Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
11-2004

Kronika 10-2004

25. 10. 2004

Ztížená orientace

V pátek jsme byli v Hořovicích v Kulturním domě, po skoro jedenácti letech. Stejné kovové židle v sále, na zrcadle v šatně stejné samolepky, ta naše z roku 1991, z Obchodních tiskáren Kolín. V roce 1990, kdy svoboda ještě zářila novotou, jsme právě tady na dvoře hráli na letní zábavě poprvé po kapitalisticku od devíti. Tento večer začal velmi halasně, na podiu se odrážel hluk ze sálu a byla ztížená orientace. Přišla nás povzbudit zástupkyně berounského pivovaru Medvěd se vzorky současné produkce. Po přestávce a povzbuzení byla orientace ještě ztíženější, ale zdálo se mi, že hluk se trochu zkrotil. Skončili jsme ve dvě, následovalo ještě doobveselení, do nedalekého Rakovníka jsme se dostali v pět ráno.

Roháč - dokonale funkční architektura

V sobotu jsme jeli do Třeboně. Už jsme hráli v Třebízi, Třebíči a Třebechovicích pod Orebem, tak už to bylo třeba. Hala Roháč je v nedávno postaveném, architektonicky moderně řešeném kulturním a sportovním centru. Zvukově velmi příjemný sál je bez jeviště, hraje se na podiu vztyčeném na parketu. Po pátečních jatkách jako procitnutí z nekalého snu. Na nějaké minutě nebo hodině tady nezáleží, je sobota, všechno běží do rána. Skončili jsme v půl druhé, nebo tak nějak. Noc byla teplá a teplejší, hvězdy na jasné obloze nezkaleně zářily a zářily, až nastalo ráno, a vyšlo slunce, a my jsme byli zase v Rakovníku.

19. 10. 2004

Zhasněte, ke své práci potřebuji tmu

Ve čtvrtek jsme se šli podívat do Prahy do Lucerny na Jerry Lee Lewise. Večer byl pojatý jako oslava rock and rollu v propojeném Velkém sále a Lucerna Baru. Jako předkapela vystoupili staří pražští borci se vzpomínkami, jak se rock and roll, když začínal, za Železnou oponou poslouchal a kopíroval podle Radia Luxembourg. Zatímco v Sále na podiu i v hledišti to vypadalo jako na srazu maturantů po padesáti letech, v Lucerna Baru bylo dost živo, tam hrály současné rock'n'rollové kapely. Zpěvačky od Fireballs z Brna se vlnily tak, že se mi o tom v noci ještě zdálo. Ou jé!

Jerry Lee Lewise jsem předtím viděl jen ve filmu V zajetí rytmu, z roku 1978. V Lucerně jsem si stoupnul přímo proti pianu. Věk neubral nic na síle osobnosti. Great Balls of Fire v originále. Po několika kouscích se vzduch začal tetelit, čtvrtý rozměr, a bylo to tam. Napadlo mě, že některé kapely se tam dostanou vždycky, některé občas, a některé nikdy, a v tom je ten rozdíl.

Pořádající agentura Joe's Garage chtěla za lístek 1200Kč, za to se nechají u pumpy pořídit (skoro) dva kartony Ludmily po šesti lahvích. Kdybych věděl, že tam bude taky Michal Cerman se svou skupinou Second Band, určitě bych se nechal zapsat na guest list. Měli hrát až k ránu, to už jsem nevydržel, před půlnocí jsem podnik za dunění velkého bubnu, válcujícího sezpívaný doobie čtyřhlas na kulatém podiu Baru opustil.

Hustota vzduchu stoupla

V pátek jsme byli ve Stříbře v kulturním domě. Před začátkem nám pan pořadatel daroval pětilitrovku kyselého zelí. Snědli jsme ji celou. Sice mělo už dva roky prošlou konzervační lhůtu, ale chutnalo výtečně. Zvuk se šíří rychlostí 330 m za sekundu, záleží to na hustotě vzduchu. Ve Stříbře hustota vzduchu postupně narostla až do obludných rozměrů. Před podiem tančila spousta krásných paní a dívek, mezi nimi česko německá modelka a fotografka Gabriela. Na konci část souboru odjela automobilem do Prahy, část se ubytovala v nocležně na stadionu. Někteří nakoupili obveselující nápoje u pumpy a uspořádali v nocležně halasný večírek, po kterém ráno odjeli taxíkem do Jesenice u Rakovníka na další oslavu. Všechno jsem to prospal!

Tužme se!

V sobotu jsme byli ve Spáleném Poříčí. Nad podiem sokolské Tužme se, část souboru přijela z oslavy už hodně vyztužená, k úplnosti chybělo jen málo a to málo samozřejmě nastalo. Obsah pivních sudů a lahví z lednic se postupně přemístil do hlav návštěvníků a zábavka byla správně západočeská, viz fotogalerie. Končilo se ve dvě, do Rakovníka jsme po dlouhém balení dojeli ráno v šest.

10. 10. 2004

Rozjaření v Chanovicích

V pátek jsme byli v Chanovicích. Sál kulturního domu už nevypadá jako diskotékový klub, ale jako normální sál s barem. Vypadal tak vlastně už při našem minulém vystoupení letos na jaře. Zábavy a kulturní akce se tam znovu začínají rozjíždět. Spali jsme v ubytovně fotbalistů u hřiště. Přišli jsme tam ve čtyři ráno v takovém rozjaření, že část souboru netrefila do místnosti s palandami a roztrousila se po šatnách, chodbách a lavičkách.

Kamna na uhlí

V sobotu jsme byli v Olešnici u Chlumce nad Cidlinou. V sále s barem a kamny na uhlí vládlo příjemné klima. Sál byl trochu plnější než minule, příznivci rock and rollu přijeli až Moravy. Inu, obveselili jsme se, o přestávce a na konci, Kralupy v příměstském vlaku z Prahy jsem přejel, vracel jsem se rychlíkem z Roudnice.

6. 10. 2004

Horký Vagon

Ve čtvrtek jsme byli v Praze v klubu Vagon. Těsně před podiem sotva půl metru vysokým tančilo mnoho krásných dívek. Horko rychle přešlo ve vedro. Barový pult byl v obležení, zásoby piva a lidových nápojů se povážlivě tenčily a musely být několikrát doplňovány. Poslední vlak podzemní dráhy nikdo nechytal, končilo se v jednu. Balili a stěhovali jsme pak ještě nějakou chvíli. Městská policie vybrala od Prcínka pokutu za parkování před vchodem. V noci, kdy je ulice úplně prázdná. Náhodný chodec ve spravedlivém rozhořčení hodil na policejní auto dlažební kostku, trefil výlohu orientálního obchodu. Večer pestrých zážitků.

G bod v Plzni

V pátek jsme byli v Plzni na pivní slavnosti. Slyšeli jsme celý set Vládi Mišíka před námi i Arakainu po nás. V hale pivovaru, kde jsme hráli, bylo asi tak pět tisíc lidí, další davy byly na dvorech a ve stanech. Na konci ulicemi města procházely velmi obveselené skupinky, někdo spal na lavičkách nebo v trávě. Organizace byla dokonalá, Plzeňáci se umějí pobavit. Měšťanský pivovar se osvědčil jako prvotřídní zábavní podnik. Slavnost pak pokračovala ještě dva dny.

V jižních Čechách

V sobotu jsme byli v Borovanech v pěkném kulturáku. Obrázky pro naši fotogalerii odtud dodal Ruman z Budějc.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska