Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
06-2004

Kronika 05-2004

30. 5. 2004

Medvěd mručel do rána

V pátek jsme byli v Berouně na dvoře pivovaru Medvěd. Pivo přímo z tanků bylo výtečné. Ochutnával jsem hlavně černou čtrnáctku. Jak se dá na takovém místě očekávat, psychotropní tekutá potravina ovlivnila všecko. Teploty vzduchu blízké bodu mrazu si nikdo nevšímal, přetáhli jsme o tři čtvrtě hodiny. Balili jsme pak nástroje a chodili se ohřívat do pivovarské hospody. „Opravdu jste dobrá kapela, zvažujem ty zítřejší Plasy“, slyšeli jsme od návštěvníků u stolu. „My taky“, odpověděl jsem, když jsem viděl trvající neuhasitelnou žízeň některých z nás.

Žížalí řízek

Navrhli jsme, co dosud na jídelních lístcích evropských restaurací chybí, žížalí řízek. Žížal je dost, v každém kousku země, nemusejí se chovat ani krmit, a nejsou v nich kosti. Možná by se ozvali ochránci přírody, proti parazitování na výživě kosů. Žížalí řízek by nebyl příčný, příčný by byl spíš do karbanátku, ale podélný. Hlavní problém by byl nůž s proměnlivou klikatostí, který by umožnil žížalu rozříznout podélně, když se nevypočitatelně klikatí.

Velká louka v Plasích

Medvěd nás přece jen nezdolal, večer jsme dojeli do Plas. Dostavil se četný dav. Páni pořadatelé zaplatili reklamku v plzeňském radiu. Dostavili se ovšem i návštěvníci ze vzdálenějšího okolí Plzně, kde plzeňské radio není slyšet, ze Slovenska i z Německa. Bylo stále ještě chladno, maskoti chmelenského Abelesu vydrželi v brutálních kombinézách od začátku do konce. G-cisterna a další podpůrné stánky tlačily pivo ven ze svých útrob do útrob a hlav návštěvníků. Maturanti přišli oslavit již vykonanou zkoušku nebo se na ni důkladně připravit. Vypadalo to jako velká slavnost. Za měsíc, 26. 6. je první letošní repríza.

23. 5. 2004

Kde jsou?

Ve středu jsme byli v Lucerna Music Baru v Praze. Hezký večer se protáhl do půl jedné. Na parketu tančilo mnoho krásných dívek. „WHERE HAVE ALL THE COMMIES GONE?“, „Kde jsou všichni ti, co přišli?“, napsal někdo na zeď v šatně pod podiem. „Kde jsou všichni ti, kteří by mohli přijít?“, napadá mě někdy. Kdyby publikum, jaké máme my, někdy přišlo do Lucbáru na jazzové kapely, které tam hrávají, mohly by se tam točit nejlepší živé nahrávky na světě. Ale na světové jazzmany, kteří to opravdu umějí, přijdou rezervovaní intelektuálové. A nikdy není fronta u baru, tak se moc netočí ani dvanáctka.

Bez duhy

V pátek jsme jeli do Bítovan. Počasí bylo chladné a deštivé, po cestě jsme projížděli divokou bouřkou. Viděli jsme vzácný úkaz - somráka, který nepije. Potácel se na šikmé zebře uprostřed křižovatky v Praze na Proseku vedle zmuchlané PET láhve s čůčem a marně se snažil pro láhev ohnout tak, aby neupadl. Asfalt se leskl po dešti, ale duha se nad výjevem neklenula. V Bítovanech mají podium z kvalitního rezonančního betonu, a tomu odpovídá i zvuk. Nu, alespoň jsme se obveselili. V trávě se pak našel digitál, kterým se Kouťák chystal udělat obrázky triček pro web.

Hustý vzduch pod kostelem

V sobotu jsme hráli ve Vrbicích. U silnice na Chlumec, směrem od Prahy po levé straně, kraji dominuje kostel na malé vyvýšenině. Letní parket je v lesoparku přímo pod kostelem. Hrávali jsme tam v osmdesátých letech, vlakem jsem jezdil rozvěšovat plakáty KYKLOP do Poděbrad, Nymburka a okolí. Pak jsme tam byli ještě jednou na začátku devadesátých let, v době mixely a euforie, ještě před masovým rozšířením internetu. Letos jsme byli první v seznamu kapel pozvaných na letní sezónu. Bylo velmi chladno, v horách padal sníh, večer byl májový opravdu jen podle kalendáře. Vzduch byl zahušťován kombinací výparů z nedalekého prasečáku s vůní konzumního rumu z občerstvovacího stánku. Staří psi, kteří přišli vzpomínat na devadesátá i osmdesátá léta, stánek oblehli a vydrželi až do konce. Zábavka se protáhla do dvou. Do Rakovníka jsme přijeli v půl sedmé.

16. 5. 2004

Nemůžou nás vyhodit?

V pátek jsme byli v Dolní Bělé na letním parketu „Na zámku“. Dostavil se četný dav, pivní okénka i okénka škodlivých nápojů byla v obležení. Hráli jsme bez přestávky, najednou byl konec, trávu pod příkrovem prázdných kelímků místy nebylo vidět. Před vstupem do Evropy se diskutovalo, zda to půjde, zas z ní vystoupit. Teď by se mělo diskutovat, jestli nás z ní náhodou nemůžou vyhodit. Do Rakovníka jsme přijeli v pět.

Nejkrásnější, nejúčelnější a největší ústav v starém Rakousku

V osm jsem se probudil a chystal na další vystoupení. V nějaké barevné novinové příloze jsem stačil zahlédnout pojednání o tom, že posedlost ďáblem u středověkých čarodějnic pocházela z užívání drog. V deset jsme měli sraz na brutobus na dobročinný festival Mezi ploty v Psychiatrické léčebně v Dobřanech. Ještě víc, než když jsme tam před třemi roky byli poprvé, se mi zdála hranice mezi těmi uvnitř a námi venku neostrá a vrtkavá, jako potok, který neustále mění koryto. Nu, uvnitř je pravděpodobnost setkání s posedlostí o něco vyšší. Když jsem viděl členy skupiny Znouzectnost, letmo mne napadlo, tak vida, už jsou tady, nu žádný div, však se připravovali celých dvacet let, pak jsem si uvědomil, že tam hrajou.

Komínem po spirále

Večer jsme byli v Neznašovech. Před zábavou na přilehlém hřišti se hrál zápas ve fotbale. Jedno mužstvo prohrálo, druhé vyhrálo, výsledek bylo třeba zapít na obou stranách. V kotli tančilo mnoho krásných dívek. Zábavka se pěkně vydařila a dost jsme se obveselili. Předpokládaný konec jsme mírně o hodinu přetáhli. Pak jsme ještě nějakou chvíli skládali a nakládali. Kouťák vypravoval, jak v továrně lezl na komín vnitřkem: kramle se viklaly a byly po celém obvodě, jako obruče. Navrhli jsme, že by se mohly dělat spirálové, aby ten, kdo už nemůže, se mohl spustit. Jedna paní z pořadatelské družiny si postěžovala, že musí ráno vstávat, ale my že můžem klidně spát. Nechal jsem ji při tom. Přejeme pořadatelům mnoho sportovních úspěchů.

Na trička a CD zatím bez klikání

Návrh na zřízení digitálně klikacího obchodu v suvenýrovém stánku je zajímavý, nicméně zatím nejsme s to vyhovět. Vyřizování objednávek je možné e-mailem nebo GSM telefonem u Žlutýho, lze tak snáze dohodnout podrobnosti, zejména u textilních položek. Webový formulář nepoužíváme, aby kopie korespondence bylo možné standardně uschovat poštovním programem. Žlutey se chystá opatřit obrázky a popisy k nabídce, zařadíme je pak na zvláštní stránku, kterou bude možno nechat hlídat na změny službou woko.cz.

2. 5. 2004

Dopoledne v Rakovníku

Ve čtvrtek ráno jsem byl v Rakovníku. Hledal jsem v obchodech ochranné pouzdro na harddisky, na které teď natáčíme živáky. V předvečer vstupu státu do Evropy jsem vstoupil do Asie. Skoro celá Ottova ulice je osazena čínskými a vietnamskými obchody. Hudební obchod v krámku, kde v šedesátých letech byl náš Mandragora klub, a kde Žlutey s Toorem kromě obvyklého sortimentu provozují náš suvenýrový stánek, bude též zrušen a nahrazen obchodem s textilem, stejným, jako už v ulici jsou obchody ostatní. Panu domácímu vynese pronájem víc, CD už netáhnou. Střed našeho maloměsta se začíná měnit na second hand centrum, podle zákonů trhu. Pouzdro, které jsem nakonec koupil, se na disk nehodí, je moc malé.

Večer v Brně

Večer jsme byli v Brně v bývalém kině Capitol nedaleko hlavního nádraží. Sál bez lavic na mne dýchnul atmosférou filmu Poslední představení, kde stará éra končí a nová nedává žádnou naději. Dostavili se příznivci brutálního bigbítu z Brna, ale i ostatních moravských měst. Zábavka začala z párminutovým zpožděním a trvala skoro čtyři hodiny. Trpělivý a vlídný personál měl pochopení pro naše potřeby a nevyhodil nás od barového pultu, dokud jsme sami v půl čtvrté neodešli. Nocležili jsme v nóbl hotelu Rustical.

S hymnou na Rtyni

V pátek jsme jeli do Rtyně v Podkrkonoší na pálení čarodějnic u pumpy Robin Oil. Program byl pestrý a trval celý den. K ohni byl přívěs, na kterém jsme hráli, otočen zády, když jsme začali, připravený model čarodějnice už dohořel. Účastníci slavnosti byli rozptýleni kolem hlavního ohniště, v občerstvovacích prostorách pumpy a kolem rožně s prasetem. Na chvilku se také přišli podívat, co že jim to tam pan pořadatel pozval na večer za atrakci. Ti, kdo přijeli podle webového cestovního plánu, samozřejmě věděli. Před půlnocí zařval Franta Čerstvou krev, pak jsme pustili do beden zvony a národní hymnu, evropskou jsem zapomněl přinést. Po hymně vyšel playlist na Bufe bufe bufe bufeťáci, tak jsme to dali. Ocitli jsme se v Evropě, na záchodech je papír.

Na dně

V sobotu jsme se přemístili do bazénu v Hluboké u Kdyně. Zábava byla trochu poznamenaná včerejší oslavou. I když jsme dorazili dost brzo a Prcínek urychlil vykládku tím, že vjel autobusem až na dno před podium, nějak se nedařily složitější úkony, jako zapojit šňůry a nastavit odposlechy. Přes rozpačitý začátek se zábava rozjela dle šumavských tradic a obyčejů. Okolí bazénu se stalo dějištěm neodkladných aktů lásky, byl vlahý večer, první máj.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska