Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
08-2004

Kronika 07-2004

25. 7. 2004

Déšť neodradil

V pátek jsme byli v Roztokách na Berounce. Večer byl teplý. Když v půlce zapršelo, skoro nikdo neodešel. Splihlé vlasy vůbec neubraly na půvabu krásným tanečnicím. Hrálo se bez přestávky do půlnoci. Dav byl hustý a nepřehledný, na vyhlašování nalezených klíčů a mobilů skoro nikdo nereagoval. Ohňostroj firmy Soptík měl po vysokých střelách ještě druhý vrchol hromadně odpálených kaťuší. Část kapely zůstala na místě, do Rakovníka jsme s brutobusem přijeli v půl čtvrté.

V Příčovech

V sobotu jsme byli v Příčovech na parketu u hřiště. Když jsme odpoledne přijeli, právě tam trénovaly fotbalistky ve žlutých dresech. Večer byl teplý, udělali jsme náležitou přestávku. Ohňostroj i bez hromadného odpalování v daném místě v danou chvíli působil jako oslava korunovace císaře. Oči krásných dívek zářily způsobem, který by dříve, před sexuální revolucí, byl zakázaný jako čarodějnictví. Zábavu se vším, co k tomu patří, nic nerušilo. Po přídavku několika klasických rock and rollových songů jsme skončili ve tři.

19. 7. 2004

Zachrání mě před tebou jedině správnej Chod

V pátek jsme byli v Babyloně. Psohlavci slavili třídenní slavnost léta a trefili na první opravdu letní počasí. Z plátna stanu, pod kterým se hrálo a tančilo, po půlce sice začalo kapat, ale ráno už bylo teplé. Pořadatel neměl žádná omezení v délce, začali jsme před půl desátou, náležitě jsme se občerstvili při přestávce a konec jsme udělali před půl třetí. Pak se ještě pouštěl reprodukovaný bigbít. Bar byl slušně vybaven střední kategorií nápojů, krajní polohy, absint a vaječný koňak byly rychle absorbovány do davu. Krátce jsme přespali v hotelu, poobědvali ve výborné restauraci v Domažlicích a nasedli do brutobusu. Znovu v Chodsku, na samém okraji, v Pocinovicích, budeme v sobotu 14. 8.

Za spravedlivou redistribuci daní

K Máchovu jezeru jsme přijeli v šest večer, v Čechách nic není daleko. Napadlo nás, že kdyby se vybraná spotřební daň z benzínu utratila celá na stavbu silnic, bylo by všechno ještě blíž. Podobně, kdyby se spotřební daň z nikotínu dala nemocnicím, bylo by po problémech s financováním zdravotnictví. A hlavně, spotřební daň z alkoholu a piva by se měla komplet věnovat na stavbu a zvelebování hospod a restaurací. A na to by se měla založit politická strana, aby tento poslední bod měla výslovně v programu a plamenně zaň bojovala.

Nové a lepší hospody za naše prochlastané peníze!

Posílit význam Máchova jezera v očích mezinárodní veřejnosti

Horko noci v tomto téměř posvátném místě vzedmulo nejednu vášeň. Lesní velikáni se stali mlčenlivými svědky četných na pláži započatých dobrodružství. Zábavu jsme se snažili směrovat ve vlasteneckém duchu. Jeden z návrhů byl nechat nad rybníkem vybuchnout vodíkovou bombu, opravdickou termonukleární zbraň. Voda by se sice vypařila, ale vzniknul by hluboký kráter, v němž by nová voda vytvořila skutečné, nevypustitelné jezero. Toto jezero by se dalo spojit s nedalekými vrty na uran, který se tu těžil rozpouštěním podzemní horniny kyselinou sírovou. Zatímco dnešní význam rybníka je spjat pouze s naší národní literární historií, takto by se získal zcela unikátní útvar globálního geologického i ekologického významu. V sobotu 7. 8. jsme tam znovu, uvidí se, co je reálné.

12. 7. 2004

Stručný souhrn

Byli jsme na festivalu v Duryňsku v Oettersdorfu, na noční taneční zábavě v Boru u Tachova a na podvečerním dýchánku u Plzně v Nezvěsticích.

Jdeme dupat po poklopu
Jdeme dupat po poklopu
Jdeme dupat po poklopu
Po poklopu vod žumpyyy

Oettersdorf Open Air

Dvůr se stodolou zemědělské provozovny v Oettersdorfu se v osm večer rychle zaplnil. Vybrané bigbítové obecenstvo se vrhlo k barovému pultu. Družná atmosféra připomínala sedmdesátá léta dvacátého století. Hráli jsme ve stodole, kde se dalo tančit. Na dvoře bylo ještě vysoké podium, před kterým byl navezený písek na pogo. Hráli jsme dva sety, náhradou za jednu z kapel, která nepřijela. Všechno bylo dokonale zorganizované. Večer uzavírala skupina Crushing Caspars, což byl nevídaný a neslýchaný zážitek. Kvůli vynechané kapele bylo i pro ně víc času, který využili na hardcore standardy. Jízda pronajatým minibusem byla bez zvláštních událostí, přes hranice jsme přejeli bez prohlídek. Žlutej a Mužmol se na festivalu zdrželi do druhého dne a měli při cestě zpátky úplnou prohlídku auta i kapes s pátráním po drogách. Asi jim auto za těch pár hodin na festivalu něčím z okolního vzduchu načichlo.

Elementy na okrese Tachov

Do Stráže u Tachova jsme přijeli v šest ráno a ubytovali se v podniku, kde jsme v sále s keramickými dlaždičkami na podiu hráli v roce 1985 nebo 1987. Pamatovali si nás. Ze Stráže pochází Honza Hluchý, který jako student organizoval zájezdy a nájezdy na Kyklop. Parket u zámku v Boru je velmi pěkný. Odpoledne se tam konala pivní slavnost se soutěží. Chodovar se v konkurenci světových značek stále drží. První místo v soutěži vybojoval návštěvník, který v předstihu přijel na nás. Parket je v činnosti druhou sezónu a má skvělé perspektivy, dosud se neobjevil stěžovatel na rušení nočního klidu. Mohli jsme udělat přestávku, při které jsme se dost občerstvili. Večer se protáhl do časných ranních hodin. V okrese Tachov budeme hrát do konce roku ještě jednou, 15. října ve Stříbře. Bor i Stříbro jsou současně názvy prvků z Mendělejevovy tabulky.

Libový podvečer u Plzně

Na nedělní podvečer v Nezvěsticích se dostavili staří psi i s rodinkami. Zkušené tygřice dělaly na parketu pohyby, které od nich mladé kočičky teprve odkoukávaly. Parket s přilehlou letní restaurací je kompletně krytý proti dešti. Místo je velmi přívětivé. „Tady chci být“, vzpomněl jsem si na povídku Hvízdači Claudé Veillota. Okénka dokonale připravené restaurace se zavřela až s odchodem posledních návštěvníků.

Navštívené akce

V úterý jsme se se Zbyňkem Šlajchrtem šli podívat do klubu Roxy v Praze na reggae, na Sly & Robbie. Basa pěkně duněla, bubny a celá kapela byly přesné. Zpěvák, který se objevil až ve druhé polovině, se náležitě kroutil, což viditelně fungovalo na ženskou část publika. Pak jsme zašli pod Žižkov do klubu Kain, kde zpíval Michal Cerman se skupinou Second Band. Klub byl dost plný, atmosféra byla skvělá. Michal se tolik nevlnil jako zpěvák z Jamajky, ale na ženskou část publika fungoval ještě víc!

7. 7. 2004

Fotografie z Plasů od Tomáše Kučery z minulého týdne jsou už na Síti.

Přepili svatbu

První prázdninový pátek jsme jeli do Lesné. Neposlechli jsme varování z rádia a s brutobusem namířili kolem Prahy po Jižní spojce na dálnici. Průjezd se nelišil od jiných pátků, stihli jsme i rozjařovací zastávku u pumpy. Ti, kdo to vzali z Prahy s Tomášem osobním autem doporučovanými vedlejšími silničkami, nestavěli nikde, a přijeli na místo o půl hodiny později. Odpoledne bylo deštivé, na začátku zábavy ještě trochu pršelo. Večer byl dost chladný. Publikum bylo slabé na počet, ale silné na otužilost a odhodlání. Na konci jsme sbalili kufry, smotali šňůry a na chvilku usedli pod břízami. To trvalo do sedmi, nakládalo se za slunečního svitu. Přijeli jsme do hotýlku v Želivě, všude zamčeno, zvonek žádný, psi v boudách na dvorku se nedali přimět ke štěkotu. Potřebný lomoz k probuzení obsluhy a otevření jsme vyloudili hráběmi na starém plechovém radiátoru ústředního topení, co stál na dvorku. V restauraci jsme usedli ke snídani. V deset jsem si šel trochu zdřímnout na pokoj, ale stále mně budil hlahol a řev těch, kdo zůstali za stolem. Svatebčané, kteří měli zamluvenou hostinu, raději vyhledali jiný podnik. Vrchní nic nenamítal, usoudil, že jsme rentabilnější. Ve čtyři odpoledne jsme nastoupili do brutobusu a odjeli do Stupna.

Vláčné pohyby

Cestu do Stupna jsme trochu hledali, v Rokycanech i v Břasích, kde víme, že chybí značka. Zábava na asfaltovaném hřišti hučela od samého začátku. Některé pomalé songy jsme nahradili rychlými a přestávku jsme vynechali. Pozdravili jsme zástupce v sedmdesátých letech působící skupiny Kapky. Večer byl velmi chladný, pořadatele nic nezaskočilo, škodlivých nápojů byl dostatek. „Nesahej na ni, to je moje ženská“, „Ale ona to chtěla“, a už byli tanečníci v sobě. Ale prudké pohyby pokročilý stav zábavy už neumožňoval. Na konci jsme po tom všem ještě postáli u okénka, pak jsem vlezl do brutobusu. Koma ale nebylo úplné, protože si vzpomínám, že jsme cestou posbírali nějaké potácející se opilce a rozváželi je po okolí.

Potravina pro včely

V neděli jsme byli v Mochtíně. Jaký zázrak, na Šumavě nepršelo! V těchto končinách se chodí na zábavu hodinu až dvě předem, pořadatelé s tím počítají, občerstvovací zařízení uvádějí do činnosti s předstihem. Jejich rožně s kuřaty a klobásami plnily vzduch potravinářskými vůněmi. Rozvířila se diskuse, jestli je nebezpečnější šiška dynamitu nebo šiška hašiše. V rukou teroristy je ovšem nebezpečné všechno. Nakonec to převálcovaly kvetoucí lípy. Potravina pro včely, omamné kouzlo pro znavené tanečníky a tanečnice. Svátek, noc, na kterou se nezapomíná.

Udělali, co mohli

V pondělí, na svatého Cyrila a Metoděje jsme byli v Novém Strašecí. Hřiště, kde se zábavka odehrála, je od města oddělené dálnicí. Nejprve hrála skupina Volant. Třetí CD s názvem Paramo Semtín Pervitín jsme dostali darem. Dostavil se hustý dav. Přišli i staří psi, kteří pamatují zábavy v přilehlém Rynholci ze sedmdesátých let. Na rozdíl od tří předešlých večerů jsme udělali i přestávku. Pojízdné krušovické stánky přemisťovaly svůj obsah do hlav návštěvníků, na konci bylo místo pokryté kelímky skoro jako v Plzni. Že se bude lid po staletích bavit tímto pohříchu pohanským způsobem, by věrozvěstům a Mistru Janovi asi tvář moc nerozjasnilo. Nu což, udělali, co mohli. V Rakovníku současně pořádal Martin Rajchl punkový večírek. Za komuny se taková akce dala uspořádat jen jako soukromá oslava, svatba nebo narozeniny, tradiční název Žlutýho narozeniny zůstal dodnes. Všechno nejlepší! Stihl jsem po návratu ještě poslední kapelu a kousek předposlední.

Budeš mě potřebovat?

„Jestlipak mě budeš pořád potřebovat, jestlipak mě budeš pořád inspirovat, až mi bude 64?“ Když jsem v roce 1967 slyšel poprvé písničku Beatles When I'm 64, připadalo mi to neskutečně, kosmicky vzdálené. Bude někdo ještě potřebovat bigbít? A teď je to tady, nejstaršímu Beatle, Ringovi, je 64 právě dnes, blahopřejeme! Kdyby v té písničce bylo 63, tak by se to připomínalo už loni. Už jsem tu písničku z jednoho radia dnes slyšel, a to je teprv jedna po půlnoci ...

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska