Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
07-2004

Kronika 06-2004

28. 6. 2004

Na břehu Berounky

V pátek jsme byli v Roztokách u Křivoklátu. Vybavení parketu vzala předloni voda, teď je všechno nové. Obavy pánů pořadatelů, že kvůli přelepeným a potrhaným plakátům nikdo nepřijde, se nenaplnily. Sešel se četný dav a zábavka se moc pěkně vydařila. Mezery mezi dubovými prkny na podiu a mezi klávesami doplňovaly rej mimoběžných rýh. Na konec přidal Soptík ke svitu hvězd a měsíce barevná světla ohňostroje. To samé pak zopakoval následující večer v Plasích. Žádné dva ohňostroje nejsou stejné, i kdyby byly odpáleny tisíckrát stejné rakety.

Na pouti

V sobotu jsme byli po poledni v Kralovicích na pouti jako součást programu. Na náměstí stály stoly s lavicemi, na stolech sklenice s pivem, za stoly seděli kralovičtí. Václav přinesl z domova pouťové koláčky. Stánky rozšiřovaly klobásovou vůni a mastně kouřily. Před námi hrála dechovka Kmochův pochod, moc řízně už to neznělo, na to, že bylo teprv poledne. Po nás zpívala Petra Janů, na všechno svítilo červnové slunce, počkali jsme si na Už nejsem volná a Říkej mi a odjeli jsme do sousedního města Plasy.

Diváci a účastníci

V Plasích na Velké louce jsme oslavili začátek prázdnin. Návštěvníci se sjeli z blízkého i vzdálenějšího okolí. Na parkovišti stály desítky aut z Německa, našel se ztracený italský pas a irský řidičák. Popolední Kralovice s litrovkou vychlazené hanácké od místního sponzora byly pro nás něco jako cvičiště. Těžko na cvičišti, na bojišti ještě hůř! Richard Novák, který vyprodukoval DVD z loňské zábavy ve Zvoleněvsi, přijel s několika kameramany natočit další materiál. Zaznamenat všechno, cisternu, jak se průběžně zvedá v pérování. Udělat z dokumentu film, který by byl víc než dokument. Ale do toho, co je skryto ve tmě, ani nejcitlivější kamery značky Sony neproniknou. Je rozdíl být na sportovním zápase nebo koncertě divákem, na místě či u obrazovky, nebo na taneční zábavě účastníkem.

Ve tři ráno, když jsme projížděli Kralovicemi, na náměstí se ještě sedělo, u stánku jsem si dal misku kořeněných špaget, už druhou v tom dni. Zdálo se mi, že není v světě lépe než v Kralovicích. Když má kralovický občan pouť, usedne na náměstí, popije pivo, a pro manželku, aby na něj byla celý rok hodná, koupí perníkové srdce. Obyvatel orientu to má jiné: pivo je zakázané, na pouť musí až do Mekky, a na to, aby koupil všem svým manželkám perníkové srdce, musí vypravit karavanu!

21. 6. 2004

Pili herbicid

V pátek jsem šel do tiskárny podívat se na obrázkový návrh na nový cestovní plán. Namaloval ho, stejně jako řadu předchozích, Tonda Oros. Námět je Brutus v ZOO. Večer jsme byli v Toužimi. Před začátkem, o přestávku i na konci jsme postáli u barového pultu. Cestou do Rakovníka došlo i na láhev s herbicidem RoundUp, z níž někteří ochutnali. Chutnalo to prý hnusně. Část souboru se pak přesunula strávit zbytek krátké noci a začátek dlouhého dne do domku k Čendovi.

Parket v lesoparku

V sobotu jsme byli v Újezdě u Hořovic. Páni pořadatelé nechali zavést silnější proud, nemuselo se čekat, tak jak dřív, až v obci vypnou velké spotřebiče. Hned taky varovali, že se nesmí na konci přetahovat. Přišli se podívat staří psi, kteří pamatují zábavy ze začátku osmdesátých let v Újezdě, Drozdově, Plískově, Tlusticích. Večer byl chladný, odněkud voněl jasmín, nebo co, krásné dívky dělaly ladné tanečky. Vysoké stromy i hustá tráva se staly mlčenlivými svědky náhlých vzplanutí vášně.

15. 6. 2004

Slavnostní den

V pátek jsme byli ve Zdislavicích. Hned po příjezdu - právě přestalo pršet, svinovací plachta byla napnutá jako na zaoceánském parníku - jsme s brutobusem uvízli v rozbředlém terénu. Vyvlekl nás traktor Zetor Super 30, chlouba českého strojírenství z padesátých let minulého století. Na karbolem natřených prknech parketu prováděly krásné dívky ladné tanečky. Pro naplnění aktů lásky jsme udělali dlouhou přestávku a po přídavku několika rock and rollových standardů jsme skončili ve dvě. Pak přišla bouřka, před kterou nám páni pořadatelé poskytli útočiště ve stánku s pivem a obveselujícími nápoji. Docela jsme se obveselili. Když jsme dojeli do Rakovníka, na budově bývalého OV KSČ visela vlajka bývalé ČSR a bývalého EHS. Byly právě volby do parlamentu ve Štrasburku a bylo už osm, tak jsem se šel zúčastnit. Byl vlastně slavnostní den, tak jsem ještě šel do místní vinotéky koupit čtyři litry červeného.

Šumová tableta

V sobotu jsme byli v Kramolíně. „Tady celý den prší“, volal pan pořadatel, když jsme projížděli Plzní. „Až přijedem, tak přestane“, utěšovali jsme ho. Vskutku pršet přestalo, a když jsme přesně o půlnoci končili, bylo už vidět všechny letní hvězdy. Na nevelkém parketu první půlhodinu tančilo asi tak sto krásných tanečnic. Tanečníci seděli pod střechou u dlouhých lavic, kývali se do rytmu a doplňovali tekutiny z kelímků. Zábavička se pak rozjela správně po západočesku. Napadlo nás, že možná pršet nepřestalo, že nás proti zaplavení chrání keson. Kdo je v kesonu, nemůže si moc vyskakovat, protože by se mohl praštit do hlavy. U stánku jsme diskutovali, čím jsou naplněné klobásy a čím je naplněná botulínová bomba. Botama! Zvlášť sofistikovaná a zákeřná botulínová bomba je naplněná kocourama v botách. A kde je zákeřná bomba? Samozřejmě za keřem. "To máme z toho, že vůbec nespíme", prohlásil mladý Václav. „Vždyť spíme, právě teď“, namítl jsem, a Šwéd, který to chvíli poslouchal, se náhle v hypnotickém spánku skácel na zem. Tak to proběhlo.

Patková situace
Potkaly se dvě patky
Šláply si na lopatky
Jedna patka druhý patce
Prochází se po lopatce

7. 6. 2004

Bahno v Lounech

V pátek jsme byli v Lounech. I když to zpočátku nevypadalo, docela se rozpršelo. Jako na zavolanou se na podiu objevila láhev ovocného destilátu. Vonělo a chutnalo to výborně, výborně to povznášelo, ale nakonec to účinkovalo jako útočný pytel s pískem. Déšť rozmočil něco v aparatuře, na konci už některé části přestaly fungovat. Do sousedního Rakovníka jsme přijeli v půl šesté.

Ať malířům a malířkám štětce a štětky nevyschnou!

V sobotu jsme před polednem nasedli do Brutobusu a jeli do Kladna do rokle, která se na mapě jmenuje Podprůhon, vystoupit jako součást doprovodného programu na výstavě obrazů a plastik Kladenské dvorky. Výstava je každoroční, letos byla dvacátá druhá. Vystavuje se na dvorcích starých havířských domečků. Proběhl jsem v rychlosti pár instalací, trochu se rozpršelo, mám to všechno v paměti z osmdesátých let, prozářené sluncem. V té části Kladna se čas zastavil, jen svět kolem spěchá. Jedna malířka mi akčně udělala rybu bronzovou barvou rovnou na košili. Díky místním obyvatelům, díky organizátorům za kouzelný zážitek!

Tužme se

V sobotu večer jsme jeli do Staňkova. Žlutýmu z pařížské agentury zavolali, že Sonny Vincent, kterému dojednali v rámci evropské šňůry také vystoupení s námi, nepřijede, že se mu rozbilo ve Vídni auto. Nu, eufemismus, auto z půjčovny, když se rozbije, tak půjčovna dá jiné. Pak jsme se dozvěděli, že rozehnal kapelu a odletěl zpátky do Ameriky. Opravdický rebel. Ztrátu jsme neměli žádnou, akorát Kouťák kvůli němu v Lounech skoro nepil, jak se chystal, že to bude ozvučovat, ale to je spíš úspora. Zábavička ve Staňkově se vyvedla jako vždy. V sokolovně visí památný prapor s nápisem Tužme se. Emča ze skupiny Bradavice ztuženě zůstal ležet v posilujícím spánku na mokrém asfaltu. Když jsme ho s velkým vypětím (150 kg) zvedali na lavičku, byl už pod ním skoro vysušený. To my, když se vyztužíme, tak se noblesně válíme na suché podlaze. Páni pořadatelé se po rozbřesku přišli zeptat, jestli už můžou zhasnout světlo, které celou dobu svítilo kvůli balení a nakládání. Děkujem za výdrž a trpělivost a skvělou večeři.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska