Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
12-2004

Kronika 11-2004

29. 11. 2004

Plzeň jáma lvová

Ve čtvrtek jsme byli v Alfě v Plzni. Dutý jezdec na dutém koni ze železných prutů na soklu z napodobeniny mramoru. Nedej zahynouti. Jenže on je chráněný, všecko, co eventuálně vypije on i jeho kůň, beze škody proteče železnou sítovinou. Cestou z nádraží - je to asi deset minut pěšky - jsem potkal několik zcela nechráněných hloučků v takovém stadiu přípravy, že bylo jasné, že do Alfy už nedorazí. Nedorazili, ale vypadalo to, jako kdyby přece jen. Plzeň jáma lvová.

Otřes morku!

Až do rána

V pátek jsme byli v Dobroměřicích. Před podiem rejdilo bouřlivé mládí, kolem nálevního okénka a u stolů se bavili staří bojovníci. Hospoda tam viditelně nemá problém, když se někteří hosté zdrží do rána. Plazík tam nafotil nějaké obrázky, a napsal o tom zprávu do webového magazínu. Začíná předvánoční běsnění, Čenda zpívá Zas blíží se k nám krásné chvíle...

Sokolu zdar

V sobotu jsme byli v Pískové Lhotě. Obec za komunismu proslula pomníkem Masaryka, jediným v širokém dalekém okolí. Dnes začíná do povědomí vstupovat rockovými koncerty a zábavami. Sál je ve staré sokolovně vytápěné kamny na uhlí, ale se stropem pokrytým protihlukovým obložením. Správná volba při směrování investice. Sjeli se věrní příznivci z východních Čech a tančili od začátku do konce. Hospoda je bohatě zásobená. Měli jsme i zásoby vlastní. Ten večer nám nic nechybělo.

21. 11. 2004

Už dvacet let do Horažďovic

V sobotu jsme byli v Horažďovicích. Inu, pobavili jsme se, jak se dalo čekat. Před dvaceti lety jsme tam na letní zábavě na hřišti Pod lipkami byli poprvé, den na to, v neděli odpoledne, byl Malý Bor, sportovci a myslivci. V pondělí ráno jsem pak v autobusu do Prahy viděl nastupovat Studující psychiatričku, před dvaceti lety, chci papíry na hlavu. Tenkrát myšlenka, že komunismus skončí, poháněla jedny, a myšlenka, že vydrží věčně, poháněla druhé. Dnes není tak přímočarých myšlenek. Jedině snad na Kubě nebo v Číně, ale tam jsme ještě nehráli. My jezdíme už dvacet let do Horažďovic.

Zatím poslední

V úterý jsme byli v Praze v Lucerna Music Baru. Pěkně jsme se pobavili, hrálo se čtyři hodiny bez přestávky. Pár desítek obrázků tam vyfotil a na svůj web Musicphoto umístil Maple. Byl předvečer státního svátku zatím poslední revoluce. Brno má nově pojmenovanou ulici po Cimrmanovi. Praha sice má Cimrmanovo divadlo, jak připomněli členové skupiny Caktus, ale ulici, tu ještě nemá. Navrhli jsme přejmenovat Národní na Cimrmanovu třídu. Pravda, trochu pozdě. Kdyby nás to napadlo před měsícem, mohl by to primátor už vyhlásit na slavnostním shromáždění, které se tam na ten svátek sešlo.

Ježkovy voči se nevypíchnou

V sobotu jsme byli v Kvíčovicích mezi Plzní a Domažlicemi. Zas jeden doklad, že něco běžně užíváme, ale není to uzákoněné.
Q.
To je otázka! Hraje se tam pravidelně, my jsme tam byli jednou někdy v osmdesátých letech minulého století. Docela jsme se pobavili, někdo se prohlásil za italského básníka, a jestli nějakého neznáme? Známe! Dante Aligátor. Vzdej se všech nadějí, ty kdo vstupuješ! Obrázky včetně přípravy jsou na Kosťových stránkách.

Hypnóza hopnóza

V pátek jsme byli v Sedlčanech v sále hotelu Vltavan na náměstí. Nízký strop a nízké podium místu dodává komorní ráz. Kouťák si vypůjčil jiný mixážní pult, náš pult s nalitým pivem z minulého týdne nebyl ještě opravený. Instalace trvala do půl desáté, trochu jsme se mezitím občerstvili. Hypnóza, hopnóza. Dostali jsme CD s novým albem skupiny Marshband, jmenuje se Houpací křeslo. Přestávka byla veliká kvantitativně i kvalitativně, po ní jsem několikrát úplně zabloudil v komentářích. Skončili jsme po druhé hodině, s velkým morálním vypětím snesli aparát po schodech do brutobusu a usedli v restauraci. Pan majitel i personál byli velmi pohostinní a vlídní, ale nakonec nás v půl sedmé ráno vyhodili. Ulehl jsem do postele a probudil se v půl třetí odpoledne, tak krásně se v tom hotelu spalo!

První sníh

V sobotu jsme byli v Želivě, v pěkném sále s kachličkami na podiu, a s dobrým zvukem. U baru měli všechno možné, dva druhy kofoly i český koňak, Starou mysliveckou, která dříve byla velmi oblíbená, ale dnes byla skoro všude vytlačena různými umělými likéry. Zpočátku se jen velmi málo tančilo. Možná to dělá úplná tma na sále, takový pocit divadla, kde se sedí a nedutá, a jediné světlo je na podiu, kde to všecko probíhá. Probíhalo to náležitě. Večer byl kompaktní, zakončený řadou rock and rollových standardů. Při cestě zpátky nám před oknem vířil první sníh letošní zimy.

1. 11. 2004

Další bar v Lucerna Baru

Ve středu jsme byli v Lucerna Baru v Praze. Sál je po malé přestavbě, přibyl další bar, ubylo dřevěné lemování na okrajích ploch. Nové reprobedny vydávají zvuk ještě silnější než ty předešlé. Slavily se narozeniny, sál ovládli gratulanti, Tomáš dostal velký dort s číslem 25 a řadu lahví s posilujícími nápoji. Zábavka (viz obrázky) se velmi rozproudila, hrálo se ještě po půlnoci, vynášení nástrojů po schodech prokládané zastávkami u baru se protáhlo do tří, kdy nás z podniku definitivně vyhodili. Zbyněk Šlajchrt navrhl návštěvu non-stopu ve Vršovicích. Tvrdil, že ho dobře zná, což jsme mu všichni věřili. Prcínek se ale nenechal přemluvit, aby tam zajel s autobusem. Co se dělo pak, to už nevím, odjel jsem ranním vlakem do Kralup.

Pokračování na Kladně

V pátek jsme byli v klubu 19 v Kladně. Narozeniny slavil tentokrát Vláďa. Večírek se rozjel podobně jako ve středu. Měli jsme hrát do půlnoci, ale protáhlo se to do půl druhé. Míra Blažek tam nafotil obrázky a napsal o tom do kulturní rubriky webových novin. Jestli něco vyfotit nestačil, nevadí, tak jako tak je to zapsáno v paměti těch, co to viděli. Když jsme ve čtyři klub opouštěli, bar byl ještě plně činný. Dodatečně jsme se dozvěděli, že se na něm pak ještě tančilo, se vším, co k tomu patří, včetně pádu a zlomení nohy jedné z aktérek.

Zase něco nalili do mixážního pultu

V sobotu jsme byli v Chlumčanech u Přeštic. Hlavní aparatura hrála nějak divně a mixážní pult nakonec vyhořel úplně. Dojezd taneční zábavy, kdy Kouťák pouští reprodukovanou hudbu, už nemohl náležitě proběhnout. Před pěti lety jsme tam při reprodukované hudbě prováděli striptýzové tanečky. Jednu z odvážných tanečnic pak Čenda objevil spící v akrobatické pozici na hygienickém zařízení. Zachránil ji, vzal si ji za ženu a šťastně spolu žijí dodnes.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska