rozhlase budou aktivisté před svatým Mikulášem ulamovat větvičky vánočních smrčků, jedliček i boroviček, nekompromisně rozbíjet vánoční ozdoby a také se budou na protest přivazovat ke stromkům ozdobnými vánočními řetězy.

17. 11. 2003

Lucerna Music Bar do jedné

Ve středu jsme byli v Praze v Lucerna Music Baru. Začali jsme se zdržením, museli jsme stěhovat až z Václaváku, do Vodičkovy se už zajíždět nesmí, ve Štěpánské bylo plno kamionů kapel, které zrovna hrály ve velkém sále. Zábava se hezky povedla, objevil se Michal Cerman a zazpíval První polibek a Dlažební kostku. Končilo se v jednu.

V Chotuticích rozjeto

V sobotu jsme byli v Chotuticích. Hraje se tam pravidelně, sál začíná mít tradici. První půlku bubnoval Vláďa, Pavel, který měl něco v komerční televizi, se přidal až po půlce. Na podiu nebylo skoro nic slyšet. Po obveselující přestávce už ani vidět, kromě bílých hrochů a hrubosrstého ovčáckého psa pod piánem. Sešli se příznivci bigbítu z blízkého i vzdáleného okolí. Zábava byla hustá. Večer i následující noc, vše plánované i neplánované proběhlo dle očekávání.

Kdo nechce, ten se nevyléčí

V neděli jsme byli v Želivě. U pumpy v Havlíčkově Brodě jsem koupil láhev výborného červeného z Chile. Řekli nám, že v Želivě je protialkoholní léčebna. Kdo nechce, ten se nevyléčí. Sál je velmi pěkný s téměř studiovou akustikou, podporovaný dobře zásobenými barovými pulty a restaurací. Pan pořadatel zorganizoval interview v regionálních novinách. Zábava byla fajnová, končilo se ve dvě. Byl státní svátek. Známou revoluční píseň, která se zpívá, když revoluce začíná, jsme navrhli upravit pro případ revoluce sametové:

Pryč s tyrany a zrádci některými ...
Pamatuju, jak jsme hráli ve Svéradicích, když se ještě nevědělo, že revoluce začíná, tedy my jsme to nevěděli, a na podiu hořely svíčky, které jsem nakoupil cestou v Plzni, za studenta Růžičku, toho, co byl ve skutečnosti agent.

11. 11. 2003

Naloženi

Ve čtvrtek jsme byli v Brně v Babyloně. Pobavili jsme se, na konci se soubor rozdělil na část hodnou a zlou. Zlá část obléhala barový pult až do ranního vyhození. Nakládání do autobusu včetně vynesení po schodech z brněnského podzemí na Dominikánské náměstí se pak někteří zúčastnili již jen pasivně. To vím jen z vyprávění, protože hodná část, ke které jsem se přidal i já, po krátkém posílení u barového pultu se odebrala do nóbl hotelu Rustical na Červeném vrchu.

Mezihvězdné lety

Na meziměstských leteckých spojích podávají kávu, na spojích mezikontinentálních se podává chlast, jak to asi bude vypadat na letech ke hvězdám? Tolik jsme se té otázce v pátek ráno věnovali, že jsem ani nestihnul zajít do prodejny pracovních oděvů na Cejlu doplnit zásobu bílých čepic, naopak, jednu jsem v hotelu někde ztratil. Vyrazili jsme po poledni, poobědvali U Raušů ve Velké Bíteši, skoro dvě hodiny objížděli Prahu po rychlém obchvatu a v osm přistáli před sokolovnou v Radnicích. Zábava se pěkně rozjela, slavily se několikeré sedmnáctiny, přišlo i dost starých psů, kteří svoje sedmnáctiny slavili ještě před rokem 1980.

Zvuk na podiu v Milavčích podlamuje zdraví

V sobotu jsme byli v Milavčích. Hned od začátku jsme začali připíjet na kuráž, zvuk na podiu byl děsný, stejně jako minule. Taková podia podlamují zdraví nejvíc. Zábava byla pěkná, na sále tančilo mnoho krásných dívek. Končilo se skoro ve dvě, sál byl stále plný. Když jsme vyšli ven na vzduch, právě vrcholilo zatmění Měsíce. Jestlipak je v něm ještě zapíchnutá vlajka od astronautů z doby před třiceti lety?

3. 11. 2003

Začal podzim. V Kralupech mi nad hlavou přelétají mračna vran, ráno na Prahu, večer zpátky do Vraňan ...

Senohrabské fotbalistky a ranní rum

Minulý týden jsme měli volno. Předtím ve čtvrtek jsme byli v Praze v Lucerna Music Baru. Začalo to nenápadně, a vyvinulo se z toho něco jako velká vřava. Na parketu celou dobu vířily senohrabské fotbalistky. Z podniku nás slušně vyhodili po třetí hodině. Když jsem odjížděl taxíkem do Kralup, obléhali ještě rozjaření účastníci buřtové stánky na Václaváku a dávali si ranní rum.

Za-hnu-tým klem ma-mu-tím
Tě ne-o-ba-la-mu-tím

Neudeck

V pátek jsme byli v Nejdku u Karlových Varů. Sál provozuje stejná společnost jako sál v Toužimi, všechno funguje. Přišlo hodně hodně mladých krásných dívek. Teď právě slyším v radiu, že v některých zemích se láska neklasifikuje jako pedofilie už od dvanácti. Zábava byla decentní, tančilo se hlavně na pomalé písně. Příště musíme pozvat Michala, ten je na ně specialista.

200 km od Rakovníka

V sobotu jsme byli v Úhřeticích. Parket se postupně zaplňoval až v průběhu večera, jak je v kraji obvyklé. Zábavu jsme protáhli do půl druhé, a to se zas nikomu nechtělo domů. My jsme přijeli domů až za světla, je to 200 km.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska