Kronika Brutusu

home
Návrat na domovskou stránku skupiny BRUTUS
Cestovní plán | Přehled vydaných desek | Texty a akordy | Básničky a říkanky | Fotogalerie | Kronika | Historie skupiny | Návštěvní kniha | Kontakty |

Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
09-2008
08-2008
07-2008
06-2008
05-2008
04-2008
03-2008
02-2008
01-2008
12-2007
11-2007
10-2007
09-2007
08-2007
07-2007
06-2007
05-2007
04-2007
03-2007
02-2007
01-2007
12-2006
11-2006
10-2006
09-2006
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000


Následující:
11-2008

Kronika 10-2008

28. 10. 2008

Večer v Plzni

Ve středu jsme byli v Plzni v kulturním domě Jas. V devadesátých letech po uzavření sálu v borském Svazáčku to bývala naše pravidelná plzeňská štace, pak jsme bývali v Doubravce a Alfě, letos už po druhé jsme byli zde. Sál s chrámovou akustikou se pro bigbít moc nehodí, v Alfě je to snad ještě horší a na Doubravce táhne na podium ze sklepa, kde mají uschované sudy. Zábavička, ač krátká, byla příjemná.

V jednotě je síla

V pátek jsme byli ve Volarech v pěkném sále městského úřadu. Na podium jsme se nevešli, rozestavěli jsme se pod ně. Moc to nevadilo, zábavychtivých návštěvníků přišlo dost málo. Ti, kteří přišli, se bavili náležitě, ale i tak u barového pultu bylo chvílemi volno, že jsme se tam několikrát odebrali zvýšit tržbu. Jednota, stálo natištěno na skleničkách, což trochu připomínalo kdysi populární hořčičný servis. V jednotě je síla, pronesl přípitek Franta. A docela byla. Přenocovali jsme v penzionu v staleté dřevěné chalupě a s pomocí navigátoru zamířili do Švihova. První nasměrování jsme přejeli, cesta pak vedla po horské silničce k Vimperku. V Kašperských Horách jsme poobědvali špecle v restauraci Waikiki a prohlédli muzeum s výstavou sto třicet let starých fotografií Šumavy od Karla Klostermanna. Původní dřevorubci, kteří neuměli číst a psát, mluvili nesrozumitelným dialektem, a na jejich zábavy se jezdilo až z Německa, už prý na Šumavě nejsou.

Bloudění

Stejně jako minule jsme kulturní dům našli až po bloudění Švihovem, a to za bílého dne, bylo teprve pět. Pro většinu kapel, které dělají světelnou show, normální příjezd, nebo spíš už pozdě. Pro nás, protože nestavíme světla ani jiné součásti, to bylo neobvykle brzo. Čas jsme se rozhodli využít na připojení dalšího počítače k ovládání zvuku, záhy všechno vypadlo, to se opakovalo ještě několikrát, zjistilo se, že tam mají jednu vypadávací fázi v přívodu. Vypadávající proud rozhodil WiFi switch. Museli jsme resetovat špendlíkem, tak jsme při připojování začínali od nuly. Ještě jsem stačil vytisknout playlist, a bylo osm. Zábavka byla náležitá a hustá. Udělali jsme i přestávku. Obveselení bylo všeobecné.

Do celého světa

V neděli jsme byli v Praze v klubu Vagon. Dění na podiu se odtud vysílalo přes internet do celého světa. Při songu První polibek jsme hromadně zvolali ta tři krásná slova. The Doors v roce 1967 v americké CBS dostali banána za jedno krásné slovo (girl we couldn't get much higher). Internet dosáhne do celého světa, ale dopad večera z Vagonu je přece jen menší než měla Ed Sullivan Show. Nebo, že by byla dnes větší svoboda? Do půlnoci jsme přehráli dvou a půl hodinový program. Pak přišel pan pořadatel s žádostí o přídavek songu Milá má. Přidávalo se pak ještě několik dalších. Webkamerka už byla vypnutá.

Devadesát let republiky v Žebráce

V pondělí v předvečer kulatého státního svátku jsme byli v Žebráce. Páni pořadatelé otevřeli sál a zprovoznili bar až o půl deváté. Bar je dobře zásoben, nechyběla Stará myslivecká. Obsluha nestíhala, asi si chtěli najednou všichni na ten státní svátek přiťukávat, nebo spíš jen tak se obveselit. Zábavku jsme neprotahovali, končilo se o půl druhé.

19. 10. 2008

Bylinné přísady

V pátek jsme byli v Mladoticích. Poprvé jsme nehráli z podlahy, vešli jsme se na podium zvětšené poskládanými paletami. Brzy se na podiu objevila láhev vaječného likéru pravděpodobně s trochou omamných bylinných přísad. Raději jsme se neptali. Nálevní pult byl v obležení, škodlivé nápoje z božkovské výrobny tekly proudem. Jak se dalo čekat při takovém náporu, všeobecné obveselení částečně přecházelo v posilující spánek. Do nedalekého Rakovníka jsme přijeli v pět, v hlavě mi hučelo jak ve včelíně. Nu, teď vidím z nahrávky, že se končilo ve 2:45, a pak se dlouho, dlouho skládal aparát.

Panáky bez poplatků

V sobotu jsme byli v Klobukách. Jeli jsme tam z Rakovníka po silnici klikatící se malebně pohádkovou večerní podzimní krajinou přes Třtici, Mšec, Srbeč a Pozdeň. Stejně jako večer před tím v Mladoticích, i zde se sešla veselá společnost. Krásné dívky tančily, stateční mužové vršili komíny z kelímků. Ještě před začátkem jsme se posilnili v pekle pod podiem. Udělali jsme přestávku a v posilování jsme pokračovali. Před rokem jsme v této sokolovně nazkoušeli a poprvé hráli Zdá se mi, úvodní song z nového alba To samozřejmě můžeš. Někteří z návštěvníků pamatovali husté zábavy v Rynholci z konce sedmdesátých let minulého století, kdy jsme vystupovali pod názvem Elektronik. Zábavka s přídavky se protáhla do dvou. Kolem čtvrté jsem ještě chtěl jet do Peruce k Plazíkovi na výstavu fotografií k jeho šedesátinám, ale část souboru už vytuhla v brutobusu, tak jsme jeli domů, tentokrát po rovné silnici přes Kvíček a Smečno. Jak je obvyklé, Plazík napsal zprávu do iPeruc.cz a dal na web fotky. Byly volby do krajů, uspěli kandidáti, kteří slíbili zdravotnictví bez poplatků. Kdybych založil stranu, která by slíbila panáky bez poplatků, hodně lidí by za dva minulé večery ušetřilo nejmíň pětikilo, to bych určitě dostal hejtmana já!

Nasla se beruska lic Nasla se beruska rub
Našla se třpytková beruška!

13. 10. 2008

Mříže proti lásce

V pátek jsme byli ve Stříbře. Lukáš se na nedořešenou akustiku velkého sálu z dob budování komunismu vybavil měřicím mikrofonem, trochu to pomohlo. Počet návštěvníků tohoto večera nebyl příliš velký, což dávalo na rozlehlém parketu vyniknout ladně kroutivým pohybům krásných tanečnic. Hrálo se bez přestávky, občerstvili jsme se obvyklými nápoji, na konci jsme postáli u nálevního pultu, dokud nás nevyhodili. Přenocovali jsme v dívčím internátě za zamřížovanými okny.

Zničená duše - postrach cyklistů

V sobotu jsme poobědvali v restauraci na stříbrském náměstí, nasedli jsme do Lukášova a Frantova auta a jeli do penzionu U rejdaře ve Zvíkovském Podhradí. Technická sekce jela brutobusem do Velhartic. Z Frantova nového Forda po nedávné garanční prohlídce začal během cesty vytékat olej, dolévali jsme každých dvacet kilometrů. Doprovodná akce cyklistického závodu vypadala jako malý hudební festival. Kola ani cyklodresy už moc vidět nebylo, závod skončil dopoledne. Song Zničená duše jsme prezentovali jako song s cyklistickým námětem. Zapadající podzimní slunce prosvítalo žloutnoucími korunami vysokých stromů. Končili jsme v sedm, kdy už začaly zabírat i reflektory na podiu. Po nás hrála skupina Beatles Revival z Kladna.

Chléb a zábavy

Kdyby na zábavy existoval jednoduchý a reprodukovatelný recept jako na pečivo, určitě by se šumavské zábavy rozšířily stejně jako šumavský chléb. Ale protože takový recept nikdo nezná, jsou šumavské zábavy jen na Šumavě. Zábavka ve Velharticích byla další z nich. Dorazili jsme těsně před devátou, během dvaceti minut postavili a nazvučeli, fanfára V nový život - a nic. Václavův zesilovač ztichl, tak ještě pár minut na vyhrabání rezervního z útrob brutobusu. Pak už všechno běželo bez poruch a bez přestávky. Dokonce jsme nahnali asi deset minut, ty jsme ale vzápětí spotřebovali na přídavky. Končilo se ve dvě. Pouštěli jsme pak ještě fonotéku přes slušně seřízenou aparaturu, až nám páni pořadatelé hrozili vypnutím pojistek. Brutobus do Rakovníka přijel v půl sedmé, Frantův Ford na cestu do Všetat vycedil čtyři litry Mogulu.

6. 10. 2008

Průkazka

Našla se průkazka pražského Dopravního podniku s kupónem na červenec-září, někdo ji přinesl na vyhlášení už po vypnutí mikrofonů. Kontakty na e-mail jsou dole na této stránce.

Brutobus jako nový

V pátek jsme jeli poprvé v brutobusu, kde nechal Prcínek vyměnit starý atmosférický diesel za novější turbo. Rádio je teď slyšet už od čtrnáctky, předtím se probojovávalo až kolem dvaceti dvou stupňů hlasitosti. První cesta byla do Příbrami do klubu Junior. Klub je vybaven vlastní zvukovou aparaturou a videopromítačkou. Promítaly se staré cestovní plány a úřední zákazy z osmdesátých let. Na podium přicházely tácy s lepkavou peprmintkou. Zdravili jsme sportovce, kteří se dostali do první ligy, blahopřejem. Zábavka se protáhla do jedné.

Tak to prostě bylo

V sobotu jsme byli v Holýšově. Elektrická instalace zde má nějakého skřítka, i tentokrát se mi samovolně přepnuly rejstříky u piána. Digitální přenos prokázal svou odolnost, s klasickým párákem jsme tady nikdy neměli zvuk bez bručení. Šlo pustit všechno, jak Lukáš chtěl, parádička. Pěkný velký sál stále ještě nebyl tak plný jako býval na konci minulého století. Udělali jsme krátkou přestávku a trochu se obveselili, podepsali jsme několik kalhotek s názvem nového alba To samozřejmě můžeš. Moc pěkně se to rozjelo, přidávaly se klasické opusy, končilo se ve dvě. Tuto opakující se větu bych asi mohl uložit do maker v html editoru, ale tak to prostě bylo. Do Rakovníka jsme dorazili v šest.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika

Sáša Pleska


home
Návrat na domovskou stránku skupiny BRUTUS
Cestovní plán | Přehled vydaných desek | Texty a akordy | Básničky a říkanky | Fotogalerie | Kronika | Historie skupiny | Návštěvní kniha | Kontakty |