Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
01-2006

Kronika 12-2005

2. 1. 2006

Na vánoce dlouhý noce

Na Boží hod vánoční 25. 12. 2005 jsme byli v Chrášťanech u Rakovníka. Večer zahájila skupina The Basketles. Mají na repertoáru bítlsárny a podobné věci, parket byl plný hned od začátku. Pořadatel Hůlkis pojal večer slavnostně vánočně: stromek, chvojí, svíčky a ubrusy na stolech. Pro kapely byl na podiu švédský stůl a nadílkový koš pod stromkem plný lahví s vínem. Dostavili se návštěvníci z blízkého i vzdáleného okolí. Na parketu tančilo mnoho krásných dívek. Vánočka s rozinkami a vanilkou. Na citlivé čipy vše pro věčné časy zachytil a článek napsal Plazík. Hrálo a tančilo se bez přestávky. Půlka švédského stolu pak skončila nahrabána do odpadkového igeliťáku - hojností oplývá dnes tato část světa. Víno ovšem bylo zdoláno všechno, bezodpadovým postupem. V sobotu osmnáctého března, na Pepickou, pořádá se ve stejném sále tradiční pyžamový ples.

Probudil jsem se v Rakovníku druhý den po poledni, a hned jak mi přestalo hučet v uších, jel jsem do Kralup na přípravu k rozeslání cestovního plánu.

19. 12. 2005

BEAT na stěně i ve vzduchu

V pátek jsme byli ve Vagoně na Národní třídě v Praze. Muselo se končit ve tři čtvrti na dvanáct, protože klub byl zadán pro další akci. Začali jsme o pár minut dřív, z připraveného programu jsme nevynechali ani jednu pozici a bez zběsilého chvatu jsme stihli i slovní doprovod. Na stěně velkými písmeny BEAT, upoutávka na stejnojmenné radio, parket plný po celou dobu, tančilo tam mnoho krásných dívek, moc pěkně se to rozjelo, a najednou byl konec.

Vzpoura techniky

V sobotu jsme byli na předvánoční zábavě ve Strážově. Začalo to slibně, cesta nebyla zapadaná sněhem, známý sál sokolovny na nás dýchal teplem. Franta, čerstvý padesátník, přinesl láhve s hodnotnými nápoji pro připíjení na jeho zdraví. Nestihl jsem doma připravit kopie programu, napsal jsem ho do nově nainstalovaných Open Office 2 v počítači u mixážního pultu. Tiskárna vytiskla první řádek první stránky, když došel inkoust. Napsali jsme to tedy přes kopírák ručně. Zároveň začal padat počítač, podle všeho se uvolnil multipin ze zdroje k motherboardu. Nešlo pustit souvislý kus hudebního signálu pro nastavení mixpultu. Pustili jsme to tedy z kapesního i-Riveru. V mixpultu cosi kmitalo, Lukáš pracoval někde pro firmu, Pepa s ním po telefonu něco domlouval, aparaturu se povedlo nějak zprovoznit až hodinu po plánovaném začátku. Rozumný zvuk se podařilo nastavit až skoro ke konci. Přidali jsme tedy ještě několik bigbítových a rock and rollových standardů, protáhlo se to do půl třetí. Proběhlo to a zůstalo z toho pár obrázků. Šumava se umí pobavit. Parkety byly jako obvykle polité a vzduté. Do Rakovníka jsme přijeli po sedmé hodině. Rack s počítačem byl zahrabaný pod bednami. Ve dvou jsme ho s Milanem vyprostili a odnesli ke mně na stůl. Pravda, zdál se nám nějak těžký, ale to jsme přisuzovali pokročilé ranní hodině. Když jsem odpoledne sundal kryt, abych vyšrouboval zlobivý počítač, vyšlo najevo, že jsme pracně nastěhovali podobně vyhlížející rack s výkonovými zesilovači.

12. 12. 2005

Standard 50 ccm

V pátek jsme byli ve Vroutku u Podbořan. Cestou po karlovarské silnici jsme stavěli u pumpy na jesenické křižovatce a nakoupili roudnické červené. Pumpař pak pumpu zavřel a jel do Vroutku taky. Na podiu bylo hodně občerstvujících nápojů, které tam v standardních 50 ccm dávkách nosili příznivci. Včetně přípravy před vystoupením a přestávky jsem jich do chvíle, kdy už nemělo cenu počítat, spočítal osm. Bylo veselo, zábavu jsme dohráli bez přídavků s časovým skluzem asi půl hodiny. V obveselení se pak pokračovalo v hospodě připojené k sálu a šatně. Z toho si už moc nepamatuju. Do blízkého Rakovníka jsme přijeli po šesté, probudil jsem se ve tři a pořád se mi ještě točila hlava.

Heart v Huti

V sobotu jsme byli ve Staré Huti u Dobříše. Kulturní dům je vybaven pro zábavy s diskotékou i živými kapelami, zvuk je tam velmi dobrý. Disco světla na song Ty to děláš správně jsme domluvili předem, ale žárovky nakonec nezaplály kvůli nekompatibilitě třífázových zásuvek. Tůň pod skalkou před podiem zůstala vyschlá stejně jako minule. Společnost Heart se stará nejen o vybavení sálů a zásobení barových pultů, ale organizuje i autobusové spoje, aby si návštěvníci nemuseli dělat starosti s řízením pod vlivem. Chlumecká peruť ovšem stylově jela vlakem. Zábavu jsme po čtyřech hodinách bez přestávky ukončili několika bigbítovými standardy. Do Rakovníka jsme přijeli ještě před šestou.

5. 12. 2005

Dík za číslo

Dnes, 5. 12. 2005, je oficiální datum vydání alba Dík za číslo. V některých obchodech se prý objevilo už minulý týden. Já jsem ho ještě neviděl. Žlutey byl o víkendu na výletě v Belgii, tak nebyly žádné novinky ani v našem suvenýrovém stánku. Za kolik ho v obchodech budou prodávat, nevím. Album v této zemi, když je nové, tak stojí asi tolik jako deset litrů benzínu. Po čase cena klesá tak na ekvivalent dvou krabiček camelek bez filtru. Kdo kupuje jeden, dva disky za měsíc, nemusí se cenou zabývat.

Dík za číslo - obal

Povědomá cesta

V pátek jsme jeli do Studánky u Tachova. V Tachově jsme s brutobusem odbočili podle směrové šipky kolem sídliště do kopce a chybičku jsme poznali, až když jsme projeli Velkým Rapotínem. Cesta nám připadala povědomá, protože už se to stalo asi tak po třetí. Za námi jelo ještě jedno auto z Rakovníka a jedno auto z Prahy, tak ti se do Velkého Rapotína podívali taky. Zábavka v pěkném kulturním domě byla dost řídce navštívená. Optimista by prohlásil, že na tanečnice, které dělaly ladné pohyby, bylo dobře vidět. Pesimista by prohlásil, že kdyby to tak vypadalo všude, musel by se bigbít vydávat za umění a čerpat státní podporu. Guláš, který nakonec připravila kuchyň, byl výborný.

Předmikulášská

V sobotu jsme byli v Radnicích. Něco přes třicet kiláků dlouhá cesta z Rakovníka přes zasněžené údolí Berounky u Kostelíka trvala skoro dvě hodiny. Sál v Radnicích podle letopočtu vsazeného do štuku je z roku 1926. Teprve minulý večer se v něm povedlo nastavit přijatelný zvuk. Na jednotlivé tanečnice s ladnými pohyby tolik vidět nebylo, a bigbít za umění zatím nebude třeba vyhlašovat. Mikuláše ani čerty jsme taky neviděli. Navštívili jsme peklo pod jevištěm a s přídavky několika standardů skončili po půl druhé.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska