Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
08-2006

Kronika 7-2006

30. 7. 2006

Déšť nevadil

V pátek jsme byli v Roztokách na plácku u hřiště na břehu Berounky. Večer byl horký, chvíli pršelo, tančilo se dál, po dešti se ještě oteplilo. Hrálo se bez přestávky. Sešel se četný dav. Půlku prázdnin oslavil ohňostroj firmy Soptík.

Ohnovy Brutus

Červené hasičské auto

V sobotu jsme byli v Plasích. Večer byl horký, pivní cisterna spolu s dalšími zdroji hasila žízeň mnohohlavých zástupů. I na zásuvky na podiu se dostalo. Vyhlašovaly se ztráty a nálezy a pozdravy k narozeninám a vůbec. Jeden z pořadatelů si opakovaně objednával pro několikatisícové publikum vyhlášení ztráty mobilního telefonu na podiu, které měl střežit. Skončili jsme o půlnoci, což je v tomto městě „policejní“ hodina. U brutobusu přistaveného těsně u zdi tak, že nešla otevřít kapota, se zasekl startér a ze vzduchových brzd utekl vzduch. Vzbudili jsme dopravce z Kralovic, v půl třetí ráno přijel s jiným autobusem a trochu vzduch dofoukal. Pomohli pak místní hasiči, kteří na svém laně červeným hasičským autem částečně odbržděný brutobus nahodili. Nic jsme pak už neriskovali a bez zastávky jsme jeli rovnou k Turnovu na festival Benátská noc.

Malá Skála se málo skalí

A Hrubá Skála se hrubě zkalí! Malá Skála se probouzela do třetího festivalového dne, když jsme tam dorazili. Chvilku jsme podřimovali v brutobusu a připravili jsme nástroje na podium. Před námi hrála skupina Fleret ukázky z CD Zapřahajte žebřiňák, výborná věc, právě ho poslouchám z předprodejní kopie. Po nás byla Anna K, obešel jsem ještě další scénu, kde vystupovala Vypsaná fixa. Tisíc tváří má rock and roll. Motor brutobusu se právě podařilo nahodit, nebylo možno dlouho otálet kvůli stížnostem na smrad z nafty. Stavěli jsme pak v půl šesté ještě na Mělníce na večeři, z kostela vycházela spousta lidí, skončil varhanní koncert. „Je tu nepopsatelná atmosféra svobody,“ přišlo v esemesce od sedmnáctiletého studenta z festivalu CzechTek. Milion tváří má hudba.

Co má tak ukrutnou sílu

Říp, mělnické víno a soutok Labe a Vltavy s průplavem!

23. 7. 2006

Těžko na cvičišti, ještě hůř na bojišti

V pátek jsme byli ve Cvikově na psím cvičišti. Prolézačky a přeskakovačky jsem tam nikde neviděl. Podium vyklopila z návěsu za tahačem firma showtruck. Místo je pěkné a prostorné. Na přilehlé louce stály stany návštěvníků. Bylo vedro, pilo se všechno, co teklo. Nejprve hrála skupina Pavoucy dynamický rock. Pak jsme hráli my. Končilo se po třetí hodině. Usedli jsme pak na terase u občerstvovacího okénka. Část souboru zcela podlehla svodům škodlivých nápojů a upadla do mrákotného spánku v trávě. V sedm ráno provozovatelé pojízdného podia museli složit naše bedny, aby mohli odjet. Navštívili jsme pak nedalekou ubytovnu. Spal jsem tak půl hodiny, ovšem někteří nespali vůbec a dále se obveselovali. Zdálo se mi, že někteří na ubytovnu ani netrefili. Poobědvali jsme v restauraci Pohoda, doplnili zásoby vína a pitné vody a vydali se na Šumavu.

Strážov po letech poprvé bez deště

Nebe bez jediného mráčku, cimbuří strážovského kostela se lesklo v zapadajícím slunci, když taneční zábava začínala. Během večera nespadla jediná kapka. Když jsme tady každoročně hrávali koncem srpna, pršelo snad pokaždé. Zábavka byla hezky pošumavská, písek vířil vzduchem. Četly se pozdravné lístečky, udělali jsme i přestávku. Zdravili jsme horské hasiče. Důlní hasič hasí doly, horský hasič hasí hory. Trochu se to protáhlo, pak jsme ještě něco přidávali k plánovanému playlistu, končilo se ve tři. Fotky jsou ve fotogalerii. Do Rakovníka jsme přijeli v osm.

16. 7. 2006

Turecký med

V pátek jsme hráli na pouti v Babyloně. Tančilo a rejdilo se v obřím stanu i na louce kolem. Obveselení bylo všeobecné. Pavlovi prasknul další činel. Mysleli jsme si, že turecký činel, to něco znamená, něco jako turecká šavle. Ale dneska už i turecké hospodaření bylo leckde překonáno. Dneska už zbývá jedině turecký med. Babylonská pouť pokračovala podle tištěného plakátu i v sobotu. Nocleh jsme měli domluvený ve srubu v nedalekém skautském táboře. „Točená kofola s rumem - Kč 30,-“ a jiné podobné nápisy nás uvítaly za ranního úsvitu. Přijeli jsme ve stadiu, kdy už není velký rozdíl mezi spánkem a mdlobou, a s pohostinným hospodářem jsme tento rozdíl ještě víc setřeli. Už před desátou byl budíček, poobědvali jsme ve výborné pizzerii a odjeli k Přešticům na další štaci.

Stodola v Týništi

V alejích podél silnice voněly sluncem zalité zralé třešně. Zastavit brutobus pod stromem, vylézt na střechu a natrhat plnou krabici trvalo pár minut. Cpali jsme se chrupkami, cvrnkali pecky z oken a nic nám nechybělo k červencové odpolední pohodě. Do Týniště jsme dorazili ve tři, vyložili a postavili aparaturu a zjistili, že přece jen něco chybí: kabel na motorový proud. Žlutey se pro něj vrátil autem. Zvukaři, kteří byli v Babyloně najatí na sobotní program, mysleli, že patří ke stanu, a samozřejmě ho hned využili. Svůj kabel odvezli do Plzně, kde jejich firma ozvučovala ještě další akci. To bylo radosti, když jim ho Žlutey odpojil!

Hospoda v Týništi má velkou stodolu s betonovým mlatem a pěkný dvůr s květinami a stájí pro koně. Příjemné místo v kopečkovité krajině. Na náš večer přijelo hodně pamětníků osmdesátých let. To je ta střední generace, kteří vědí, co si mohou dovolit, a taky si to dovolí. Staří vlci zaujali strategické pozice u nálevního pultu, zkušené tygřice dělaly na mlatu vyspělé pohyby. Když jsme těsně před druhou zábavku zapíchli, parkující auta kolem areálu byla plná lásky.

9. 7. 2006

Architekti ruin

V úterý, v předvečer svatého Cyrila a Metoděje, jsme byli na plácku u tenisového hřiště v obci Točník. Zřícenina s válcovitou věží v dohledu, čnící nedaleko obecního úřadu, je Žebrák. Hrad Točník se tyčí na kopci kus od obce. Obec Žebrák leží kus dál. Takové to máme, Cyril, po němž je pojmenována azbuka, byl Konstantin. Státní svátky a zříceniny je třeba chránit a udržovat. Je to jen zdání, že zřícenina vzniká sama od sebe, jak léta míjejí. Je potřeba ji včas podchytit a hýčkat si ji, aby nabyla uznávaného rozměru. Cestu ukázal již hejtman Žižka. Nedaleko Kralup nad Vltavou je z vlaku přes řeku vidět umělá zřícenina Chvatěruby. Dobrý nápad hodný následování! Možná by se měly vybudovat i další trosky, aby i naše doba něčím velikým přispěla do historie. Navrhli jsme zřízení úřadu pro stavbu demolic. Večera se zúčastnilo také několik mých starších spolužáků z pražské chemie, co letos a loni slavili šedesátku.

Nové Strašecí

Ve středu v předvečer státního svátku upálení Mistra Jana Husi v Kostnici jsme byli v Novém Strašecí. Začátek července je letos úpalově horký. První se na podiu objevila se současným rockovým zvukem skupina Kónický sekretář, neboli Kuželový tajemník. Krušovický stan, podporovaný humpoleckým Bernardem, lil do vyprahlých hrdel jedenáctku volným nátokem. Krásné dívky v letním odění tančily letní tance. Z Točníka se přemístili roudničtí motorkáři na Jawách, na Jawě přijel taky Plazík z Peruce, aby vyfotil, jak to vypadalo, a napsal o tom do kulturní rubriky do iPeruc. Tečkou za svátečním kulturně občerstvovacím večerem byl ohňostroj firmy Soptík.

Polarizovaná elektroryba

V pátek jsme jeli do Lukavce. Místo bylo náhradou za nedaleký letní parket v Lesné. Návštěvníků na začátku bylo málo, postupně přibývali, ale prostorný sál nebyl ani na konci naplněn. Z jedné přepravky housek, kterou jsme cestou dostali od fanouška s pekařským autem, jsme nakrmili skoro všechny. Jako biblickými rybami. Jedna ryba taky ryba, samozřejmě, kdyby bylo víc, bylo by víc radosti. Nadhodili jsme otázku, zda elektrický úhoř je polarizovaný podélně, příčně nebo cirkulárně. Podle wikipedie mají elektroryby elektroorgán v ocasu a dávají 1 A při 10 - 500 V. To je na jednu rybu docela dost. Několik set takových ryb v akvárku při soustředění energie by teoreticky mohlo rozjet noční tramvaj plnou rozjařených cestujících. Žádná tramvaj ale nejela, tak jsme se rozjařili my a odjeli jsme brutobusem. Přenocovali jsme v Pacově.

V lásce i rock and rollu vždycky víme, co přijde, ale nikdy nevíme, jaké to bude

V sobotu jsme byli v Neznašovech. V PA aparatuře brum. V tomto místě, v přístřešku pro kombajny, hrajeme od začátku devadesátých let a brum byl skoro vždycky. Lukáš dvě hodiny hledal, jak to odstranit, až jsme rozpačitě začali zvukovkou bez rozjezdové diskošky, s půlhodinovým zpožděním a s brumem. Hnali jsme to v zlatém zapadajícím slunci bez slovního doprovodu a přestávky na přehrání čtyřhodinového programu za tři a půl hodiny. Stěží jsem stačil přečíst pár lístečků a asi jen třikrát pozdravit hasiče z Kůzí, i když si to objednali nejmíň desetkrát. Brum samovolně přestal. V odpoledním dusnu zpočátku tančily jen krásné dívky. Silní mužové tvořili hrozen u okénka, posedávali na lavicích a v trávě na hřišti. V půlce, když se trochu setmělo, malátnost opadla a nastala chvíle všeobecných tanečků. „Našly se klíče od auta FIAT,“ vyvolával jsem. Nikdo se nepřihlásil, tak je dostali pořadatelé. Bylo krátce po jedenácté, když se zábavka, většinou ve dvojicích, pomalu rozcházela k dalšímu programu horké letní noci.

2. 7. 2006

V brlohu medvědím

V pátek jsme byli v medvědím pivovaře v Berouně na betonovém dvoře zasazeném do industriálního prostředí kovošrotu. Kousek za podiem stál obrněný transportér svařený z plátů tlustého plechu. Husté medvědí pivo se spontánně valilo do hlav účastníků. Ve vzduchu se vznášely a spojovaly vůně kvetoucích lip, kvasícího piva a pečených klobás. Moc hezky jsme se pobavili. Šnyt čerstváče přímo z tanku chutnal ještě víc než pivo z čepu.

Zlatý kolovrat
Toč se a vrč můj kolovrátku!
VRČETI ZLATO

Krásná Morava

V sobotu jsme byli v Drahoníně, vesničce v kopcích u Brna. Silnice jsou tam lemovány švestkovými alejemi, stromy mají čísla. V takovém kraji se slivovice v hospodě neprodává, každý má doma vlastní. Parket je na útulném dvoře hospody. Místa k sezení jsou zastřešena. Zábavka byla příjemná. Mračna, chvílemi hrozivá, rozptýlil noční vítr, k ránu se na obloze třpytily hvězdy. „Řeky vyháněly lidi z domů,“ stálo ten den v novinách. „ČECHY ČECHŮM, ŘEKY ŘEKŮM,“ zvolal Ivan. V pohostinné hospodě jsme poseděli do ránka bílého. „Couvá se až do Tišnova, tady není kde se otočit,“ oznámil Prcínek. Když jsem za chvíli procitl z mrákot, do kterých jsem upadl po četných návštěvách u obveselovacího okénka, jeli jsme už popředu.

Tištěný cestovní plán

Letní a podzimní cestovní plán je s obrázkem záchranného velblouda od Tondy Orose. V pátek jsme přes osm tisíc tištěných cestovních plánů podali na poště.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska