Kronika Brutusu

home
Návrat na domovskou stránku skupiny BRUTUS
Cestovní plán | Přehled vydaných desek | Texty a akordy | Básničky a říkanky | Fotogalerie | Kronika | Historie skupiny | Návštěvní kniha | Kontakty |

Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
02-2007
01-2007
12-2006
11-2006
10-2006
09-2006
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000


Následující:
04-2007

Kronika 3-2007

25. 3. 2007

Nazdar!

V pátek jsme byli v Rokycanech v sokolovně. Průčelí nad vchodem zdobí velký sokolský znak, namísto kruhů ale ze stropu visí parádní lustry. Spíš než tělovýchovné zařízení podnik připomíná štědře podporovaný kulturní dům. Posilovna s opačným znaménkem, poslabovna. Přišli se podívat pamětníci osmdesátých let. Tančili méně než před pětadvaceti roky, o to víc poslabovali. I my jsme se vydatně poslabili, končilo se po půl druhé.

Zdar zdar zdar!

V sobotu jsme byli v sokolovně ve Strážově. Kruhy ze stropu už tam taky nějakou dobu nevisí, bývaly tam, nebo že bych si nevšiml? Parní topení vytápí místnosti příjemným sálavým teplem. Hustá šumavská atmosféra se nedá přenést jinam. Krátký výpadek proudu způsobilo pivo nalité do zásuvky na podiu, nikoli z kelímku jako obvykle, ale rovnou z květinářské konve. Nikomu se nechtělo domů. Končilo se ve tři normálního, nebo čtyři letního času.

21. 3. 2007

Větrání

Letošní první jarní den je chladný, pro opravdové oteplení bude potřeba ještě trochu oxidu uhličitého vydýchat a/nebo vyvětrat z piva. Minulý čtvrtek jsme byli v Praze v kulturním domě Opatov. Zábavička v příjemném klubovém prostředí se náramně rozproudila a o hodinu protáhla. Víckrát se to už asi opakovat nebude, klub se prý chystají zavřít. Nejlépe by bylo tam zřídit vietnamskou tržnici, každý přece chce výhodně ušetřit, a zdravotní středisko, každý přece chce být zdravý, a konečně četnickou stanici, každý přece chce být chráněn před zločinem.

Poddolování Řípu

V pátek jsme byli v Černoučku pod posvátnou horou Říp. Kamna na sále žhnula, živena tlustými kusy dřeva. I my jsme se rozpálili s přispěním obnovitelných zdrojů. Říp není z křemene, je ze směsných minerálů, ale i tak docela dobře drží pohromadě. Oproti Montblanku sice nemá tunel, ale ten se možná ještě prokope. Nevzpomínám si, co se všechno dělo, jak je možné, že do patnáct kilometrů vzdálených Kralup brutobus dojel v půl šesté, když zábava měla končit v jednu.

Klenutý strop

V sobotu jsme byli v Horní Bučici na statku. Pod klenutým stropem hrají pravidelně kapely z celé republiky. Původní chlév nebo konírna je adaptována na rockový klub s kamny a drsnou cihlou a slušně zásobeným barem, ve kterém z lidových nápojů chyběla jen Stará myslivecká. Při divokém tanečním reji někdo zavadil o JBL bednu, spadla z půldruhého metru, ale hraje dál. Pěkně jsme se pobavili.

Ticho po vesnici

Lidové noviny přinesly minulý týden článek Jiřího Štefka o tanečních zábavách na vesnici, ve kterém cituje sexuology, sociology a hudebníky. Zde je dotazník, který jsem pro ten článek vyplnil:

Dobrý den,
připravuji velký novinový text do jedné ze sobotních příloh Lidových novin - Orientace s pracovním názvem "rockové taneční zábavy - na pokraji záhuby?". A při té příležitosti bych se Vás rád zeptal na několik věcí.

1) Jak dlouho Vaše skupina koncertuje a kolik vystoupení ročně odehraje?
Obvykle čtyři až pět hodin podle toho, jak se situace vyvine. Ročně odehrajeme přes sto vystoupení.

2) Kolik z nich je tradičních venkovských nebo maloměstských rockových zábav?
Dnes se charakter jakékoli činnosti už nedá rozlišit podle katastrální mapy, možná jen v popletených hlavách intelektuálů. Míst se starou tradicí, sokoloven, letních parketů a hřišť, se sokoly a hasiči jako pořadateli, je tak čtvrtina. Zbytek jsou podniky s klubovým uspořádáním. Asi nejstarší tradici v zábavách, ještě předválečnou, má Lucerna Bar v Praze, kam taky kvůli atmosféře jezdí jazzmani z celého světa.

3) Čím jsou tyto akce pro Vás odlišné od koncertů v kulturních domech nebo na letních festivalech?
Pokud to jde, a jde to skoro vždy a všude, uděláme koncert jako taneční zábavu, bez ohledu na místo. Rozdíl, který asi máte na mysli, spočívá v tom, že na taneční zábavě se kromě vlastního koncertu dějí ještě jiné, stejně důležité věci. Dnes už to pořadatelé na plakáty nepíšou, ale dříve tam stávala kouzelná formule: „Občerstvení zajištěno“. To je tak - když půjdete na taneční zábavu nebo na koncert, vždycky utratíte tisícovku. A teď začínají rozdíly: Na Pink Floyd dáte devět set za lístek, za stovku si koupíte láhev Coca Coly a budete mít zážitek na celý život. Na Brutus dáte za lístek stovku, devět set prokalíte a taky budete mít zážitek na celý život. Ale už v pondělí si nebudete pamatovat, kde jste vlastně byli, a proto budete muset v sobotu přijít znovu!

Letní festival je na jedné straně společenská událost, setkání s mnoha lidmi. Na druhé straně nemůže žádná kapela dát tolik, ani žádné publikum pobrat tolik, jako na individuálním koncertu. To je podobné, jako jít do biografu na film nebo na filmový festival.

060730_mala_skala_11.jpg
Za plotem

4) Co si obecně myslíte o fenoménu rockových zábav?
Někdy se nás ptají, „Proč nezkusíte někdy něco víc, než taneční zábavy?“ Ale něco víc než taneční zábavy už není, taneční zábavy jsou nejvíc. Nikde jinde není taková radost a svoboda.

My jsme začali skládat zábavový repertoár od půlky sedmdesátých let. U nás se tenkrát prodávaly nanejvýš desky s českým popem a skoro všichni poslouchali Párply a Juriáše. To jsme všechno považovali za establishment a chtěli jsme sami hrát něco důraznějšího, nezávislého na manipulacích oficiální kultury i show businessu. „Dělejte svoji vlastní hudbu“, vzkázali američtí Ramones Evropě, tak začala exploze punku v Anglii. Sledovali jsme ji přes Radio Luxembourg od samého počátku a hodně nás ovlivnila.

Je pořád ještě u nás spousta kapel, které sní o stadionech, a hrajou stadionový rock na taneční zábavě, často je z toho takový strejcovský bigbít. To je pozůstatek z doby nedostatku informací, kdy země byla v kulturní isolaci. Nové a mladé kapely už většinou mají přehled o stylech, vědí, jak má vypadat hudba k tanci nebo pro klubové posezení. Taneční zábavy určitě nezaniknou, a bude se na nich hrát rock stále víc způsobem, který se tam hodí.

5) Máte nějakou zajímavou či veselou historku z historie vašich vystoupení?
Celá činnost Brutusu je jedna nepřetržitá veselá historie. Na www.brutus.cz o tom píšu každý týden krátký příspěvek do kroniky. Řeknu vám jednu básničku z naší sbírky, které jsme – a to na poezii je docela slušné – na tanečních zábavách prodali skoro dvacet tisíc výtisků:

Spí dědeček pod vanou
Spí dědeček pod vanou
S unavenou Ivanou
Řekni co tam děláš dědku
Chci se holit hledám štětku


17. 3. 2007

Kdybysme byli v Americe

Perpetuum promile kondicionále
Kdybysme byli v Americe, tak bysme zažalovali Božkov, že nám ztvrdly játra. A dostali bysme sto tisíc. Ty bysme propili - a zažalovali bysme Božkov! Kdybysme byli v Americe...

11. 3. 2007

Šumavské bylinné

V pátek jsme byli v Radhosticích. V hospodě sousedící se sálem rozpálená kamna rozšiřovala vůni dřeva a domáckou pohodu. Pěkně jsme se obveselili. Nocovali jsme v nedalekém Vimperku v hotelu naproti nádraží. Mykoprodukta, která kdysi vyráběla Šumavské bylinné, litr v drogerii za Kčs 14, bývala prý u pošty. Láhve byly vratné, pamatuju jak jednou jsem jich do drogerie nesl celé dvě síťovky na výměnu. Trochu v rozpacích, jestli to náhodou nepřeháním, jsem ve dveřích potkal Čendu, který si právě odnášel dvě plné síťovky téhož.

Bez kyslíku

V sobotu jsme byli v Horšovském Týně. Zábava nabrala rychle správný spád. Kyslík tady není, kdo má dost kyslíku, může klidně rozřezat i lokomotivu. Bez kyslíku se do rozřezávání lokomotivy nepouštěj! Ani jsem si nevšiml, že se na konci ke Zbyňkovi přidal další saxofonista. Kromě nástroje, který si přinesl, měl ještě saxofon vykérovaný na ruce. Myslel jsem, že se mi to možná jen tak zdálo, ale teď vidím z fotek, že tam opravdu byl.

4. 3. 2007

Rozhovor pro Raport

Ve středu 27. 2. přinesl Rakovnický Porevoluční Týdeník rozhovor, který jsem dělal s Markem Bradáčem ze skupiny Zima. Zároveň noviny udělaly okresní anketu mezi čtenáři. Raději bych dával rozhovor, kdyby se ty noviny jmenovaly Předrevoluční týdeník, takový název by sliboval, že se nějaká revoluce možná ještě chystá.

Všechno začíná od H - Heart

V sobotu jsme byli v Kovářově v podniku provozovaném zábavní společností Heart. Sál s dobrým zvukem je komplexně vybavený aparaturou i světly pro diskotéky. Barové pulty jsou bohatě zásobené, pořadatel organizuje svozy a rozvozy těch, kteří za zábavou raději nejezdí autem. Dvakrát do měsíce tam hrají kapely z celé republiky. Obveselování začalo hned po nástupu do brutobusu, pokračovalo na místě a i při zpáteční cestě. O hodinu jsme přetáhli předpokládaný konec. Ještě ráno v sedm jsem to věděl, ale teď večer si už nemůžu vzpomenout na jméno nebo přezdívku odvážné dívky, která přišla zazpívat La Bamba. Několik fotek, které minulý týden ve Starém Plzenci nahrál Lukáš na systémový disk do počítače u mixáku, jsem přetáhl na disk vyjímatelný, ale ten jsem na konci zapomněl vyjmout, tak snad příští týden.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska


home
Návrat na domovskou stránku skupiny BRUTUS
Cestovní plán | Přehled vydaných desek | Texty a akordy | Básničky a říkanky | Fotogalerie | Kronika | Historie skupiny | Návštěvní kniha | Kontakty |