Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
07-2005

Kronika 6-2005

27. 6. 2005

Nový cestovní plán

V pátek jsme byli v Roztokách u Křivoklátu, v sobotu jsme byli po poledni v Kralovicích na náměstí na pouti. Večer v sobotu jsme byli v Plasích. Bylo teplé počasí a přišlo se pobavit dost lidí. Do Plasů zaskočil Michal Cerman a zazpíval pár songů. Kdo má v našem zasílacím seznamu záznam aktualizovaný během posledních pěti let, tomu pošleme pohlednicový cestovní plán. Pohlednice s obrázkem od Tondy Orose mám v krabicích pod stolem. Teď zbývá na ně natisknout adresy a podat je na poště. Nějakých pár hodin to spotřebuje, tak proto je toto psaní stručné. Fotky z Roztok - velmi pěkný Soptíkův ohňostroj - od Kosti skrz Rokkor, fotky z Plasů - velmi pěkný Cerman v protisvětle - od Salzmanky.

19. 6. 2005

My se zničit nedáme

V pátek jsme byli ve Strašicích na koupališti. Městečko je rozprostřené na několika kopcích uprostřed průmyslového pruhu Rokycany - Hořovice. Koupaliště nebývá na kopci, stejně jsme ho trochu hledali, museli jsme se vyptávat, i když jsme tam už před lety jednou hráli. Skoro všechno se změnilo, nové podium i lavice k sezení, jen tovární komín nad protilehlým kopcem svítil červenou signálkou pro letadla stejně jako tenkrát. Pořadatel pro zábavu a parket dělá všechno, co je třeba, reklamu, plakáty, občerstvení, jídlo, chystá se na zastřešení. Brzo po začátku se objevili příznivci z ruzyňského letiště, rozhodnutí nás zničit, s táckem jiskrných polystyrenových panáků, které lze po použití s křupnutím rozdupnout. Tácek vrátit! Od půlky jsem si všimnul, že mě kolegové vynechávají z oběhu, a pak začali tácky schovávat. Uvědomil jsem si, že asi není všechno v pořádku a snažil jsem se brzdit, to už jsem měl vedle sebe nakřupáno asi tak osm až deset výlisků. Pak přišel hlavní trumf, vytáhli nějaký domácí konopný likér, ten jsem ochutnal, a z polomrákot jsem se probral, až když jsem odšroubovával piáno ze stojánku. Jen jsem se ptal, jestli jsem to vůbec dohrál do konce, tak mě ujistili, že kupodivu ano, že ale Ivan, který si nepamatuje slova, nestačil všechno z papíru přečíst. Nalomilo nás to hodně, ale nezničilo úplně. Pověst bude teď asi trochu pošramocená.

Bídník bez šance

Cestou do Mochtína jsme v Plzni naložili dlouholetého fanouška. V ruce držel poloprázdnou krabici vína, od rána prý už čtvrtou. Když jsme stavěli u pumpy pro doplnění zásob, šikovně stačil ukrást plechovku s pivem . . . . Nu, nejsme světci jako biskup z romantického díla Victora Huga, který darováním stříbrných svícnů udělal z psance Jean Valjeana čestného člověka. Pivo jsme u pumpy při zpáteční cestě zaplatili, ale somráka zloděje jsme nechali v Mochtíně.

Samrtajm vuil bi ju lovin dej

Zábavička v Mochtíně byla krásně letní a krásně pošumavská. V tomto místě byly od postavení betonového podia vždy problémy se zvukem. Lukáš skoro všechno vychytal, takový dojem na podiu jsme tam ještě nikdy neměli. Z šesti našich 1kW beden hrály jen čtyři, dvě jsou od posledních Plasů po odpálení, necháme je spravit, ale bude stejně potřeba ještě něco dalšího nakoupit. Protože jak se zvuk, když teď nechodí Kouťák, vyčistil, tak se aparatura zdá být slabá. Na parketu těsně u beden to ještě ujde, ale do stran už se dostanou jen hloubky. Začali jsme s desetiminutovou sekerou, s Vladěnou jsme hnali zábavu kupředu bez zbytečných vstupů s rychlým navazováním songů, bohužel Václav s Ivanem a Čendou natáhli přestávku postáváním u prokletého okénka. V jednu se objevil pořadatel a zábavu ukončil. Škoda, tři plánované songy z 64 jsme už nestihli, a z pouštění po vystoupení bylo jen San Francisco!

Nás nikdo nestřídá

Při placení piva jsme z dálky zaslechli basové dunění. Bylo z reggae párty v Příchovicích. Tak jsme tam s autobusem ještě jeli. Bylo už ráno, bylo už dost po, ale dva DJ na dvou scénách stále pouštěli a neúnavní tanečníci stále tančili. V plném víru tam muselo být několik tisíc lidí. Čtyři metry před bednami byl zvuk slušný, tam, kde se setkají vyzařovací úhly po rozdělení na výhybkách. Basy byly všude jinde šíleně zkreslené, membrána je jen papír, a když je to lacině a špatně udělané, vlní se úplně jinak, než by chtěla cívka a magnet. Za tu dobu, co jsme tam byli, vystřídal DJ dvanáct kapel. To je bezprostřednější než Brutus, povídá jeden z tanečníků. Nu, jak myslíš - nás ale nikdo nestřídá!

Genius loci bude pro jiné

Máme nový cestovní plán. Výjimečně unikátní místo Mácháč chybí. Tu akci jsem navrhnul někdy v roce devadesát jednomu člověku z pražské firmy, která tam tenkrát měla nějaké zájmy. To bylo strašně dávno. Minulé úterý pan majitel a pořadatel původně domluvený letošní termín zrušil, že se tam opíjíme, umělecká úroveň je pokleslá, přetahujeme zavíračku a zájem publika opadává. První argumenty všechny beru. Když někdo nechce pořádat taneční zábavu se vším, co k tomu patří, ať pořádá třeba dětský den v cukrárně. Ale poslední argument mě dost vytáčí. Pro publicitu akce je třeba alespoň vylepit plakáty po okolních městech, Lípa, Mladá Boleslav, Bor, Liberec. Po každé jsem to panu pořadateli opakoval. Před pěti lety tam na výlep dokonce zajel Žlutey, ale jen pár kousků, lehce cvičně, a pořadatelská kasa se jen dmula. Nepomohlo to pranic, při příštích repeticích jsme neviseli ani v sousedních Doksech. Publikum, které se tam sjíždělo z celé republiky, nebylo pak promíchané se slušnou tancechtivou mládeží z okolí, a jeho vyhraněnost samozřejmě mejdanový charakter akce podtrhovala. Tak tedy zdravíme kapitána z parníku, až vypluje do večerních vln zahoukat zas někomu jinému.

Svátek rock and rollu v Lucerně

V pondělí byl v Lucerně v Praze Little Richard. Předkapelu dělal secvičený orchestr v kostkovaných kvádrech s retro humorem. Pak přišel On, vylezl na piáno a začal pravý mazec. Otcové stylu, které jsem tam viděl před tím, odváděli práci pro pamětníky, ale tento přivezl mladou kapelu a dokázal to roztočit naplno. V sále bylo pár mladých dívek, asi jako doprovod babiček, kdyby se jim udělalo náhle nevolno, ty musely na podium, - jak by se asi zachoval obrovitý body guard, kdyby se tam hromadně začaly svlékat? Tahle kapela by mohla regulérně hrát pro současné rockové publikum v jakékoli souběžnosti s ostatními světovými špičkami. Akorát Dlouhá vysoká Sally chyběla, možná ten text je opravdu homosexuální, jak se tvrdí na serveru songfacts.com, a na večer s obsazenou presidentskou lóží by to vrhlo zdání stínu . . .

12. 6. 2005

V Bítovanech vědí, jak bojovat se zimou

V pátek jsme byli v Bítovanech u Chrudimi. Hraje se tam pravidelně. Večer byl dost chladný. Teplo jsme ani nečekali, počet pomalých songů jsme omezili na minimum. Parket nebyl tak plný jako obvykle, byl prostor pro divoké tanečky headbangerů. Začali jsme se zpožděním, jak se v kraji předpokládá, a udělali jsme ničivou přestávku. Během druhé půlky pak zničení ještě narostlo za vydatného přispění pořadatelských kořalek. Na nocleh do Chrudimi jsme odjeli až po ranním rozbřesku.

Náhradní Lhota

V sobotu jsme po krátké prohlídce městských pamětihodností, restaurací a kaváren odjeli z Chrudimi k Poděbradům. Činnost letního parketu v Kostelní Lhotě byla právě zrušena. Pořadatel operativně přesunul aktivity do sálu v sousední Pískové Lhotě. Pověst o zrušení se zatím rozšířila. Návštěva byla slabá početně, o to silnější duchem a odhodláním. Přehráli jsme celý připravený playlist, dokonce i krátkou přestávku jsme udělali a docela jsme se pobavili.

5. 6. 2005

Desetileté Bahno v Lounech

V pátek jsme byli v Lounech. Letní parket Bahno na dvoře domu baráčníků hostí pravidelně bigbíty už deset let, a to zásluhou neúnavného pořadatele Bohouše Elznice. Ukázali se staří známí i zcela noví návštěvníci. Večer byl vlahý, jak k jaru v pokročilém stadiu náleží. Lounská desítka s typickou chutí pomáhala chladit těla a ohřívat hlavy. Večer proběhl bez zvláštních událostí, pobavili jsme se normálně. Bylo tam mnoho krásných dívek, jak je vidět z fotografií Míry Blažka.

Revival

V sobotu jsme byli ve Staňkově. Stejně jako loni, asi hodinu po začátku, někdo nalil pivo do elektrických rozvodů na podiu, vznikla nechtěná přestávka. V polovině jsme už přestávku nedělali, večer začal být chladný. Fotodokumentaci zaznamenala Naďa Salzmannová. Ke konci, když jsme přidávali pár klasických rock and rollových kousků, dostavili se bratři Maulisové z Beatles Revival a Luděk zazpíval Twist and shout. Pak si vyzvedli Pavla Fišara a odjeli na festival do Dánska. Tributní skupiny jsou na kdekoho, oblíbeným námětem jsou kapely, které už neexistují. U Beatles revivalu jde o to, zvládnout co nejvěrněji hudbu, která je na nahrávkách, a vystupování včetně šatů, bot a kravat a hraní na basovou kytaru obráceně. Trochu problém je dělat koncertní revival i na druhou půlku tvorby, kdy skupina jen vydávala desky a pro únavu už nevystupovala. To by mohlo být zábavné, revival na únavu... Velmi rozšířené jsou tributy na Hendrixe, taky mají svůj festival, tam nejde o to, zahrát to samé, co je na nahrávkách, to se automaticky předpokládá, že všichni znají, jde o to revivovat styl. I když asi i tam se najdou tací, co to trénují druhou rukou. Bude zajímavé, ať už kvůli pivu v zásuvkách, nebo něčemu jinému, jestli někdy vznikne revival na Brutus, na co se zaměří.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska