Kronika Brutusu

home
Návrat na domovskou stránku skupiny BRUTUS
Cestovní plán | Přehled vydaných desek | Texty a akordy | Básničky a říkanky | Fotogalerie | Kronika | Historie skupiny | Návštěvní kniha | Kontakty |

Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000


Následující:
09-2005

Kronika 8-2005

29. 8. 2005

Vylezte, nic se vám nestane!

V pátek jsme byli v Újezdě u Hořovic. Obec se může holedbat krytem partyzánů z druhé světové války. Loni jsme za zvuků sovětských písní vykřikovali Vylezte, nic se vám nestane, stejně o vás víme všecko! Letos jsme nachystali sovětské písně, ale vůbec na ně nedošlo. Partyzáni budou muset trávit v konspiraci další rok. Přišli Kladeňáci se svými mičurinskými produkty, jen tak, aby se neřeklo, jsem ochutnal novou várku medo-bylinného likéru, a od té chvíle si průběh pamatuju jen jako krátké episody. Dvě hodiny po konci jsem ještě hledal drátěný stojánek na noty k novému piánu, které jsem pořídil před třemi týdny. V tu chvíli jako nejjednodušší řešení, kdyby se už nenašel, mi připadalo koupit další nové piáno.

Sídliště PMV

Probudil jsem se v Rakovníku, v hlavě hukot startujících tryskáčů, bylo půl jedenácté, když jsem začal nové piáno rozebírat, záruka nezáruka - stejně dřív nebo později upadne na zem, nebo do něj někdo nalije pivo - abych do něj přidělal matičky k uchycení na stojánek. Ve čtvrt na jednu, už to bylo skoro složené, přivezl Prochor minibusem skoro celou kapelu a jeli jsme do Holýšova na festival. Na festivalu byla nálada odpolední. V Holýšově spousta lidí udává adresu záhadnou zkratkou PMV. Při správě zasílacího seznamu jsem po dlouhých letech vypátral, že to znamená sídliště Pod Makovým vrchem. Před námi hrála metal bez kompromisů skupina Krleš. Po nás byla Palice. Pozdravili jsme se s dávnými známými ze skupiny Coda. Převlékali se do garderoby z kůže se spoustou železných hřebů. My se nepřevlékáme, jsme všude tak, jak jsme. Pořadatelské žetony na občerstvení a jídlo jsme proměnili za panáky a odjeli do Plas.

Poslední Plasy

V posledních Plasích v tomto létě jsme už jen surfovali na vlnách vzdutých na předešlých vystoupeních. Zvuk na podiu byl průzračný jako vzduch po bouřce. Dostavil se četný dav a důstojně oslavil konec prázdnin. Do hlav se postupně přemístil obsah všech přepážek z cisterny plzeňského pivovaru. Bohužel, tento večer došlo k tragické ztrátě, když jeden z návštěvníků nešťastně upadl do řeky a utonul. Dozvěděli jsme se to hned v neděli dopoledne ze zpráv v lokálním radiu.

Libový podvečer

V neděli jsme byli ve Vřeskovicích. Chystali jsme se na podvečer při západu slunce, ale hrálo se v sále. Naposled jsme tam byli v roce 1989, letos tam budeme ještě jednou, v sobotu 5. 11. Mají tam akustické obložení stropu, které tehdy bylo vzácností, a pohříchu je vzácností i dnes. Přišli pamětníci s dětmi, bylo to libové. Skončily prázdniny.

21. 8. 2005

Kouzelná zahrada U Lípy

V pátek jsme byli ve Velichově na zahradě restaurace U Lípy, která je upravená jako malý amfiteátr. Večer byl vlahý a letní, se zapadajícím sluncem prosvítajícím přes listí stromů na kopcích. Zážitek byl intenzivní, velmi se nám to líbilo, domluvili jsme s panem pořadatelem předběžně zopakování příští rok. Intoxikováni lidovými obveselujícími nápoji jsme ráno odjeli do kempu v Březové. Probudil jsem se po poledni, před dveřmi stál obrovský karavan. Venku už byl Čenda se Sudem a popíjeli rum z půllitrové láhve. Majitel karavanu si nás neprohlížel přívětivě, asi náš příchod na ubytovnu, kde přespávají taky sezónní dělnici, se neudál v úplné tichosti. Taky ho mohlo popuzovat, že Žlutey má auto zaparkované tak těsně u jeho karavanu. Auto sice jiné, ale taky francouzské značky, než má Žlutey, jsem si podle žlutého holandského čísla automaticky přiřadil ke Žlutýmu. Nálepku NL jsem si vysvětlil tím, že tam asi nedávno byl nakupovat.

Parket pod vodou

V sobotu jsme byli v Kramolíně. Přišli návštěvníci z blízkého okolí i z vzdálených částí země. Večer zahájil prudký liják. Chvíli se tančilo v dešti, pak pršet přestalo. Parket před podiem, který na rozdíl od ostatního vybavení není zastřešený, se proměnil v tůňku. Až před půlnocí voda zmizela, rozcákána tančícími. Hrálo se bez přestávky. Suvenýrový stánek byl kompletně vyplaven a mimo provoz. Stánky s občerstvením odolaly lépe, ještě když jsme odjížděli, ukájely potřeby části nezničitelného publika pivem a klobásami.

15. 8. 2005

Dík za číslo

Minulý týden jsme ve studiu ve Smečkách dohrávali a dozpívávali tracky na chystané album. Zde je seznam podle abecedy:
Alko alkohol
Bílým autem dovnitř
Bláznivá láska
Boogie 1960
Dík za číslo
Dotkli jsme se teď
Kočka 55
Spadli jsme na podlahu
Studující psychiatričko
Teď přece ještě nepudem domů
Ty to děláš správně
Vidím známou

Žádnej cukr

V pátek jsme byli ve Zvoleněvsi. Cukrovar, v jehož krabici od kostek jsem míval hračky, už několik let nevaří. Večer byl i nebyl teplý, jak pro koho. Někteří návštěvníci si u Žlutýho stánku zakoupili ještě před začátkem mikiny, aby je pak v divokém reji opět odložili. Dvůr sokolovny je vybaven lavicemi, u lavic jsou stoly na sklenice a kelímky. U stolů seděli staří vlci, mladí vlčáci jásali na asfaltovém parketu. Zkušené tygřice předváděly pro celý svět na asfaltu kroutivé pohyby a mladé kočičky je odkoukávaly. Ani jsme se nenadáli, a byl konec. Tak snad zas napřesrok. Místo má svoje kouzlo (foto). Kdyby betonové podium s vlnitým stropem bylo obložené dřevem, bylo by to ještě kouzelnější.

Horkokrevným na Chodsku zima nebylo

V sobotu jsme byli v Pocinovicích. Večer byl velmi chladný. Mikiny zakoupené u Žlutýho stánku odložili jen největší otužilci, nejhorkokrevnější zato tančili obnaženi. Zábava byla po chodsku hustá. Hrálo se bez přestávky. V jednu jsme ohlásili oficiální konec pro ty, co si plánují čas po hodinách, a přídavky rock and rollových standardů jsme to dorazili do dvou. To už teplota klesla na 4-5°C, kdy je voda nejtěžší. Voda ale zůstala v mracích, které se rozplynuly, a hvězdy se třpytily zářivě a jasně, jak je v tomto místě obvyklé.

Lomikare, Lomikare!

V neděli jsme byli v Plzni. Město oslavuje léto festivalem Na ulici už dvanáctý rok. Na podiu na náměstí vyhrávaly odpoledne vojenské dechovky s plným obsazením. Moc parádně zněly propracované instrumentace. Mosaz na nástrojích a uniformách se blyštěla. Škoda, že jsem od nich neslyšel to, k čemu jsou primárně určeny - řízný pochod. Za zvuku pochodu se vždy lépe jde na vítězství nebo na porážku. Odpoledne dost pršelo, náměstí bylo skoro plné, několik tisíc lidí. Nevím, jestli Kozina, když prohrál světský soud s vrchnosti, měl na tom náměstí víc.

Na to podium jsme pak vylezli ještě my. V publiku byli dnešní účastníci tanečních zábav s adresou v zasílacím seznamu, pamětníci, kteří se přišli podívat po dvaceti letech, i prvonávštěvníci. Škoda, že vystoupení muselo být koncipováno jako hodinový koncert. Po dvou, třech hodinách normální taneční zábavy by se určitě skákalo na lavicích a dlažba by byla zakrytá prázdnými kelímky. Plzeň se umí pobavit. Po nás pak zpíval Václav Neckář se skupinou Bacily. V Plzni před čtyřiceti lety začínal. Těm, kdo ho celou tu dobu poslouchali, se před očima promítl celý život. Nakonec dostal velkou kytici, zazpíval song Michala Tučného Odejdu, a odešel.

8. 8. 2005

Smečky

Celý týden jsme natáčeli základy na nový CD ve studiu ve Smečkách v Praze. Studio je součástí Barrandovských ateliérů a natáčí hudbu do filmů z celého světa. Má šedesátiletou tradici a zkušenost a velký sál vybavený pro nahrávání všeho, od komorního jazzu po velké symfonické orchestry. CD má vyjít u EMI. Kdy? Až bude všechno hotové, možná do konce roku.

Nápor hříšného okénka

V pátek jsme byli ve Stupně. Ti, kdo nás viděli před měsícem ve Strašicích na druhé straně rokycanského okresu, jistě čekali, jak v náročném prostředí odoláme náporu hříšného okénka. Obveselili jsme se, ale vydrželi. Pouze Luboš dělal vláčné pohyby při přehazování plastikové plachty přes reprobedny: pomohl občasný stálý návštěvník Skoba, díky. Když začalo pršet, řady tančících prořídly jen nepatně. Sbalili jsme skoro všecko, naložili do autobusu a odjeli do nedalekého Rakovníka, kam jsme se dostali po čtvrté hodině ranní.

Baby baby baby

V sobotu jsme byli v Příčovech. Hned na začátku se ukázalo, že ve Stupně jsme naložili skoro všecko, kromě kabelu na motorový proud. Všechno se muselo táhnout ze dvou světelných zásuvek na podiu. Hostem večera byla britská skupina Vibrators, která den před tím byla ve Svojšicích na Antifestu. Vibrators v roce 1976 společně s Sex Pistols a Stranglers začali hrát britský punk a hrajou ho bez přestávky dodnes. Velmi živé vystoupení ukončil po prvním přídavku déšť, napršelo někam do elektriky, vypadl stánek a mixážní pult. Škoda, tančilo se už dost divoce a čas nikoho nehonil. Jo, pro tu krásnou dívku, která se mě ptala, jak se jmenuje kytarista: říkají mu Knox a za měsíc mu bude šedesát.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska


home
Návrat na domovskou stránku skupiny BRUTUS
Cestovní plán | Přehled vydaných desek | Texty a akordy | Básničky a říkanky | Fotogalerie | Kronika | Historie skupiny | Návštěvní kniha | Kontakty |