Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
06-2007
05-2007
04-2007
03-2007
02-2007
01-2007
12-2006
11-2006
10-2006
09-2006
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
08-2007

Kronika 7-2007

Aktuality 30. 7. 2007

Na Šumavě pod plachtou

Předminulý pátek jsme byli na Šumavě ve Zdíkově. Nekryté podium z lešenářských trubek stálo na ostrůvku uprostřed městečka. „Kdyby pršelo, máme plachtu,“ uklidnili nás pořadatelé. Pravý šumavský déšť spustil za hodinu a půl po začátku. Na podiu se objevila plachta, ani nevím, jestli byla naše nebo pořadatelská, skoro dvě hodiny jsme ji pak vkleče přidržovali a pili pichlavý jindřichohradecký rum z několika litrových lahví. Zvláštní péči při nakládání jsme věnovali rackovému počítači, počítač se už před tím vytřásl z racku a plandal v bedně úplně volně. Čtyřikrát jsme s ním spadli na zem. Doosvěžili jsme se ještě v místní restauraci a odjeli přespat, nebo upadnout do mdloby, do Vimperku do dívčího internátu přeměněného přes prázdniny na ubytovnu.

Na Šumavě pod střechou

Poobědvali jsme v jedné z mnoha restaurací, jakými Vimperk oplývá, a vyjeli do Neznašov sušit promočenou aparaturu. Mapa z TomTomu nás v Hartmanicích navedla na Hořejší Krušec, tam přes humna na silničku, sice vyasfaltovanou, ale tak úzkou, že půlka autobusu jela v trávě. Projeli jsme to, jen v Chlumu při sjíždění ze svahu na hlavní silnici trochu zadrhly mlhovky. Ještě jsme viděli tam zahnout jezdce na terénní motorce, jak tam jel trénovat. Zábava v Neznašovech vypadala tak, jak to na Šumavě podle tradice vypadat má. Nezklamal ani déšť, pršelo celou druhou půlku, tamější pořadatelé ale nespoléhají na plachtu a celý areál už dávno opatřili střechou.

Stouni na Moravě

V neděli jsem jel vlakem na Stouny do Brna. Poprvé jsem je slyšel v radiu v předělávce Little Red Rooster, brzo na to, když jsem maturoval, hráli Satisfaction. Rolling Stone americky znamená něco jako somrák. Tenkrát sem nejezdili, byl komunismus, teď je potřeba to dohnat. Večer začínala skupina The Charlatans, lehce pršelo, pak násobná duha překlenula nebe nad několikaposchoďovým podiem. Inu, mají to tam nahoře domluvené. Byla to spíš pouť než koncert. Na poutě se chodí kvůli utvrzení ve víře. To spořádané kapely vědí a společenskou objednávku plní, Sympathy se povedla jako parádní číslo. Skutečnost transformovaná a modifikovaná přes kameramany a obrazovou režii jako v TV. Obdivuhodná forma Mika Jaggera ovšem žádný videotrik není. Dav vždy nejvíc zajásal, když se na obří obrazovce shlédl ve svém rozsahu a své velikosti. V hledišti byl i Václav Košař a Pavel Fišar, ale nepotkali jsme se. Brno zvládlo událost od začátku do konce. Po závěrečném ohňostroji se nikdo nestrkal, šaliny z výstaviště jezdily v potřebných intervalech, všichni měli lístek, rychlík od Břeclavi na Prahu chytnul jen pár minut zpoždění kvůli přidání vagonů pro celý plný peron. Někdo tvrdí, že to byla poslední šňůra Stounů. Nevím, proč by měla být poslední, vždyť jsou jen o čtyři roky starší než já.

Pravé umění

Minulý pátek jsme byli v Roztokách u Křivoklátu. Roztoky se zapsaly do české literatury v knize Ve dvou se to lépe táhne od Zdeňka Matěje Kuděje. Při vystoupení provazolezců tam principál svěřil klobouk na vybírání Jaroslavu Haškovi, který do něj nakonec vysypal i všecky svoje peníze. Hašek prý skoro každého pumpnul, ale principál ho odhadnul, že dokáže ocenit pravé umění. Vždycky, když jsme v Roztokách, si na tu povídku vzpomenu. Přišel Libor Laun, zakládající člen skupiny, a zabubnoval jednu píseň. Další zakládající člen Vlasta Beneš tam byl taky, na podiu se neobjevil. Krásné dívky dělaly ladné pohyby, zábavka pěkně zhoustla, medovina tekla proudem, Soptík odpálil další z ohňostrojů na anenskou a na oslavu půlky prázdnin.

Hlava v klidu

V sobotu jsme byli v Plasích na Velké louce. Při cestě z Rakovníka jsme projížděli průtrží mračen, voda valila po polích. Na Velké louce pršet začalo asi hodinu po začátku, sice přeháňka, ale vydatná. Večer byl teplý, mnozí z četného davu tančili v dešti. Proč jsou ty láhve s vínem tak malé a zábavy tak krátké? Končilo se rock and rollovými standardy po půl dvanácté. Kelímků se povalovalo všude dost, dle informací z davu G cisterna měla menší odběr piva během deště. Všem ale za tu dobu náležitě vyprahlo a po dešti ji vzali útokem. Objednávky 30 piv naráz nebyly výjimečné......ve 22:35 bylo po ní a výčepáci nasadili záložní sudy....... „Hlava je v klidu, jen ten svět kolem se nějak točí,“ řekla Jarča. Další, poslední Velká louka v tomto roce, společně se skupinou NVÚ bude v sobotu 1. 9.

15. 7. 2007

Pouťová brokovnice

V pátek jsme byli v Babyloně u Domažlic. Dvoulodní stan se postupně zaplnil, až z něj začalo kapat. Když se za podiem rozhrnula celta, bylo vidět pouťovou střelnici. Vyvstala otázka, kolik špejlí by se dalo najednou zkosit brokovnicí. Naštěstí jen teoretická, protože brokovnici nikdo neměl, ani nikdo nevěděl, kolik je v ní broků. Obveselení bylo značné. Nocovali jsme v chatičkách v campingovém táboře.

Poddolovaná podlaha

V sobotu jsme posnídali v campingové restauraci, nasedli do brutobusu a jeli do Dřetovic. V obveselování započatém den předtím se pokračovalo, otvírali jsme jednu láhev vína za druhou, dvakrát jsme u pumpy doplňovali zásoby. Den byl velmi horký, letní parket ale pořadatelům nevyšel, hrálo se v sále kulturního domu s kostelní akustikou. Pro nevelkou sešlost, jaká byla tento večer, by asi šlo zábavu uspořádat i v přisálí. Tam je ale trochu propadlá podlaha, možná je poddolovaná, jako celé Kladno, pak by to mohlo být nebezpečné. Hned z kraje začaly nájezdy táců se škodlivými nápoji od stálých příznivců, s průhledným úmyslem úplně dorazit již beztak značně nalomený soubor. To se nakonec skoro podařilo, balení a nakládka se velmi protáhla, do Rakovníka jsme přijeli v půl páté.

8. 7. 2007

Na Paříž!

V úterý jsme byli na letním festivalu Rock for People v Hradci Králové. Hráli jsme na bývalém vojenském letišti ve starém hangáru pro letadla Varšavské smlouvy. Jedno letadlo bylo namířené na Paříž s cílem zničit lůvr, druhé bylo namířené na Sèvres u Paříže s cílem zničit metr.

Našel se mobil

Ve středu jsme byli v Záluží u Třemošné u Plzně. Hřiště lemované betonovými sloupy, parket z dlaždic, dřevěné podium. Na rozdíl od festivalu večer před tím, tam nebyly žádné mříže a zábrany. Starší a zkušenější návštěvníci předvedli mládeži, jak se bez zábran pobavit u nálevního okénka. Došlo k protržení kůže na bubnu, končilo se přídavky rock and rollových standardů. Mobil Sony Ericsson, který jsme vyhlašovali, že se ztratil, když se na konci uklízelo, se našel zadupaný v trávě, dali jsme ho do výčepu. Možná ještě bude fungovat. Se ztrátami a nálezy to neumíme, kdybychom si nechali kontaktní adresu, mohl by už být na cestě k majitelce.

Další kůže

Ve čtvrtek na svátek slovanských věrozvěstů jsme byli v Novém Strašecí na hřišti. Večer zahájila kladenská skupina Basketles klasickými bigbítovými songy z šedesátých let. Počasí bylo chladné, vítr ohýbal stromy, po nebi táhly zlověstné mraky. Hráli jsme bez přestávky, došlo k protržení další kůže na bubnu. Krušovický stánek napájel žíznivé, hlavním nápojem večera byl ale grog. Dostavili se i pamětníci zábav v Rynholci, kde jsme hrávali koncem sedmdesátých let minulého století ještě jako Elektronik.

Kalich s medovinou

V pátek jsme byli v Točníku. Gril s klobásami a kotletami voněl, stánek s pivem plnil kelímky jako obvykle. Ani tento večer nebyl příliš teplý, živo bylo u stánku s křivoklátskou medovinou, která se rozlévala horká. Prodalo se i dost celých lahví. Oslava svátku upálení Jana Husa to byla spíš pohanská.

Nějak moc sedmiček

V sobotu jsme byli v Mochtíně. Počkal jsem si, až tento večer, 7. 7. 2007, bude sedm, ale nic zvláštního se nestalo. Hodiny na obecním úřadě ukazovaly správný pošumavský čas, jako ho ukazujou vždycky. Ve vzduchu se mísila vůně kvetoucích lip s vůní rumu. Hrálo se bez přestávky, krásné dívky dělaly vířivé pohyby, najednou byl konec. Příště tu budeme za dva měsíce, 7. září.

2. 7. 2007

Roztoky roztočí

V pátek jsme byli v Roztokách u Křivoklátu. Večer byl příjemný. Ryby v řece a zvířátka v lese se radovali společně s četným davem na asfaltovém plácku z prvního večera prázdnin. Na závěr zazpíval Jiří Pípa Skalický autorskou verzi Dlažební kostky. „Ty psychotropní prostředky už tolik nefungujou, co?“ zeptal jsem se neúnavného zastánce legalizace. „Ale fungujou, fungujou, jen se musejí správně aplikovat!“ Pak byl konec, Soptík vystřelil ohňostroj a prázdniny začaly.

Poloviční tlak

Stlačený vzduch v brutobusu byl v sobotu nějak málo stlačený, z Rakovníka do Plasů dojel brutobus z posledních sil. Vyložili jsme a Prcínek odjel do opravny v Kralovicích na výměnu kompresoru. Aparaturu Lukáš posílil na dvojnásobek výkonu, z prázdného podia byl kravál velmi slušný. Osm osmisetwattových subwooferů SRX718S jsme kvůli obavě, že by mohlo pršet, nechali na podiu. Když jsme pak na podium vlezli my, zjistilo se, že se tam všechno třese tak, že to nejde využít. Tak další pokus příště. Zábavička byla pěkná. S postupujícím večerem větřík rozehnal mraky a ochladilo se až na grog. I když se sešel početný dav z blízka i z daleka, G-cisterna odjela nepokořena. Krásné dívky dělaly svůdné pohyby, Venuše, hvězda lásky, plála naplno. To byl druhý večer ze čtyř na Velké louce. Třetí bude v sobotu 28. července, a bude podobně jako tento po pátečních Roztokách.

Morální podpora

Při zpáteční cestě se brutobus naklonil ke straně, přestalo fungovat pneumatické vyrovnávání polohy. Muselo se znovu do opravny nad kanál. Zatímco Prcínek vyměňoval prasklé gumové táhlo, otvírala se v brutobusu jedna láhev vína za druhou. Tímto způsobem jsme pomáhali v opravě alespoň morálně. Do Rakovníka jsme přijeli ve stavu dosti obveseleném v půl šesté.

Tam nahoře dobrý

V neděli jsme byli na Basinfirefestu ve Spáleném Poříčí. Byl to festival trochu tvrdšího zaměření, celé jedno podium bylo věnováno metalu. Náš set byl před koncem. Když jsme přijeli, prudký liják z přeháňky rozhodil časový harmonogram. Hrálo se tam na třech podiích současně. Žlutey rozvěsil trička na mříže a skrz mříž do prostoru pro publikum taky obsluhoval stánek. Pořádková služba v černém, před podiem zábrany, na podiu dunění z nekompenzovaných basových beden. Na Tvoje máma to ví že jsem blázen boční slunce osvětlilo scénu, rozzářily se vlasy krásných dívek a tisíce dešťových kapiček se zatřpytily v mokré trávě. Když song skončil, schovalo se slunce opět za mrak a zapadlo. Inu, máme to tam nahoře domluvený.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska