Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
05-2005

Kronika 4-2005

24. 4. 2005

Rozjaření v Brně

Ve čtvrtek jsme byli v Brně. Jeli jsme tam s Frantou Matějovským a Tomášem Liškou odděleně Frantovým firemním autem s brněnským číslem. Zaparkovali jsme u JAMu a pokoušeli se zjistit u kolemjdoucích, jak by se dalo zajet na Dominikánské náměstí, kde je klub Livingstone. Nevím, co si o nás mysleli, asi že jsme to Frantovou firemní auto právě ukradli. Jako kdyby se někdo v Praze u Národního divadla s autem s pražským číslem ptal, kde je Václavák. Livingstone je útulný klub s dřevěnou galérií. Živá hudba se tam smí provozovat jen do deseti hodin. Začali jsme proto už ve tři čtvrti na osm. Právě, když se zábava pěkně rozjela, museli jsme už končit. Klub pak ještě dlouho hučel při reprodukované hudbě. Tančilo se na podiu, krásné dívky dělaly vlnivé pohyby. Postáli jsme u baru. Pak jsme se marně pokoušeli u kolemjdoucích zjistit, jak se dostaneme na třídu Marie Horákové, kde jsme měli objednané přenocování ve studentské ubytovně. Všichni ale byli stejně rozjařeni jako my a vůbec nám nerozuměli. Ubytovnu jsme objevili, někteří ještě zašli do cikánské hospody v sousedství, kde se tančilo a zpívalo a pila se domácí pálenka, po níž jim pak bylo špatně. Brno je veselé město.

Populační exploze se Radovesnici II vyhnula

V pátek jsme byli v Radovesnici II u Chlumce nad Cidlinou. Na dnešní poměry velký sál byl podle údaje v předsíni zbudován v roce 1930. Asi tenkrát stavitel čekal populační explozi v obci. Začali jsme s hodinovým zpožděním. Bez přestávky jsme pak hráli do dvou. Účast publika byla slabá počtem, o to silnější odhodláním, všichni vytrvali v tanci až do konce. V sále byla zima a na podiu průvan, přitápěli jsme naftovým vysoušečem. Při balení jsme zjistili, že na galerii byla celý večer okna dokořán.

Martyho klub v Budějkách

V sobotu jsme byli v Českých Budějovicích v Martyho klubu ve Slavii na břehu Malše. Klub je v provozu několik týdnů a docela to rozjíždí, čas pro živé produkce není omezen. Z večera v klubu udělal fotografie Ruman. Počítač, který používáme jako multitrack magnetofon, se od šoku z reostatů ve Velharticích nevzpamatoval, disk nahrává tak pomalu, že to stačí stěží na dvě stopy. Za chvilku pro něj pojedu do Rakovníka. Počítače urychlují práci, která by bez nich vůbec nebyla.

18. 4. 2005

Křišťál v Lucbáru

Ve středu jsme byli v Praze v Lucerna Music Baru. Zvuk byl křišťálový. Za zvukovým a mixážním pultem seděl Jiří Plech Novotný, basový kytarista ze skupiny Žlutý Pes. Vylákali jsme ho na podium, aby s námi zahrál jeden song. Někdo přinesl na podium sklenici na vodu plnou rumu. Od té chvíle si pamatuju jen matné útržky večera. Ani nevím, jak dlouho jsme hráli. Postáli jsme pak ještě u baru, tam jsem viděl Michala Cermana, ve stejném stavu, jako my. Domů jsem jel taxíkem, hned jak jsem přijel, přivolával jsem tady na stránkách (index.htm uloženo 14. 4. 2005 3:58) atomovku na Prahu. Teď, když jsem se dozvěděl, že ten nešťastník, který po dobu asi tak deseti minut zvracel před autem do kanálu, byl jeden z mých spolucestujících z Dejvic, tak 970 Kč z Václaváku do Kralup není zas tak moc. Jindy to stává 600 Kč. Tak tu atomovku, jestli už nespadla, zas odvolávám.

V sousedním okrese

V pátek jsme byli v sousedním okrese v Dobřívi. Sál je spojen s hospodou dobře zásobenou hlavními škodlivými nápoji, nechyběl ani ústecký koňakový Myslivec. Pěkně jsme se pobavili.

Křižík na Šumavě

V sobotu jsme byli na Šumavě ve Velharticích. Z našeho prvního vystoupení si pamatuju pohled na obec z kopce, komplikované stěhování nástrojů a velkou destrukci na sále, kvůli které nás tam pak dvacet let nepozvali. „Všechno je nově nachystané, kapela, která tu byla před vámi, si toho navymýšlela,“ uvítal nás pan správce podniku. „My si nic nevymýšlíme, hlavně aby byla elektrika“, a on mě zavedl k rozvaděči z roku 1967, s pravými reostaty jako v Křižíkově tramvaji, na němž se skvěly moderní červené zásuvky na motorák. „Tady je šestnáctka, tady čtyřkolíková a pětikolíková dvaatřicítka, všechno nové, minulý týden tu na to byla firma.“ Zlá předtucha se naplnila, každá fáze měla svoji vlastní kliku na stmívači! Sál byl už obsazený, když se povedlo přivést zvenku správný proud. Zábava byla, jak na Šumavě má být. Zpočátku na parketu převažovaly krásné dívky, zatímco mladíci se kupili (= okupovali) kolem nálevních pultů. Přestávku jsme vynechali, po přídavcích se končilo po druhé hodině. Do Rakovníka jsme dorazili v půl osmé. To už dávno jasné slunko svítilo.

14. 4. 2005

Tak hele Libubuš

Libuš! Jestli to chceš takhle, tak nevim,

Jsi naše prorokyně, ale 970Kč, z Václaváku taxametrem do Kralup, to je opravdu ....
Atomovku na Prahu

Atomovku na Prahu!

Zrychlení

Já souhlasím, že se to všechno tak zrychluje, ale proč se to zrychluje zrovna na nás?!

11. 4. 2005

Ssuť na bubnu

Ve čtvrtek jsme byli v Plzni. Před rohovým podiem v Alfě stály bedny PA systému, který Lukáš pro ten večer vyjednal na vyzkoušení u firmy MusicPro. Na sále drnčely železné sloupy, největší dunění bylo na podiu. Jsou tiché kapely, kde jediným způsobem zániku paličky je, že ji sežere červotoč. Jsou trochu hlasitější kapely, kdy občas bubeník nějakou zlomí. Pak jsou hlasité kapely, kde praskají blány a reproduktory. Dalším logickým stupněm jsou změny na okolí. Po dvou a půl hodině, při pomalé písni První polibek, jakoby na narážku Najednou se něco stane..., se nad Vladěnou, který to chvilku zrovna vzal místo Pavla, odlepil kus omítky. Vladěna hrál dál, nevynechal ani jedinou dobu, jedině buben utlumený ssutí bylo míň slyšet. Nevelký kousek stropu dole vydal na slušnou hromadu materiálu. Kdyby spadlo víc, byl by to zával. Tak od té chvíle už raději trochu tišeji. Zažili jsme prasknutí půllitru na podiu i uvolňování zářivek. Omítka taky padala, ale ve velkém sále paláce na hlavní třídě se to stalo poprvé. Slyšel jsem o nějakém koncertu v Anglii, kde údajně vylézaly hřebíky ze zábradlí, ale dokud to neuvidím, nebudu tomu věřit.

Jen tak strop nezboříš, musíš se dostat do resonance

Extáze

V pátek jsme byli v Chomutově. Zábava v příjemném prostředí divadla se protáhla do dvou. Pak jsme šli do diskotékového klubu pod divadlem. Hučelo to tam jak v úle. Někdo přinesl malý igeliťák s bílým práškem na šňupání, nějaká extáze, či co, taky jsem ho vyzkoušel. Žlutey po vzoru narkomanů ukroutil ruličku z padesátikoruny a nassál asi tolik, co bych u podobných fetů hádal tak skoro na smrtelnou dávku. Snad to bylo trochu naředěné. Na chvilku úplně vytuhnul, pak se probral a nekontrolovatelně tančil. Samozřejmě jsme pak všichni, kdo to měli, nemohli usnout. Přistihl jsem se druhý den, že vypravuju nesmysly s vymyšlenými podrobnostmi neznámým lidem. Tak na tohle bysme si asi návyk nevypěstovali.

Bigbítová hospoda v Pískové Lhotě

V sobotu jsme byli v Pískové Lhotě. Sál hospody voněl dřevem od kamen. Proti dvěma předešlým štacím skromně vybaven, nicméně s teplou vodou na záchodech. Na stěnách a dveřích plakáty zvou na další akce kapel z okolí i celých Čech. Ceny u výčepního pultu poloviční oproti včerejší diskošce. Od nevyspání mě po alkoholu už jen víc a víc brněly nohy. Vzduch v malém sále rychle houstnul a zábava se vyvinula v divoký rej. Krásné paní a dívky dělaly vířivé pohyby. Všechno se míhalo jako ve zrychleném video. Na vlak do Kralup jsem na Masarykově nádraží čekal skoro hodinu. Ve vlaku jsem konečně usnul. Probudil jsem se o tři zastávky dál v Nových Ouholicích. Do Kralup jsem dorazil po sedmikilometrové procházce krásným a chladným nedělním ránem. Donesl jsem taky tašku s nákladem časopisů, harddisků na multitrackové natáčení našich vystoupení a oblečení. Pozitivní je, že jsem nic nepoztrácel.

3. 4. 2005

Po patnácti letech

V pátek jsme byli v Měčíně. Byli jsme tam předtím jen jednou, před patnácti lety. Přišlo i pár lidí, kteří to pamatovali. Počáteční chlad proměnily dvoje železná kamna v docela slušné vedro. Přestávka se trochu protáhla a velmi jsme se obveselili. Nocležili jsme v blízkých Vřeskovicích, nezodpovědná část souboru strávila zbytek noci a celé dopoledne popíjením nápojů nízké cenové kategorie za hlasitého hlaholu a řevu. Při snídani jsem přes uhlový papír vyrobil čtyři kopie playlistu a předal propisku Ivanovi na další čtyři.

Po osmi letech

Odpoledne jsme jeli do Chyšek. Naposled jsme tam byli před osmi lety. Sál má vybudované a funkční zázemí, podobně jako podnik v nedalekém Kovářově. Prvních několik songů jsem byl zmatený, nevěděl jsem, co máme hrát. Ivan si stěžoval na zesláblost po prohýřené noci, a skutečně, čitelné byly jen jeho první dva vrchní průklepáky playlistu. Začali jsme s mírným zpožděním, v devět byl sál ještě skoro prázdný. Málo se tančilo, víc se sedělo. Udělali jsme proto náležitě dlouhou přestávku, aby byl čas na nálevní pulty. Ty byly obležené po celý večer. Skončili jsme o druhé hodině, jel jsem pak do Prahy s Tomášem. Do Kralup jsem se dostal vlakem v půl šesté.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska