Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
03-2006

Kronika 2-2006

27. 2. 2006

Aktivní zábava

V pátek jsme byli v Rokycanech. Sál restaurace Sokolovna v prvním patře vypadá dost honosně. Ze stropu tam nevisí kruhy a v koutě se nepráší na odstaveného koně a kozu. Aktivní tělovýchova se v budově odbývá v tělocvičně v přízemí. Patro je vyhrazeno pro aktivní zábavu. Tu jsme uskutečnili. Krásné dívky dělaly ladné pohyby, silní mužové cvičili s pivními kelímky. Do sousedního Rakovníka jsme jeli přes Radnici a Zvíkovec, dorazili jsme po čtvrté hodině.

Vítězný měsíc

V sobotu jsme byli ve Vřeskovicích. Sál je akusticky upraven děrovanými panely na stropě a hutnými textilními závěsy. Parní radiátory ústředního topení vyzařovaly teplo od samého začátku, nad umyvadlem na záchodě tekla teplá voda. K výročí vítězného února jsme vyzdobili sál původními plakáty z rudého koutku a večer zahájili reprodukcí masových písní z padesátých let. Zábavka byla lahůdková, po přestávce se ještě zahustila. Pokud by se sportovní olympijské disciplíny rozšířily o soutěž v pití vodky nebo rumu, nepochybně by se dalo v Plzni a okolí vybrat mužstvo, které by nás mohlo před světem se ctí reprezentovat. Lví silou, vzletem sokolím.

19. 2. 2006

Well-Heart-Ice

V sobotu jsme byli ve Velharticích. Na cestu jsme se připravovali jako na severní točnu, v brutobusu jsme otevírali jednu láhev vína za druhou. V Plzni u pumpy jsme pro případ ztroskotání ještě ztenčené zásoby doplnili. Naštěstí sníh z minulého týdne byl zčásti rozhrabán, zčásti roztál, po šumavské silnici jsme projeli hladce. Zábavka byla pohodová, přišli i pamětníci osmdesátých let. Obveselení pokračovalo skoro do dvou. Povečeřeli jsme obvyklý guláš s dobrým chlebem a ještě trochu postáli u barového pultu. Šumava pak ukázala svoji odvrácenou tvář: venku se ochladilo, po náledí nešlo vycouvat od kulturáku na silnici. Chtěli jsme posypat led popelem z popelnice, ale byly v ní jen odpadky. Franta spolu s pořadatelem ryli do zmrzlých závějí obrovitými rýči. Vyjet se podařilo až po náročné otáčce v hlubokém sněhu mezi stromy v parku. Do Rakovníka jsme přijeli v sedm.

12. 2. 2006

Roudná sobě

Ve středu jsme byli v Plzni v Roudné. Kolik ještě překvapení skrývají staré čtvrti českých měst? Saloon na Roudné nese na fasádě název Spolkový dům Roudná. Každé novodobé, z prostředků obce nebo státu podporované kulturní středisko by se takovým podnikem mohlo pyšnit. Vpředu hospoda vybavená úplným sortimentem piva z 500 m vzdáleného pivovaru, vzadu normální klasický sál s parketem a balkony.

ROUDNÁ SOBĚ
stojí nad podiem. Toto pozoruhodné místo jako hudební klub funguje teprve od začátku roku. Podle tištěného programu se tu hraje asi tak třikrát do týdne. Za klubovým mixpultem stál Lukáš, zvuk čistý jako reliéfová čísla na poznávacích značkách amerických automobilů zdobících stěny saloonu. Na Mišíka prý minulý týden přišlo málo lidí. Vyhlašoval jsem: Choďte na Mišíka, bluesman, čím je starší, tím je lepší. Choďte i na mlaďochy, nepropásněte jejich nejdivočejší léta. Čas proteče jako písek mezi prsty! Tlak i pomyslná teplota v sále byly u sta, když se podle hodinek mělo končit. „Na tom nezáleží“, oznámil majitel podniku. Trochu jsme přidávali, pak se situace na podiu vymkla kontrole, na bubny, a pak i na bezpražcovou basu - v akordech - hrál Bavr Lokajíček ze skupiny Odyssea. Vystrčit bílý, kulovitě vypouklý, tuhý, plzeňským pivem vyžraný pupek, nassát další pivo a jet! Dohra u barového pultu nenechala nikoho na pochybách, že Plzeň je místo vrcholné zábavy. Tohle určitě chceme zopakovat.

6. 2. 2006

Podzemní energie

V sobotu jsme byli v kulturním domě na Sítné v Kladně. Naposled jsme tam byli v roce 1994, od té doby se skoro nic nezměnilo, ani pan provozní ze zákulisí, jen pivo se tehdy čepovalo ještě z hliníkových hekťáků. Kulturní dům pomáhaly stavět kladenské hutě, akustika vypadá, jako kdyby metalurgové dělali i projekt. Když se ve velkém sále hraje potichu, tak to ovšem není bigbít, když se hraje nahlas, na podiu je slyšet jen dunění. Na Kladně jsme už hráli snad na víc místech než v Plzni. Rakovník prý je s Kladnem i Plzní propojen v podzemí uhelnými slojemi. Kladensko-rakovnické a plzeňsko-radnické uhlí bylo neobnovitelný zdroj. Podzemní energie rock and rollu není z tohoto světa, a jako taková je nevyčerpatelná. Přišlo dost lidí ve studentském věku, a nechyběli ani pamětníci osmdesátých let. Dost jsme se pobavili, i když to nebyl tanec za třpytu hvězd nebo pitka v zahulené hospodě - stejný čaj jinak chutná v létě u táborového ohně, jinak v zimě na zasněžené horské chatě, jinak v menze. Jsou z toho pěkné fotografie.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska