Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
05-2004

Kronika 04-2004

26. 4. 2004

Tlustá prodavačka v Tesco

V pátek jsme hráli na oslavě majáles v Plzni. V tomto herojském městě se slaví majáles celý týden. Brutobus přijel na rozlehlé sokoliště dvě hodiny před začátkem. Postavil jsem piano, zapojil kabely a odešel do města koupit nějakou dobrou mletou kávu. Do obchodního domu Tesco mě prodavačka nepustila s tím, že už je osm, bylo 19:59:30. Nu, bombu jim tam nepoložím, pomstím se tím, že zde do celého světa politicky nekorektně napíšu, že to byla tlustá prodavačka. V nádražních stáncích měli jen sortu Standard, musel jsem pro ukojení kofeinové závislosti do pumpy OMV. Moc mně to nevadilo, je to celé pár set metrů většinou ve vůni sladu kolem pivovaru.

Vivat majáles

Na podiu se zatím vyvinul zmatek, když těsně před začátkem, ve chvílích horečné rozbalovací aktivity Vladěny a Tomáše, kteří dorazili z Prahy později, přišli páni pořadatelé vyvěšovat poutače. Četný dav, který se zatím sešel, jsme nechali čekat dvacet minut. Začalo pršet. O přestávce - a kdyby se vyvedla, byla by jistě nezapomenutelná - se nedalo uvažovat. Teplota vzduchu klesla na 4 °C, nikdo to ani nepozoroval. Cisterna tlačila pivo ven všemi výstupními otvory, kdyby dostala šanci, v prodloužení by pokryla prázdnými kelímky celou plochu. Takto jen z poloviny. Skončili jsme přesně v jednu. Při balení, právě když jsem odšrouboval piano ze stojanu, rozjařená naše plzeňská kamarádka z lékárny se objevila na podiu, a obratně se přitočivši, ztratila rovnováhu, shodila ho na zem. Vyřadilo to nějaká tlačítka, o kterých stejně ani nevím, na co jsou. Přejeme zdárné pokračování oslav, ať žijí majáles!

Srdce v Kovářově

V sobotu jsme byli v Kovářově. Podnik provozovaný agenturou Heart je v rekonstrukci, ale kromě starých sporáků, ledniček a ssuti na dvoře to nebylo znát. Sešli se příznivci bigbítu v rozpětí dvou generací z blízkého i vzdáleného okolí. Vlídná a ochotná obsluha u slušně zásobených barů udělala všechno pro obveselení přítomných. Také my jsme se obveselili. Plánovaný playlist jsme s přídavkem dvou songů stihli přehrát do odjezdu svozových autobusů. Když se zdálo, že skoro nikdo neodjel, zařadili jsme ještě pár rock and rollových standardů. Pak jsme nějakou chvíli balili, večeřeli, nakládali a postáli u baru. Do Rakovníka jsme přijeli v šest. Nebo to bylo v sedm? Teď už je pondělí večer, sepisuju tyto řádky a poslouchám webové bluesfest radio z Ontaria.

19. 4. 2004

Stovky nekonečen

Ve středu jsme byli v Lucerna Music Baru v Praze. Venku bylo v ten den chladné aprílové počasí, dole v sále parné vedro. Na rozdíl od několika desítek předešlých večerů jsme bubny postavili na výsuvnou předscénu. Nejenže si krásné dívky mohly prohlédnout Pavla Fišara při bubnování zblízka, ale i zvuk byl na podiu čistější. Maple sejmul skoro 100 obrázků. Shora se na všechno dívala zrcátka z obložení balkonů. Dvě protilehlá zrcátka ukazují nekonečno. Ten večer stovky protilehlých zrcátek ukazovaly stovky nekonečen. Po půlnoci jsme rychle sbalili nástroje, vynesli o dvě patra výš do pasáže a šli prozkoumat připojenou novou restauraci. Prostředí je tam příjemné, u baru se nechá postát, jídélka jsme si nedali žádná, průzkum postupuje po krocích.

Ve Stříbře

V pátek jsme byli ve Stříbře. Začali jsme skoro s dvacetiminutovým zpožděním, s vynecháním přestávky jsme stačili přehrát 64-položkový playlist, přidat jeden song a nepřetáhnout nájemní čas sálu. Dostavili se staří psi, blahopřáli jsme k několika narozeninám mezi 40 a 50. Franta Matějovský přišel s rýmem: Za dne i za tmy
You really got me
Jako už mnohokrát, ve Stříbře jsme strávili noc, tvrdé jádro bouřilo na chodbě ubytovny ještě v pět ráno, když jsem šel spát. Kouťák, jako nejtvrdší, nešel ani na pokoj, nutný dvouhodinový spánek ho přemohl na lavici před koupelnou. Dopoledne bylo prozářené sluncem, nakoupil jsem víno v obchodě na křižovatce u kina a plátěnky v jednom z mnoha vietnamských obchodů. Plátěnky jsou americký vynález, od roku 1916 se začaly prodávat pod názvem Keds.

V Želivě

V sobotu jsme byli v Želivě. Obecní restaurace je dobře vybavený kulturní stánek obložený dřevem vně i uvnitř. Z rampy se skládá rovnou na podium. Podium je s dlaždičkami, aby se snadněji uklízelo, co na něj účinkující vylijou. V šatně je sprcha s teplou vodou, kde se znečištění účinkující mohou dát zas do pořádku. Před začátkem jsme pustili dva songy od britské skupiny Resistance 77, která ten den hrála v Rakovníku. Zábava se postupně rozjela, jak docházeli další návštěvníci. Končili jsme před půl druhou po přídavku několika klasických opusů.

12. 4. 2004

V pátek jsme jeli do Tanny v Duryňsku. Když jsme dorazili v deset večer, místa pro parkování a táboření byla už dost obsazená stany a dodávkami, oslava velikonoc v Kuhstallu je třídenní. Atmosféra byla horká, i když venku skoro mrzlo. Začátek akce je zachycen na fotografiích. Přesně o půlnoci, kdy se otevírají skály s poklady, jsme na podiu pod klenbami oslavu zahájili my. Zvuk na podiu byl křišťálový. I'm standing at the station, a suitcase in my hand, po nás hrála skupina elektrického bluesu Feedback, než jsme odjeli do Rakovníka, slyšeli jsme ještě pár kousků.

Další oslava velikonoc

V sobotu večer jsme byli v Milavči u Domažlic. Obveselili jsme se, nu což. Odjeli jsme brutobusem spořádaně domů, Žlutey s Pepou zůstali v Plzni v Lampě. V neděli večer jsme byli v Žatci, tam se oslava velikonoc protáhla až do rána, do nedalekého Rakovníka jsme přijeli, když už slunko na obloze jasně plálo. Dostavil se Míra Blažek a sejmul pár obrázků digitálním fotoaparátem.

4. 4. 2004

V pivním okrese Budvar

V pátek jsme byli v Borovanech v pěkném sále kulturního domu. Přišel se podívat Michal Cerman a na konci zazpíval pár songů. Při coveru Nights in white satin od Moody blues mi praskla na klávesnici Fatar klávesa G. Je to už několikáté zlomené G, asi je výlisek nějak slabě navržený.

Dýmka míru a válečná sekyra

Objevili jsme, proč američtí Indiáni museli neustále válčit. Když válka skončila, vykouřili dýmku míru a zakopali válečnou sekyru. Jenže v té dýmce byl tabák a ostatní ingredience takové síly, že zapomněli kam. Když ji pak nemohli najít, museli si pořídit novou. Tu pak zase zakopali a tak se to opakovalo, až už nikde nebylo místo bez sekyry. Pak jednou chtěli zasadit lípu míru, ale kam kopli, všude sekyra - tak jít museli!

Muzeum Pohraniční stráže

Ráno Franta Matějovský prozkoumal okolí, navštívil Trocnov, rodiště vojevůdce, a muzeum Pohraniční stráže s ostnatými dráty a vycpaným vlčákem. Před dvaceti lety navštívila část kapely ta místa při trampském vandru. Vlčáka i pohraniční stráž si užili v nevycpaném stavu, když po obveselení v restauraci zabloudili k státní hranici příliš blízko.

Uprostřed E55

V sobotu jsme byli v Křešicích u Votic. Pobavili jsme se až do druhé hodiny ranní. Venuši, která v těchto dnech svítí velmi silně, jsme viděli jako Jitřenku.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska