BRUTUS kronika 10-2009

Předchozí:
09-2009
08-2009
07-2009
06-2009
05-2009
04-2009
03-2009
02-2009
01-2009
12-2008
11-2008
10-2008
09-2008
08-2008
07-2008
06-2008
05-2008
04-2008
03-2008
02-2008
01-2008
12-2007
11-2007
10-2007
09-2007
08-2007
07-2007
06-2007
05-2007
04-2007
03-2007
02-2007
01-2007
12-2006
11-2006
10-2006
09-2006
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
11-2009

25. 10. 2009

Postaveno za půl hodiny

V pátek jsme byli v Lužanech u Přeštic. Cestou jsme se dost obveselovali, u lochotínské pumpy jsme doplňovali zásoby vína. Přijeli jsme až po osmé, už ve tři čtvrti na devět bylo všechno připravené včetně napsání playlistu do OpenWriteru a vytisknutí na laserové tiskárně. Topení fungovalo ještě víc než minule. Zaznamenali jsme, že akustika sálu a podia je skvělá, jak se na obec, kde měl zámek největší český mecenáš, stavitel Josef Hlávka, sluší. Zábavka se rozvinula v náležitém západočeském stylu, u nálevních pultů tlačenice. Přestávka byla povzbuzující. Do Rakovníka jsme se navrátili po šesté.

Pohltit

V sobotu jsme byli v Mostě. Kruhové objezdy za Žatcem jsou už hotové, město z dálky zářilo mnoha světly. Dvojměstí Most-Litvínov s továrnou na benzin a umělou hmotu se mi velmi líbí. Prostě to mám na svém estetickém žebříčku výš než nějaké skály nebo vodopády s kamzíky a vlky. Na podiu kulturního domu Medůza byla skupina Kutloch, která akci pořádala. Hráli bigbít s texty bez předsudků. Koupil jsem si jejich nový CD. Byly tam samohybné reflektory a videoprojekce, všechno, co může člověka okamžitě pohltit. Pak jsme byli na podiu my. Všechno fungovalo od začátku do konce, který musel být přesně v deset hodin. Vybavily se mi husté letní zábavky na dvoře hospody v Rudolicích, jak jsme je sjížděli před pár lety.

Neškodnost úplně všeho

V neděli v podvečer jsem jel z Rakovníka do Kralup, stavěl jsem ve slánském Kauflandu pro červené sýrem nadívané papričky, co dřív výborně pálily, a všechno se od nich umastilo. Už dvakrát nepálily, tak to zkusím potřetí. Nepálí, akorát to umaštění zůstalo. Že by další vítězství neškodnosti úplně všeho?

18. 10. 2009

Až tam, kde je Aš

V pátek jsme byli v Plesné. Po cestě už ležel sníh, ale v této části Krušných hor jen lezavě pršelo. Sál i podium jsou obložené kobercovinou, jsou tam světla, pořádají se tam diskotéky. Dostavili se návštěvníci z blízkého Německa. Sál by pobral víc lidí, než celkem přišlo. Prokletým okénkem i tak prošlo velké množství škodlivých nápojů. Václav přinesl odposlechovou bednu s opraveným reproduktorem, vyměňoval kmitačku poprvé, a povedlo se. Do Rakovníka jsme přijeli po páté.

Ztratili jsme se v čase

V sobotu jsme byli ve Velharticích. Ani tam nebyl ještě sníh. Zábavka byla velmi pošumavská. Na podium přicházely pozdravné tácky s panáky i kornoutovitě ubalené cigarety. Ztratili jsme se v čase. Připomínali jsme songy od skupiny Kinks z roku 1964, váhal jsem, jestli je to 35 nebo už 45 let, Čenda mne ujistil, že jen 35. Do Rakovníka jsme po zastávkách u dvou pump přijeli v šest. V hlavě mi hučelo jak ve včelíně.

12. 10. 2009

Musilka Brno

Ve čtvrtek jsme byli v Brně v kulturním domě v Musilově ulici. Klub vypadá stejně jako v roce 1996, kdy jsme tam byli naposled. Hraje se tam pravidelně. Celý den bylo hodně teplo. Hodně rychle jsme se na pracovní teplotu zahřáli i my. Poprvé jsme nasadili odposlechy JBL poháněné zesilovači Crown. Končili jsme v jedenáct, u vchodu už přešlapovala městská. Zábavička se pěkně vyvedla. Kalhotky, které se našly v zábranách před podiem, Prcínek schoval pro zařazení do stálé výstavky. Přespali jsme, někteří spíš jen přenocovali, na koleji v Kohoutovce. Druhý den jsem sešel dolů asi pět zastávek tramvaje na roh ulice Cejl, kde se v obchodě pro řemeslníky prodávají bílé čepice. Správný střih neměli. Poobědvali jsme v restauraci Musilka polední menu s polévkou a minerálkou za 65Kč a vyjeli do Jihlavy.

Vycpaný medvěd

Rockáč Beat Live Music Club v Jihlavě je ve zrušené továrně na plyš. Zabírá celé druhé patro, dá se hrát současně na dvou podiích. V prvním patře je diskotéka, v přízemí jsou zkušebny, kde najednou může zkoušet osm kapel. Přišli znalci bigbítu a nápojů, tančit se začalo až po dvou hodinách. V industriálních prostorách, kde ještě před nedávnem svištěly řemeny transmisí a hbité ruce textilních dělnic hladily plyšové medvědy, jsme se náramně pobavili. Každý plyšový medvěd je vycpaný, ale ne každý vycpaný medvěd je plyšový. „Vycpat se dá všecko,“ prohlásil Lukáš.

Pivo všude

V sobotu jsme byli v Mýtě. Rockové akce tam v sokolovně stejně jako v sokolovně v Radnicích pořádá rokycanský klub Kasino. Na podium přicházely četné dary z parketu včetně krabice čerstvých obložených chlebíčků. Podium bylo taky záhy polité pivem, jak se na Rokycansku dá čekat. Pivo odpálilo i výškový reproduktor u jedné z nových odposlechových beden. Veliké obveselení nastalo po přestávce. Konec byl po přídavcích garážových standardů. Všechny tři večery zpíval Michal.

4. 10. 2009

Utopie utopí

Ve středu jsme byli na dvorku klubu Utopie v Plzni. Byla to poslední letní zábavka pod širým nebem, počasí bylo teplé. Sešla se samá slušná společnost. Ochutnal jsem Játruščinu bylinami kořeněnou buchtu. Večer se mi pak velmi líbil.

Nová tapeta

V pátek jsme byli v Nalžovských Horách. Obraz na zadní stěně podia, který tam byl před čtvrtstoletím, a ještě i loni, je vyměněn za novou tapetu. Zábavka byla pošumavská, pěkně jsme se obveselili. Po přestávce už ani nevadilo, že zvuk na podiu byl dunivý. Končilo se ve dvě po řadě standardů garážového rock and rollu.

Po čase na Vysočině

V sobotu jsme byli v Horní Cerekvi. Krásný čistý sál se slušným zvukem, hraje se tam i divadlo. Začínali jsme na přání pořadatelů až v půl desáté, jak je v kraji zvykem. Prý je taky zvykem dělat několik přestávek. My jsme udělali jen jednu a docela jsme se během ní u nálevního pultu nalomili. Končilo se ve dvě.